Zverokruh – Pravda zjavená vo hviezdach (2.časť)
DVĚ SVĚDECTVÍ VYPRÁVĚJÍ STEJNÝ PŘÍBĚH
Starověký svět považoval zvěrokruh za božské zjevení, které bylo zřízeno od doby prvního člověka. Viděli jsme, že vnitřní důkaz datuje proroctví zvěrokruhu do doby přibližně 4000 let př. n. l. Je to jen náhoda, že biblická chronologie rovněž datuje prvního člověka a první proroctví do doby kolem roku 4000 př. n. l.? Proroctví zvěrokruhu tedy pochází ze STEJNÉ doby jakou mu připisuje Bible. Co je však ještě více překvapující je, že poselství zvěrokruhu je chápáno tak jak jej nacházíme i v Bibli, dokonce i v přesném pořádku – od Símě Panny v Genesis až po vítězícího Lva ve Zjevení. Jména a symboly jednoho přesně odpovídají druhému.
Náhodou? Těžko. Důkazy jasně ukazují, že jedno je ze stejného materiálu jako druhé. Je opravdu těžké vyhnout se závěru, že obojí pochází od stejného věčného Ducha, který jednal, aby nám ukázal věci, které mají přijít. Překvapující je, že tak jak by se dalo očekávat, v obou poselstvích jsou vyznačeny stejné historické klíčové události, etapa za etapou až do konce věků.
ZAČALO TO PANNOU
Další důležitá skutečnost, které je třeba si povšimnout je, že původní zvěrokruh začínal znamením Panny. Zvěrokruh v Esnehově chrámu v Egyptě je sfinga (postava s ženskou hlavou a lvím tělem) je ve skutečnosti umístěna mezi znamení Panny a Lva. Slovo sfinx (z řeckého sfingo) znamená pevně svázat dohromady, což znamená, že byla sestrojena aby značila, kde mají být oba konce zvěrokruhu spojeny dohromady a kde kruh začíná a kde končí.
V souladu s tím je v souhvězdí Lva hvězda, která se jmenuje Sarcarn, což znamená spoj. Sfinga nám říká, že máme začít u Panny a skončit u Lva. Podle nejlepších znalců byl ve starověku univerzální zvyk postupovat od Panny přes celý kruh až ke Lvu. Takže podívejme se na první znamení zvěrokruhu. Jste připraveni?
PANNA A VŠE KOLEM NÍPANNA: Ženino zaslíbené símě
Je zde žena, ano, ale konkrétně panna. V arabštině se toto znamení nazývá Adorah, „čistá panna“; v řečtině Parthenos, „dívka panenské čistoty“. Všechny starověké tradice zdůrazňují panenství této ženy. Ale to není vše. Větším divem je, že tuto pannu doprovází mateřství.
V nejstarších Babylonských a Egyptských vyobrazeních drží v rukou nemluvně. Ve své hře Tacitus Andronicus, jednání IV, scéna 3, se Shakespeare zmiňuje o tomto „dobrém chlapci na pannině klíně“. V její ruce se nachází nejjasnější hvězda souhvězdí, která se latinsky nazývá „Spica“, což znamená „klas“ nebo „obilné zrno“. Původní hebrejská jména této hvězdy byla Zerah „semeno“ a Tsemech „výhonek“.
To, že důraz je jasně kladen na jejího potomka spíše než na ni samotnou je zřejmé z jejího koptského jména Aspolia „místo vytouženého výhonku“. Jména hvězd v tomto souhvězdí podporují toto poselství: Al Zimach, Al Azal a Subilon (která znamenají „výhonek“, „větvička“, „pšeničný klas“. Jedna z hvězd nacházející se v ruce, která drží výhonek se nazývá Al Mureddin, což znamená „ten, který sestoupí“ nebo „ten, který bude panovat“.
Tato hvězda je také známá jako Vindemiatrix – kaldejské slovo, které znamená „syn“ nebo „výhonek, který přichází“. Jak je vyjádřeno na oltáři nalezeném v Galii kolem roku 100 př. n. l., je to „panna, která bude rodit“ (22/28). A s tímto se shoduje hebrejský prorok Izajáš (783 – 738 př. n. l.):
„Aj, panna počne, a porodí syna, a nazůve jméno jeho Immanuel – to je s námi Bůh“ (Iz. 7:14).
