Zverokruh – Pravda zjavená vo hviezdach (3.časť)

NAROZENÍ Z PANNY?

Je narození z panny možné? Podívejme se na věc takto. Jestliže Bůh existuje, pak mu musíme důvěřovat. Ten který stvořil atom jistě ví jak takovou věc zařídit. Jestliže bytost jako Ježíš existovala již předtím, než vstoupila do tohoto světa, potřebovala snad lidského otce? Taková bytost na sebe pouze potřebovala vzít lidství prostřednictvím lidské matky. Narození z panny je pro takovou bytost přirozené. Jestliže se Bůh stal člověkem, pak by člověk mohl očekávat, že jeho vstup do tohoto života bude neobvyklý. A toto je jistě jediný typ narození, který je shodný s identitou a charakterem takového Vykupitele ztracené planety.

PRAVDĚPODOBNÉ DATUM NAROZENÍ – ZÁŘÍ

Napadlo vás někdy, že se Ježíš nemusel narodit 25.prosince? Toto datum starých pohanských svátků bylo pro jeho narození přijato až stovky roků po této události. Veškeré dostupné důkazy naznačují, že skutečné datum narození bylo někdy kolem (nebo krátce po) 15. září roku5 př. n. l. 25. prosinec bylo období zimního slunovratu; pro pastýře nebylo obvyklé nechávat stáda venku později než dokonce října.

Pravděpodobné není ani to, že by Marie ve svém choulostivém stavu musela cestovat do Betléma právě v období zimního slunovratu. Římské sčítání lidu v době slavnosti stánků (která byla v roce 5 př. n. l. 14. – 15. září) je shodné jak s římskou politikou způsobení minimálních potíží židovským zvykům (jako například vzhledem k potřebě zvláštního cestování) tak i s tím, že hostinec byl plný kvůli slavnostem, které se konaly v nedalekém Jeruzalémě a ne pouze kvůli sčítání lidu. Ježíšovo ukřižování brzy v dubnu následovalo po tři a půl leté službě vyučování, která začala, jak se zdá, kolem jeho třicátých narozenin (L. 3:23). A když budeme počítat od dubna zpátky, dojdete k tomuto závěru.

DALŠÍ HVĚZDNÁ FAKTA

Fakt 5: Je astronomickým faktem, nezávisle na jakýchkoliv teoriích a výkladech, že přesně o půlnoci třetího zářijového týdne roku 5 př. n. l. bylo znamení RYB (vždy a všude považované za znamení Židů) v meridiánu (nejvyšší viditelný bod, kterého může nebeské těleso na své cestě dosáhnout) nad Betlémem (předpovězeným místem narození Zaslíbeného).

Fakt 6: Dalším astronomickým faktem, nezávislým na jakýchkoliv hypotézách je, že tento den zůstalo Slunce ve znamení panny (vždy a všude považované za znamení panny-matky z níž se má narodit Spasitel s božskou a lidskou podstatou). Davidovo proroctví (2. S. 23:4) …

„…Rovně jako bývá světlo jitřní, když slunce vychází ráno bez oblaků,…“

… je v židovském Midraši v pasáži (odst. 29, vyd. Lemberg, str. 56b, ř 7 – 9 shora) vysvětleno jako proroctví, které se vztahuje na příchod Mesiáše (9/30). Je také nazýván jako slunce spravedlnosti a světlo světa (Mal. 4:2; J. 8:12). Takže nyní, ve stanoveném čase, bylo Slunce ve znamení panny.

Fakt 7: Je také ověřitelným faktem, že o pouhých devět hodin dříve znamení panny teprve vystupovalo na východní obzor.

Fakt 8: Ve stejný den, o půlnoci, hvězdy souhvězdí Coma (zvláštního znamení Símě ženy, toho Vytouženého všemi národy) rovněž právě vycházelo na východním obzoru.

Fakt 9: Jak pohané, tak i Židé zachovávali starověké proroctví, které učilo, že v období, v němž se má narodit Zaslíbený, se na obloze objeví velmi jasná hvězda. Nejvyšší viditelný bod, kterého může nebeské těleso na své cestě dosáhnout. (22/161). Tato nová hvězda se měla objevit ve znamení panny (5/36-37). Nová neobvyklá hvězda se objevila bezprostředně před Ježíšovým narozením; byla tak jasná, že byla viditelná dokonce i během dne; a pokračovala na své cestě po obloze během celého období Ježíšova života a v následujícím období (22/161-163).