Toto je to zaslíbené ženino símě (Gn. 3:15), o kterém je předpovězeno, že na sebe vezme lidské tělo, aby zachránilo lidstvo. To může vyděsit ty, kteří o tom nikdy dříve neuvažovali, ale jeho symboly jsou stejné v Bibli jako ve zvěrokruhu.
Nejen že je semenem nebo pšeničným zrnem (J. 12:24). On je také představen jako „muž, jehož jméno je „výhonek“, „proutek“ z Jišajova pařezu, „výhonek spravedlivý“ a Boží „služebník zvaný výhonek“ (Iz. 11:1; Jr. 23:5,6; Za. 3:8; 6:12). Hvězda Zavijaveh znamená „ušlechtilý a slavný“. Izajáš předpovídá:
„V ten den bude výstřelek Hospodinův ušlechtilý a slavný…“ (Iz. 4:2).
Identifikace je nezaměnitelná. Panna očekává svého zaslíbeného syna. A ten je dále popsán třemi dekany Panny nebo vysvětlujícími postranními znameními. Prvním z nich je Coma.
V důrazné formě originálního textu: „Hle panna (ne panna, ale panna dávno předpovězená) porodí syna.“ Původnímu slibu bude vzdána čest.
COMA: Vytoužené dítě národů
Coma znamená v hebrejských a orientálních dialektech „žádoucí“, „vytoužený“. A právě zde je něco zajímavého. Všimněte si, jak velký arabský astronom Albamazer (805 – 885 n. l.) nekřesťan, popisuje toto znamení zvěrokruhu:
„V prvním dekanu povstává, jak učí Peršané, Kaldejci a Egypťané a oba, jak Hermes a Ascalius, mladá žena, jejíž perské jméno označuje čistou pannu, sedící na trůnu, kojící malého chlapce, tento chlapec má hebrejské jméno, některými národy je nazýván Ihesu, s významem Ieza, což v Řečtině znamená Kristus.“ (22/28-29)
Jste překvapeni? Je zřejmé, že žena ve znamení Panny a žena v tomto postranním znamení Panny je jedna a tatáž; a dítě, semeno a výhonek musí být rovněž určováno společně s ní. Hlava syna je mírně výše než hlava jeho matky, hieroglyficky symbolizuje, že on bude ten větší.
A protože ve zvěrokruhu je „ten Vytoužený“, je v Bibli popisovaný jako „Žádoucí všechněch národů“ (Ag. 2:6-8). Musím přiznat, že tento objev mnou otřásl. Zde, v proroctví zvěrokruhu, již v roce 4000 př. n. l. máme pannu toužící po narození svého syna, toho, který je větší, který je vytoužený, nebo očekávaný všemi národy.
Další šokující zpráva: On má hebrejské jméno IHESU. Latinský překlad tohoto díla je v knihovně Britského muzea. Jeho nejdůležitějším dílem bylo Flores Astrologias, napsané v arabštině a přeložené do hebrejštiny Abenem Ezrou. Hrstka specialistů nyní začíná chápat pravdu – průměrnému člověku je stále téměř zcela neznámá.
VŠECHNY NÁRODY JEJ OČEKÁVALY
Nyní vám může vyvstat otázka: „Skutečně národy světa očekávaly takovéto jedinečné dítě?“ Co ukazují důkazy? Dupuis v L’Origine des Cultus sebral ohromné množství tradic rozšířených ve všech národech, které se týkají božské osoby zrozené z ženy, která je sužována střetem s hadem, ale která nad ním nakonec vítězí (22/11).
On přišel, nebo měl přijít z nebe, aby se jako oběť vydal lidstvu, a aby znovu povstal k životu a navrátil se do nebe. Existuje důkaz o tom, že po starověkém východě kolovala starověká Adamova proroctví. A s překvapivou jasností hovořila o soudu za hrobem a o otcovství neviditelného Boha. Všimněte si, jak dva rozdílní pohanští básníci rozjímali nad těmito proroctvími:
Z nebe sestupuje zlatý plod,
Ó ctnostná Lucindo! Rychle se blíží porodní bolesti,
A rychle přichází slavné narození! …
… ctnost se znovu obnoví,
A hřích nebude už více hrozit provinilému světu…
A národy bouřící se v klidu spojí,
A otcovsky bude lidstvu vládnout (22/23).
Sláva, velký lékaři světa! Provolávejte všichni Sláva!