Byla v prvním dekanu Panny, jmenovitě v Comě, znamení dítěte provázejícího Pannu a tato hvězda označovala samotnou hlavu dítěte. Odhady těchto významných událostí na nebi jsou zaznamenány ve starověkých mezopotamských a čínských dokumentech (1/239-247). Opakovaně byly znovu prověřovány významnými astronomy a byly prohlášeny za správné. Fakta tak zůstávají ověřena nejlepší vědou. Nemůže být pochyb, že všechny konjunkce ve znamení Ryb spolu s novou hvězdou ve znamení Panny a dítěte (Coma) označovaly, že ten nově narozený nemůže být nikdo jiný než ženino símě s božskou a lidskou podstatou.

Není tedy divu, že mudrci, jak se blížili k Jeruzalému, byli stále nervóznější, protože měli brzo uvidět slavného Vykupitele světa narozeného z panny, o němž od nejdávnějších časů hovořil zvěrokruh a všechny posvátné spisy, a proto neměli nejmenšího stínu pochybnosti. Svět ho celé dlouhé roky očekával. A nyní jeho čas přišel.

OČEKÁVÁNÍ ŽIDŮ: „ON JE ZASLÍBENÝ“

Nemůže být nejmenších pochyb o tom, že rabínové rozuměli znamením ohlašující Ježíšovo narození (viz str. 23). Navíc měli úžasné Danielovo proroctví. Ranné židovské spisy jako překlad Septuaginty (LXX) (285 – 246 př. n. l.) a Zákon dvanácti patriarchů (cca 100 př. n. l.) vykládají Danielovo časové proroctví (kap. 9:24-27) jako proroctví vztahující se k Mesiáši (12/824-825; 13/47). Rozhodně, ať už esenské, helénské, farizejské nebo zélótské, „nejčastější výklady Danielova proroctví (Da. 9:24-27) židovského náboženství až do roku 70 n. l. poskytovala Mesiášská proroctví“ (3/521). Všimněte si tohoto výroku z Talmudu: Tanna debe Eliyyehu (Elijášská škola) učí:

„Svět bude trvat šest tisíc let. V prvních dvou tisících let bylo zpustošení;, dalších dva tisíce let vzkvétala Tóra; a následující dva tisíce let je Mesiášské období. (Talmud Sanhedrin, 97a, svazek 2, str. 657).

Herodiáni věděli, že příchod Mesiáše je na dosah ruky. Ve svém světském nahlížení na tuto událost považovala tato sekta krále Heroda za Mesiáše (1/282). Z Danielova proroctví správně zjistili, že se předpovězené období 490 let blíží ke konci v období Herodovy vlády.

„Ale“ jak poznamenává Antesy, „když byl skutečný Mesiáš zavržen a doba jeho příchodu uplynula, Židé zmanipulovali své počítání času a zkrátili dobu trvání perského království, tak aby mohli proroctví vztahovat na Theudase a Judu Galilejského … a nakonec až do období Bar Kochbu…“ (1/283).

Situace byla taková: Všeobecné očekávání Židů bylo, že období zjevení se Mesiáše nastalo. Proto také Židé poslali za Janem Křtitelem kněží a levity, aby se jej zeptali, Kdo jsi? „A on vyznal: …Já nejsem Mesiáš“. A pak, když se objevil sám Ježíš, mnoho lidí řeklo,

„Tento jest jistě prorok, kterýž měl přijíti na svět.“ (J. 1:19-20; 6:14; 7:40-41).

Jan Křtitel rozuměl časovému sledu Danielova proroctví a učinil jej jedním z pilířů svého volání:

„Pokání čiňte, nebo přiblížilo se království nebeské.“ (Mt. 3:2).

JEDINEČNÝ ŽIVOT

Neexistuje žádná opodstatněná pochybnost o tom, že by Ježíš nepřišel v přesně předpovězenou dobu. A směle prohlásil, že on je tím dlouho očekávaným síměm ženy, Vykupitelem, který je božské a lidské podstaty. Kdyby to nemohl dokázat, bylo by to jen prázdné prohlášení. Doporučuji vám, aby jestli chcete nezvratný důkaz o tom, zda Ježíš byl tím, za koho se vydával, pak se musíte obrátit ke starověkým hebrejským proroctvím. Pokud neodpovídá popisu proroctví, pak není důležité, kolik zázraků učinil.

Naplnění jednoho jediného proroctví by prokázalo jen málo. Ale zde se jedná o sjednocený proud ne 8, ne 45, ale 332 jasných předpovědí, které tvoří nepřetržitelnou linii důkazů, které činí Ježíšovy výroky zcela nepopíratelnými. Mnohá proroctví se zcela vymykala lidské kontrole, jako například místo a způsob narození, zrada, způsob smrti, reakce dalších lidí, probodnutí jeho boku, nezlámání jeho kostí, neobvyklý způsob pohřbu a tak dále.

Proroctví se naplnila tak, že žádný podvodník by se takto záměrně chovat nemohl. Taková je skutečnost! Můžete se zeptat, jestliže zde bylo tolik důkazů, proč jej tedy Židovští vůdcové zavrhli? To vás může překvapit. Věděli jste, že Ježíš přišel na zem a očekával, že bude Izraelským národem zavržen? Proroctví ve skutečnosti uváděla, že k tomu dojde – že bude opovrhován právě těmi lidmi, kteří předpověděli jeho příchod, ale jiné národy jej přijmou za Vykupitele.

Jaký paradox! Vidíte, náboženští vůdcové zneužili Písmo. Vzali proroctví týkající se jeho druhého příchodu ve slávě a násilně je použili na svou dobu. Potom zavrhli Ježíše, protože neodpovídal jejich pomýleným předpokladům, protože nepřišel v moci a slávě krále, aby je místně osvobodil od Římanů. Jeho skutky a slova byla zaznamenána překvapenými očitými svědky, kteří byli úzkostlivě opatrní a tak přesní, jak jen člověk žijící v té době mohl být. (Například tam, kde Lukášova věrnost, co by historikova, byla podrobena zkoušce archeologů a skeptických moderních výzkumníků, byla jeho přesnost potvrzena všemi možnými způsoby.)

Popsané události se vztahují k Osobě, kterou pisatelé znali v časovém i prostorovém rozměru historie, historickému Ježíši Nazaretskému, kterého osobně znali. Ježíš jim řekl, že přišel v zájmu lidstva porazit hřích a smrt a prokázat Boží lásku vzpurnému světu. Pokud budeme věřit tomuto svědectví, byl skutečně život Ježíše tím dlouho očekávaným rozhodujícím bojem – předpovězeným otevřeným střetem s neviditelnými silami Satana.

A Satan? Ten byl připravený a přesvědčený o tom, že Ježíš selže. Jeho prvním počinem byl pokus o úkladné zavraždění novorozeného dítěte. Když nedosáhl svého cíle, vyčkával. A od okamžiku kdy Ježíš veřejně vystoupil, se stal cílem číslo jedna. Satan jej neúprosně pronásledoval po celou dobu jeho veřejné služby a pokoušel se mu podrazit nohy a přimět ho k tomu, aby zhřešil, byť by i jen jediným slovem.

Bůh-člověk, jen on sám se mohl ujmout úkolu porazit mocnosti temnoty lidskou silou. Bez pomoci obstál před nepřítelem na jeho vlastním trůně. Tento muž, jak nás svědci ujišťují, trpěl všemi našimi pokušeními a nesl celé naše hoře, neneseme nic co on nesnesl. Proto se tedy tvrdí, že on rozumí plné síle veškerého utrpení, bolesti a pokušení, která jsou uvalena na každého z nás. Ve skutečnosti Ježíš vnímal utrpení mnohem zřetelněji, protože nebyl poskvrněný hříchem. Byl tím nejskutečnějším člověkem jaký kdy žil – Tím jsem si zcela jistý.

Nikdy nebyl nikdo takový jako on, tak něžný a soucitný, tak moudrý a tak silný. Poskytl nám vydatné důkazy o tom, že Bůh je láska. Jak vidíte, nestavěl pouze „vzdušné zámky“. Dokázal nám, že tento život, který zde žijeme, se všemi našimi pocity úzkosti, omezeními a smrtelností je možné žít tak, abychom dosáhli toho nejlepšího a toho nejuspokojivějšího co si člověk vůbec kdy dovede představit. Respektoval lidskou přirozenost. Tím, že na sebe vzal naši padlou přirozenost ukázal, jakou se tato přirozenost může stát. Je možné, že jste si někdy položili otázku: „Myslel to se sebou nebo s námi tento člověk vážně?“

JEHO „ABSURDNÍ“ TVRZENÍ

Jak vidíte, učinil několik zdánlivě nemožných prohlášení a slibů. Řekl:

„…nebe a země pominou, ale slova má nepominou…“, „Já jsem jediný kdo může spasit lidstvo…“, „Já budu soudit svět a vzkřísím mrtvé.“