Sláva, ó mocné dítě, které po mnohých létech přicházíš,
Ty, které uzdravíš národy a oklameš hrob! …
Svým smělým uměním oživíš mrtvé,
Proto zemřeš, ale z temnoty jsi povstal
Vstáváš vítězně a jsi dvojím Bohem“ (22/48).
Babyloňané a Peršané očekávali krále-vykupitele a důstojného hrdinu, který ustanoví nový věk štěstí. Také Číňané věřili, že se zjeví velký moudrý muž. Hindové věřili, že se lidem zjeví svrchovaný Bůh a že nakonec přijde nový svět. Starověcí Germáni očekávali obnovení současného světa. A britští Druidové očekávali příchod „Léčitele všech nemocí“, jehož symbolem bylo jmelí (nebo výhonek – větvička).
Rovněž v nejstarších egyptských textech se nacházejí proroctví ohlašující příchod tohoto Spasitele lidského pokolení – proroctví, která už tehdy byla starobylá (23/66; 7/369, 528). Toto vše můžeme uzavřít tím, že si řekneme, že staří Římané byli přesvědčeni že pán a vládce světa přijde z Judeje (6/500). A nyní se vás ptám, co si myslíte, že je vedlo k tomu, aby něčemu takovému věřili?
Tacitus, Suptonius, Josefus a další dosvědčují, že do prvního století před naším letopočtem bylo všeobecně rozšířené očekávání velkého Panovníka, který povstane z východu, ačkoliv všeobecné představy byly neurčité a neslučitelné s charakterem Mesiáše, jak byl vylíčen ve většině starověkých proroctví. Postupně, během staletí, vykreslovali hebrejští proroci tohoto Zaslíbeného stále podrobněji.
Dr. Edersheim, židovský učenec vypracoval 558 jednotlivých citací z rabínských písemností. Uvádí:
„Oddíly ve Starém zákoně vztahující se na Mesiáše nebo k mesiášskému období v nejstarších židovských písemnostech čítají dohromady 456“ (9/16).
Některá z těchto proroctví byla neuvěřitelná. Pravděpodobnost, že by se mohla pravdivě naplnit čirou náhodou v životě jednoho člověka byla prakticky nulová. Tato proroctví byla specifická, detailní a celistvá – dokonce i určení času, kdy se zjeví. Domnívám se, že my všichni, ať už skeptici či ne, bychom souhlasili s tím, že žádný člověk nemůže předpovědět historii světa.
Pak by tedy mělo být zcela samozřejmé, že jestliže se naplnily stovky proroctví v životě jednoho člověka přesně tak, jak byly předpovězeny, pak máme přesvědčivý důkaz o zdroji, který je za hranicemi lidstva. Nedělejme ze sebe hlupáky. Spojená lidská moudrost nemůže udělat nic více než hádat. Vševědoucí sám ví, se spolehlivou přesností, co nastane. Vysvětlete si to jak chcete.
Existuje zde kniha – pouze jedna, která obsahuje specifická detailní proroctví událostí tisíce let do budoucnosti. Je zvláštní skutečností, že se později naplnila se záhadnou přesností. A navzdory stovkám hodin výzkumu jsem nebyl schopen najít jediné selhání. Je třeba připustit, že ve srovnání se záznamy biblických proroctví se astrologie stává ubohým druhořadým hráčem. Nyní před námi vyvstává velká otázka: Co se ve skutečnosti stalo s těmi proroctvími o Mesiáši? Naplnila se? A nebo je nemáme brát vážně? Pojďme tedy tento problém prozkoumat.
HVĚZDY OZNAMUJÍCÍ NAROZENÍ
Domov chleba, Judea. 1000 obyvatel. Po 400 let se zde nic nezměnilo. Ale dnes se zde něco děje; něco, co bude pronásledovat dvacet nešťastných matek po zbytek jejich života. Náš příběh začíná o již dva roky dříve dvěma úctu vzbuzujícími znameními na nebi. Takovéto události se měly podle předpokladů objevit v době, kdy měl přijít Zaslíbený.
A jestliže máme věřit historikům a vědcům, pak je toto přesně to, co se stalo. Je to skutečně tolik událostí, že kombinace jejich výskytu je skutečně nepřehlédnutelná. Z původního proroctví o Přicházejícím, které je vepsané v mapě hvězdné oblohy začali lidé obecně věřit, že nebeská tělesa utvořila znamení událostí, které mají přijít na zem. Skutečně, mezi některými národy musela být, pokud jde o čas a místo jeho příchodu, velmi dokonalá znalost.