Ježíš o sobě prohlašoval, že není pouhým svatým mužem – on o sobě prohlašoval, že je jediným. Vynesl neuvěřitelné prohlášení, že on, syn prostého tesaře mezi hoblinami a pilinami dílny svého otce, je ve skutečnosti Bůh v lidském těle! Bývalý agnostik C. S. Lewis, profesor na Cambridgeské univerzitě, poukazuje na tento námět:

„Člověk, který by byl pouhým člověkem a prohlašoval by takové věci, které prohlašoval Ježíš, by nebyl příliš velkým mravním učitelem. Byl by to buď šílenec – šílenec, který je na tom stejně jako člověk, který o sobě tvrdí, že je vařené vejce, nebo by to byl pekelný ďábel. Musíte si vybrat. Buď tento člověk byl a je Božím synem anebo šílencem nebo ještě něčím horším. „(17/40,41).

A Lewis dodává:

„Nechoďme sem s žádným nesmyslem tvrdícím, že to byl velký učitel lidstva. Nenechal nám k tomu otevřený prostor. To neměl v plánu.“

Situace vypadá zjednodušeně takto: Jestliže jeho tvrzení nebyla pravdivá, pak existují dvě možnosti:

1. Věděl o tom – takže byl lhář a byl také blázen, protože pro své lži zemřel. Je zajímavé, že jsem dosud nepotkal žádného skeptika, který by připustil, že Ježíš byl podvodník. Jak by mohl nějaký podvodník předvést od počátku až do konce „nejčistší a nejušlechtilejší charakter v historii spolu s nejdokonalejší pravdou a skutečností„? (Schaff: 18/106)

2. Nevěděl, že jeho tvrzení jsou klamná – takže byl naivní – ztřeštěnec. A svedl miliony dalších k tomu, aby zemřeli pro jeho falešné sliby. Avšak, je vůbec možné, že by mohl být tak naivním šílencem? Důkazy ukazují, že jeho mysl byla tak bystrá, že byl více než soupeřem pro nejbystřejší lidi své doby. Ne, nebyl takovým, že by si nebyl vědom reality. Snad má také svůj význam, že takový člověk jako Goethe (antropolog křesťanství) připustil:

„Jestliže se Bůh zjevil na zemi, pak se to stalo v těle Krista“ (21/110)

Ježíšův život, jeho skutky a výroky jej staví daleko od jakékoliv osobnosti v historii. Proto je pro lidstvo také vším nebo ničím – buď nejvyšší jistotou nebo největším klamem. Byl snad lhářem? Byl pomateným šílencem? A nebo byly jeho výroky pravdivé?… Udělejte si úsudek sami. Jsou-li jeho výroky pravdivé, pak naše přežití závisí na něm.

DVĚ HVĚZDY SMRTI

Slyšeli jste o tom 89 letém muži, který hodil do okna své 68 leté milenky po domácku vyrobenou bombu? Odmítla ho kvůli jinému muži. Ta žena věděla, kdo to udělal. Bomba byla předtím ukryta v láhvi s ovocnou šťávou jejího přítele.

„Bylo to jeho znamení,“ řekla policii. Jeho znamení …

Po celém zvěrokruhu jsou rozšířena znamení kozoroha (kozel) a skopce (berana nebo beránka).Ve starověkém světě byli jak kozel tak beran obětními zvířaty. Přestože se jimi budeme zabývat později, bude užitečné, když je nyní zmíníme. Je skutečností, že symbolizovala příchod Vykupitele, jehož sebeobětí byla lidstvu dána naděje na odpuštění a usmíření se Stvořitelem. Tyto symboly byly považovány za jeho osobní znak, značku nebo symbol.

Ujasněme si to nyní. Smrt Zaslíbeného nebyla žádnou náhodou. Byla záměrná, předpovězená a připravená. Ježíš obětoval sám sebe. Člověk jej ve své hříšnosti přibil na kříž, ale byl to on, kdo se mu vydal do rukou a umožnil mu to. On dobrovolně postupoval směrem o kterém věděl, že povede k jeho smrti. To byl vlastní důvod proč přišel. Jeho plánem bylo nejprve žít jako člověk, který úspěšně odolává hříchu, tak aby jeho dokonalý život mohl být připsán na účet každého nehodného člověka, který jej přijme. A za druhé, ačkoliv si nezasluhoval smrt, zemřel namísto každého hříšného člověka aby jej vysvobodil od trestu nekonečné smrti. Ale pouze pokud takový člověk přijme tuto záchranu.

Neudělal to pro všechny – přijmout jej musí každý jednotlivec. On nikoho nenutí. Uchvatitel však tvrdí, že Bůh je tyran, který se nezajímá o své lidi a že on, Satan by mohl ustanovit lepší vládu. Na takovéto obvinění by se však dalo odpovědět pouze kdyby byl vzbouřenci poskytnut čas ukázat se v pravém světle. A když přihlížející celý vesmír viděl na planetě Země staletí zášti, žalu a smrti, začal rozumět. A když celý vesmír viděl Boha, jak jde člověka zachránit a viděl jak Satan podněcuje k ukřižování svého vlastního Stvořitele a jak na něj ukládá tu nejhanebnější a nejtrýznivější smrt, pak už nebyly další pochybnosti.

„Abrabanel (židovský komentátor) uvádí, že během měsíce Nísanu,… má dojít k mesiášské spáse… o svátcích Pesach… Nísan je spojován se Skopcem“ (15/186).

Kříž byl jak konečným důkazem jeho zlomyslné zášti, tak i důkazem Stvořitelovy nesmírné lásky k člověku. Už dále nemůže být pochyb o tom, kdo je zodpovědný za slzy této planety a o tom, kdo o ni má skutečný zájem. Nyní je zde něco na zamyšlení. Víte že v roce 536 př. n. l. dostal prorok Daniel předběžnou informaci o roku ukřižování? A Mojžíš (1485 př. n. l.) předpověděl měsíc, rok a dokonce i hodinu. Tato proroctví se naplnila až do posledního písmene.

ZÁHADNÁ TEMNOTA

Židovský Talmud potvrzuje den ukřižování:

„V předvečer svátku Pesach nechali viset Ježíše (Nazaretského)… Ale nenalezli nic na jeho obhajobu a pověsili jej v předvečer Pesachu. (Babylonia Sanhedrin 43a – „Předvečer Pesachu“) (18/85-86)

Pesach byl vždy čtrnáctého dne židovského měsíce Nísanu, což byla doba úplňku. A nyní si něčeho všimněte. Bible tvrdí, že když Ježíš visel na kříži a umíral, zahalila zemi na tři hodiny záhadná tma. Takové narušení přírodního zákona vyžadovalo zásah vyššího zákona. Námitky, že k tomu třeba nedošlo jsou ve světle podivuhodné skutečnosti, jež se přihodila, zcela irelevantní. Tak dobře známá temnota vyžadovala od nevěřících, kteří o ní svědčili, naturalistické vysvětlení. V roce 52 n. l. v Thalus, historik samařského původu, napsal záznam, nyní ztracený, ale citovaný jinými pisateli. Julius Africanus (cca 221 n. l.) uvádí:

„Thalus, ve své třetí knize historie vysvětluje tuto temnotu jako zatmění slunce – bezdůvodně – jak se mi zdá (4/113).“

Cornelius Tacitus – římský historik (nar. 52 – 54 n. l., napsáno v roce 112 n. l.) podává svědectví o:

„… lidé běžně nazývaní křesťané… Kristus, zakladatel tohoto jména, byl odsouzen k smrti Pilátem Pontským, Judským prokurátorem za vlády Tiberia“ (Anály, xv 44) (18/82).

Historik prvního století Flegon, ve svých Spisech potvrzuje, že „v době císaře Tiberia došlo v den úplňku k zatmění slunce“ (19/1165). Mohlo to být přirozené zatmění? Zatmění bylo abnormální ve dvou ohledech: ve svém trvání (od poledne do třetí hodiny odpolední) a také svým časem (při úplňku, když měsíc nemohl zakrýt slunce, protože byl na opačné části oblohy). Filopon píše:

„A co se týká této temnoty… Flegon se na ni odvolává ve své Olympiads… ze svých zdrojů nevěděl o žádném (podobném) zatmění z dřívějších dob… a to ukazují samotné historické záznamy císaře Tiberia.“ (De. opif. mund. II 21) (16/c.1165).

A ještě něco …

HVĚZDY SMRTI

Je astronomickým faktem, že Slunce bylo dne 7. dubna roku 31 n. l. ve znamení skopce (znamení berana nebo beránka, který měl být zabit). V tento den, právě v hodinu ukřižování, stálo Slunce přesně v bodě označeném hvězdami El Nath („probodený“, „zraněný“, nebo „zabitý“) a Al Sheraton („přemožený“ nebo „poraněný“). Během polední temnoty bylo Slunce vidět blízko těchto hvězd, které byly spojovány se smrtí Zaslíbeného. Náhoda nebo záměr? Vyberte si sami.