Jasný a velmi dobrý příklad nacházíme u tří mudrců. Podle záznamů tito tři moudří mužové přišli z cizí země do Jeruzaléma a odtamtud do Betléma, aby nalezli a uctili novorozené dítě. Otázkou je, jak o něm věděli. Jak věděli, že si zaslouží uctívání? Jak dospěli k tak pevnému přesvědčení, že se jeho narození odehrálo v Judeji? Co je přimělo k tomu, aby vypravili expedici, která trvala několik měsíců a představovala tak nákladné a náročné pátrání? Byla to jednoduše znamení původního zvěrokruhu a velmi podrobná proroctví, která s ním byla spojena.
KDO BYLI TŘI MUDRCI?
Podle klasických pisatelů od Herodota až po Amiana tři mudrci byl určitý klan lidí, který působil v Médii. Byli to vůdcové, kteří se hluboce zabývali studiem náboženství, astronomie a dalších tajných věd. Jejich dědičným privilegiem bylo poskytovat své zemi kněze a učitele náboženství. Jejich náboženství bylo ve starověkém světě nejušlechtilejší a nejméně zkorumpované.
Kýros si pro Persii vybíral své kněží právě z nich. A co je ještě důležitější, jejich víra byla podobná víře dalších nežidovských významných mužů jako byli Jób, Melchisedech, Jetro a Balám, kteří žili starodávnými zjeveními, která byla zachovávána. Tři mudrci věřili v existenci velkého sporu mezi Bohem a Luciferem, který utváří historii. Měli jak sluneční, tak měsíční zvěrokruh o nichž prohlašovali, že byly dány Bohem, aby člověka naučili moudrosti, předpovídat budoucnost a aby mu poskytly naději dobra. Jak to víme? Některé z jejich posvátných knih stále přežívají.
„HVĚZDA NAD JÁKOBEM“
V parafrázi starověkého Balámova proroctví (Nu. 24:17) čteme:
„Vyjdeť hvězda z (nebo nad územím) Jákoba, …“.
Tato nová hvězda udá zeměpisnou šířku, o půlnoci bude procházet přímo nad hlavou, každých 24 hodin, zatímco proroctví udává zeměpisnou délku – země Jákobova (Izrael). Davidson říká:
„Ve svých starověkých knihách (Zohar) Židé více než jednou říkají, že když se zjeví Mesiáš, na východě vzejde jasná, zářivá hvězda“ (7/469).
Messiah Haggadah (Aggadoth Nashiach) uvádí následující:
„Z Jákoba vzejde hvězda… hvězda bude zářit z východu a to je hvězda Mesiášova“ (15/68).
Ze stejného zdroje, z konce sbírky tří midrashim označených jako „Kniha Eliášova“, „Kapitoly o Mesiáši“ a „Záhady R. Simona“ čteme, že hvězda na východě se má objevit dva roky před narozením Mesiáše (15/68). A tak se můžete zeptat, zda k tomuto neobvyklému jevu došlo? Připravte se na překvapivá zjištění.
ZVLÁŠTNÍ NEBESKÁ ZNAMENÍ
Fakt 1: Je astronomickým faktem, nezávislým na veškerých hypotézách, že v roce 7 př. n. l. došlo ve znamení Ryb ke konjunkci planet Jupitera a Saturna.
Jak židovští rabínové, tak pohanští pisatelé souhlasili s tím, že taková konjunkce naznačovala narození úžasného a význačného činitele mezi lidmi a počátek nového pořádku věcí. Encyklopedie Britanika uvádí:
„Je zvláštní shodou událostí, že středověký Žid R. Abarbanel (Abrabanel) zaznamenává konjunkci těchto dvou konkrétních planet v této konkrétní konstelaci jako znamení přicházejícího Mesiáše“ (8/888).
Podle Josefa a rabínů, označovali Egypťané už v dobách Mojžíše znamení Ryb za znamení Hebrejů (22/162). Navíc Jupiter byl považován za planetu spojovanou s králi a Saturn byl na východě spojován se Židy. Například Féničan Sanchoniathon hovoří o „Saturnu nebo Kronosu, jejž Féničané nazývají Izrael.“
Kronos měl dvanáct synů, z nichž jeden byl Jupiter neboli Jehu (Juda). Zaslíbený měl přijít prostřednictvím královského judského rodu. Jak Jupiter, tak i Saturn byly spojovány se Sedeq, spravedlností, která potvrzuje spravedlnost a trestá provinění (15/184-186). Konjunkce Jupitera se Saturnem ve znamení Ryb přinášela mocné, jasné a jednoznačné poselství.