VZKŘÍŠENÍ

Nejen že Ježíš předpověděl svou vlastní smrt; předpověděl, že třetí den povstane k životu. Nedopusťme se zde žádné chyby. Ježíšovo vzkříšení, i když je jedinečné, tvoří světové dějiny a není smyšlenkou. 9. dubna roku 31 n. l. se přihodila událost pro níž je zde nepřekonatelný, historicky právoplatný, pozitivní i negativní, faktický i nepřímý důkaz – důkaz, který může střízlivý rozum pochopit a přijmout. Můžete se pokusit jej kritizovat, ale odsoudíte se tak k neúspěchu.

Jeho tělesné vzkříšení je skutečně jediným závěrem, který odpovídá všem součástem důkazu. Máte-li zájem, existuje několik vynikajících prací, které jsou na toto téma k dispozici (např. 18/179-263). Toto jsou nejpřístupnější údaje. A co víc, dává to smysl. Skutečnost vzkříšení je záruka Ježíšovy schopnosti dodržet svůj slib a dokončit co započal – vrátit se nakonec a uzavřít lidské dějiny, porazit nepřítele a povýšit k nekonečnému životu všechny, kteří mu svěřili svůj osud. To je úžasná novina; více lidí tomu obětovalo své životy než čemukoliv jinému v dějinách. Už pouze z tohoto důvodu si tato skutečnost zasluhuje prozkoumání každým inteligentním člověkem, který chce poznat pravdu.

SKEPTICIZMUS VYVRÁCENÝ DATEM

Pravděpodobně nejúžasnější ze všech mesiášských proroctví je Danielovo proroctví „sedmdesáti sedmiletí“ (Dn. 9:24-27). Psal se rok 536 př. n. l. Židé byli vyhnaní do Babylóna. Jeruzalém ležel v troskách. Ale Danielovi bylo ve vidění zaslíbeno, že pro Izrael začnou bít hodiny znovu – a to dekretem znovu vystavět a obnovit Jeruzalém. A židovskému národu bude přiděleno „sedmdesát týdnů“ roků (490 let), během kterých se mají odehrát jisté události.

„Od vyjití slova o obnovení a budování Jeruzaléma až do mesiášského krále uplyne sedm sedmiletí (49 let) a šedesát dva sedmiletí (434 let).“

Dekret na obnovu Jeruzaléma byl vydán Perským králem Artaxerxem I. v jeho sedmém roce, což odpovídá našemu roku 458-457 př. n. l., datu, které bylo pevně stanoveno čtyřmi nezávislými historickými zdroji.

Existuje solidní písemný důkaz, že přesně v době předpovězené Danielem Ježíš veřejně vystoupil a zahájil svou práci jako Mesiáš nebo Kristus. Ale proroctví šlo ještě dále: A potom, „uprostřed“ dalšího sedmiletého období, to je po dalších třech a půl letech, „bude Mesiáš odříznut“. Tento výraz znamená, že nezemře přirozenou, ale násilnou smrtí. On měl zemřít násilně, „ale ne za sebe“. Zemřel jako zástupná oběť za hříchy lidstva.

Další proroctví stanovují přesný měsíc, den a hodinu, 1 500 let před vlastní událostí: přesněji židovský měsíc Nísan, 14. den (náš 7. duben) ve 3 hodiny odpoledne. Smrt Zaslíbeného v přesný okamžik na který byla předpovězena se stala ústředním bodem světové historie, stejně tak jako se jeho narození stalo ústřední epochou světového počítání času.

ASTROLOGICKÝ ŠOK

Jazyk, … je nejen fascinující, ale má i moc. Dále se dovíme, jak pouhé písmeno způsobilo přepsaní hvězdné legendy. Ve hvězdných znameních byl založen univerzální soubor starověkých mýtů a ság – znehodnocené převyprávění původního poselství. Například staří Řekové považovali zvěrokruh za něco vyššího díky jeho svatému původu, který předpokládali, přesto však byli často zcela neschopni vysvětlit jeho znamení. Byli schopni pouze zachovat staré postavy a dát jim zmatený a nepřesvědčivý význam a nebo je nechali zcela bez vysvětlení.

Mnoho Řeků uznávalo, že existovalo něco většího co poskytlo podklad pro tyto legendy. Aristoteles tvrdil, že se „přidalo mnoho mýtů“, avšak také mnohé „se zachovalo do naší doby (Metafyzika 10:8) (2/64). Bullinger říká:

„Řecká mythologie je výkladem (pouze některých ze) znamení a souhvězdí, který vznikl poté, co byl pravdivý význam zapomenut. Mnoho lidí věří, že biblická pravda je vývojem z nebo rozvojem starověkých světových náboženství. Ale skutečností je, že oni sami jsou tím úpadkem a zvrhlostí primitivní pravdy!“ (5/22).

Může vás překvapit jak se to stalo.

NEJPRVE MONOTEIZMUS

S postupem pronikání do nejnepřístupnějších částí světa vychází najevo, že všichni lidé pocházejí z jednoho ústředního bodu. Historie lidské kultury je jediným souvislým příběhem. Navíc, evoluční teorie, která tvrdí, že první člověk uctíval mnoho bohů a že idea „jednoho Boha“ se vyvinula později, byla z velké části vyvrácena archeologií. Nyní vychází najevo, že monoteizmus (jeden „svrchovaný Bůh“) tvoří kořeny všech náboženství, ale že po roce 2000 př. n. l. monoteizmus zdegeneroval na panteizmus, polyteizmus a animizmus.

Archeologové a historikové trvají s naprostou přesností (Horn, Faber, Rawlinson, Waddell a Budge, abychom uvedli alespoň některé) na základě svých objevů na tom, že prvotní Sumerové, Iráčané, Féničané, Egypťané a Indové byli monoteisté. Starověké textové důkazy ukazují na trend zvyšovat v průběhu času počet bohů, spíše než jej snižovat (14/12). To souhlasí s Biblickým tvrzením. Pouze pozdější národy byly polyteisty (uctívaly více bohů).

STUPŇUJÍCÍ SE ÚPADEK

Degenerace byla postupná. Můžeme si ukázat, že různé systémy pohanské mytologie pocházejí ze společného zdroje. Tímto zdrojem je Babylon doby Nimroda, jednoduše doby kolem roku 2000 př. n. l. Povšimněte si těchto stádií:

Uctívání Stvořitele stojícího za sluncem, měsícem a hvězdami postupně zdegenerovalo na uctívání těchto samotných viditelných nebeských těles. S rozptýlením přistěhovalců z Babylóna se tento vliv rozšířil do celého světa. Tato napodobenina se usazovala pod různými jmény všude, bohové každého národa měli stejné funkce a symboly a lidé si je představovali stejně. Tato falešná napodobenina nakonec vytlačila pravdu.

JAK VZNIKLO UCTÍVÁNÍ SLUNCE

Prorokovaný Mesiáš byl v prvotních dobách spojován s přinesením duchovního světla. Tento symbolický význam byl brzy nahrazen „skutečností“ fyzického světla, představovaného sluncem. Na základě této touhy po fyzických obrazech bylo už snadné začít uctívat slunce. Po celé planetě byly stavěny sluneční desky a sluneční sloupy a vzhůru k nebi stoupal dým z cizích oltářů. Bůh slunce se stal nejvyšším bohem.

Královské rodiny, šlechtici i prostý lid stál za ranních bohoslužeb od Asie přes Evropu až po Jižní Ameriku v tichosti a klidu, oči obrácené k východu, očekávající velký okamžik, kdy nad obzor vysvitnou první zářivě rudé paprsky. V některých zemích bylo slunce uctíváno prostřednictvím napodobeniny člověka, v jejíž dutině byl oheň, do které se házelo malé živé děti. Kadidlo se pálilo nejen pro slunce a měsíc, ale také pro znamení zvěrokruhu a jeho hvězdy. Ty začaly být považovány za bohy.

Astrologie byla formou polyteizmu. K těmto bohům se lidé obraceli jménem národů. Ale zvrhlost se vyvíjela dále. Předpovězené zmrtvýchvstání začalo být pokládáno vlastně za každý rok se opakující rozklad a opětovný růst vegetace. Regenerace ztratila na svém významu a začala být zaměňována s reprodukcí. Sluneční rok a jeho vegetační „smrt a znovuoživení“ se tak staly doslovným ztvárněním smrti a vzkříšení boha slunce. A souběžně se sluncem se vyvinulo uctívání jeho pozemského symbolu – hada, který, jak se obecně věřilo, „osvítil“ člověka. Kult hada se rozšířil po celém světě. Satan se skutečně stal „bohem tohoto světa“. Úspěšně docílil toho, aby byl uctíván – i když skrytě, prostřednictvím symbolu.

LIDSKÁ OBĚŤ A KANIBALIZMUS

Na prvotním obětním symbolu, který hovořil o zaslíbeném Spasiteli, se účastník podílel prostřednictvím zvířecího masa. To představovalo přijmutí prospěchu ze zaslíbeného vykoupení, stejně tak jako smíření se se „Slovem“ Zachránce. Faraón Unas (pátá dynastie), je symbolicky uváděný jako “pojídající bohy“, což je egyptský výraz pro moc a její duchy. Později, když zvířecí oběti upadly a nahradily je oběti lidské, ustoupil mesiášský ritus kanibalské oběti.

Místo aby svět odmítl nauku o vykoupení, z velké části ji znehodnotil. Taková přizpůsobení probíhají všemi rity, bez ohledu na to, zda je oběť zvířecí nebo lidská. Bez ohledu na to jak kruté a nesmyslné byly tyto zvrhlosti, byl jejich účinek úspěšný – odstranily Boha. Vykreslily jej jako tyrana, kterému je jakékoliv slitování vzdálené. Satan, „vládce tohoto světa“ si to pojistil. To byl důležitý vývoj v přiostřujícím se střetu mezi „síměm ženy“ a „hadem“, mezi Stvořitelem, který člověku přeje to nejlepší a nepřítelem, který usiluje o zničení nás všech. Satan tak postupně překroutil naději na přicházejícího Zachránce na ohavný podvrh; doufal, že kdyby byl člověk odcizen od svého Stvořitele, mohl by se Vykupitel zříci svého plánu.

POKUS O POTLAČENÍ POSELSTVÍ

Ale zvěrokruh začal představovat problém – i nadále přežíval – a jeho předpovědi byly jasné. Poselství, které měl Stvořitel pro lidstvo ve zvěrokruhu bylo tak důležité, že když se počal blížit příchod Zaslíbeného, Satan znovu vstoupil do hry. Zneužil zvěrokruh ke svým vlastním účelům. Proto je zajímavé zjištění, že kolem roku 300 př. n. l. byl sestrojen systém sestavování individuálních horoskopů. Ten byl postaven na představě, že hvězdy samy o sobě jsou bohy, kteří mají inteligenci, emoce a vůli. Hvězdy, jelikož věděly, co je nejlepší, moudře zvolily osud každého člověka.

Od té doby Podvodník dělal svou práci tak dobře, že většina křesťanů (Bůh jim za to žehnej) nechtějí mít se zvěrokruhem ani jeho postavami nic společného a často se zdá, že se jej bojí. Jaká ironie! Jen pro zajímavost, jazyk a další faktory hrály ve zneužití poselství zvěrokruhu jen okrajovou roli. Jistě si vzpomenete, že první dekan znamení Panny, původně panna kojící dítě, se v orientálním jazyce nazýval Coma, což znamenalo „Vytoužený“ a že chlapec měl hebrejské jméno, které znamená Kristus! Žádným jiným způsobem by úhlavní nepřítel nenechal dále znít tak jasně mesiášské proroctví.

Z tohoto důvodu byly události uspořádány tak, že na místě Comy se objevila vlásenka! Řekové, jelikož si nebyli vědomi významu Coma ji nahradily slovem Co-me – jejich vlastním výrazem pro vlasy, a aby vysvětlili vznik tohoto slova, přišli se zvláštní pohádkou Bereničiných vlasů. Což dává smysl, pokud se podíváte na noční oblohu lehce přimhouřenýma očima a budete mít trochu štěstí.Proto tedy nejmodernější mapy hvězdné oblohy neoznačují Comu tak jak by měly, ale jako Coma Berenicae. Obdobně znamení Pastýř, dnes znázorňované jako řecký oráč, by ve skutečnosti měl vypadat mnohem více jako starověký orientální pastýř.

STÁLE ZAJÍMAVĚJŠÍ

A Malý a Velký medvěd ve skutečnosti vůbec nejsou medvědi. Už jste někdy viděli medvěda s dlouhým zdviženým ocasem? Původně se zde jednalo o ovčince. Zde tedy můžeme vidět, jak byl během staletí zastřen skutečný význam, ať již záměrně nebo nezáměrně. Aby si věda pomohla, svou umíněností si prosadila nestydaté a nic neříkající doplňky. Samozřejmě, pokud o tom před lidmi špitnete jediné slůvko, ihned se stanete „fanatikem“ nebo „tmářem“ a jistě všichni dobře víme co to znamená.

Ale buďte si jisti, že důkazy jsou spolehlivé a že v důkladném zkoumání obstojí. Přes jakékoliv zneužití může být původní zvěrokruh stále zjištěn a jeho hlavní znaky mohou být bezchybně identifikovány. Závažnost této skutečnosti bere dech. Je zde nejvýznamnější poselství na světě. Všechno ostatní pak už vypadá jednoduché. Naše planeta byla navštívena. Chápete co je tím nabízeno? Jenom mrtvého člověka by taková nabídka nechala lhostejným!