Jak pro Židy, tak i pro Babylóňany toto poselství hlásalo příchod Mesiáše, který s konečnou platností zachrání svět; a že se narodí mezi lidmi označenými znamením Ryb, což znamená, mezi Židy. Takovéto chápání bylo v židovské tradici samozřejmostí. Prorok Jeremjáš o Mesiáši říká:
„… on bude nazván Pánem naší Sedeq (Hospodin spravedlnost naše)“ (Jr. 23:6).
Fakt 2: Je astronomickým faktem, že ve stejném roce došlo ke třem po sobě jdoucím konjunkcím těchto stejných planet (v květnu, říjnu a v prosinci), což ukazuje na toho, kdo je známý jako trojjediný. Všechny se odehrály ve znamení Ryb
Fakt 3: V únoru roku 6 př. n. l. se také Mars přesunul do tohoto seskupení a zůstal v této pozici, takže s ostatními dvěmi planetami vytvořil trojúhelník, situace známá jako seskupování planet. Trojice k níž došlo ve znamení Ryb byla spojována s Židy.
Fakt 4: V březnu roku 5 př. n. l. a pak znovu v dubnu roku 4 př. n. l. se nejprve ve znamení Kozoroha, znamení přicházející Oběti a později ve znamení Vodnáře, znamení nepřítele Hada (a jednoho z dekanů Kozoroha) objevila kometa bez ocasu nebo nova, jistě neobvyklá hvězda. Nad významem těchto znamení zvěrokruhu se budeme více do hloubky zabývat později.
Konjunkce z let 7 a 6 př. n. l. mohly upoutat pozornost na Palestinu. Neobvyklá „hvězda“, která se objevila o dva roky později mohla tři mudrce na jejich cestě popohnat. Judeje dosáhli poměrně dlouho před Herodovou smrtí, která spadala do období mezi 6. prosincem a 11. dubnem roku 5 nebo 4 př. n. l. Můžeme usuzovat na to, že série konjunkcí vedla tři mudrce k tomu, aby vyčkávali na hvězdu Vykupitele.
Nemůžeme pochybovat o tom, že postupovali podle nějaké písemné nebo tradiční předpovědi, ukazující na nějaké obecné upozornění, které mělo být následováno jednoznačným znamením. Je jasné, že k tomuto upozornění došlo dva roky předem a bylo to právě to upozornění, které mudrce přimělo k tomu, aby vyčkávali jeho znamení – na „jeho hvězdu na východě“ (Mt. 2:2). A tak tito moudří muži z východu přišli a ptali se po nově narozeném králi a tvrdili, že na východě viděli jeho hvězdu.
Herodes, Římany dosazený král, byl kvůli novému potenciálnímu uchvatiteli svého trůnu neklidný a „vyzvídal… kdy se ta hvězda objevila“ (v. 7). Z tohoto důvodu „vyvraždil děti ve věku dvou let a níže“ (v. 16). Návštěvníci jej určitě informovali o konjunkcích a s nimi spojenými znameními. Žárlivý despota poslal své vrahy do Betléma, aby tam povraždili přibližně dvacet malých chlapců, kteří tam žili a které jejich matky sotva přestaly kojit. Vsadil na jistotu.
Od Augusta Caesara pochází potvrzení masakru malých dětí v Betlémě (Macrobius, Saturnalia, kniha 2, kap. 4). Zmiňuje je i Pascal (Pensees, 753, vydání Penguin). Díky tomuto činu se snad Herodes cítil v bezpečí. Avšak příliš mu to nepomohlo: během několika měsíců byl mrtev – a tak stejně přišel o svůj trůn.
Pokud jde o hvězdy, někteří to mohou považovat za zcela mýtické, jiní za zcela podivuhodné, ale je zde také možnost. Domněnka, že se jednalo o zářivou společnost andělů, která se přibližovala, aby se radovala z události nemusí být zcela nesmyslná, považovat celý jev za možný a pátrat po aktuálním nebeském úkazu ze záznamů.
ODVÁŽNÁ ZÁCHRANÁ MISE
Bylo možné, aby všichni tak jednomyslní proroci vyprávěli pravdu? Je možné, že je to pro vás zcela nová myšlenka. Pokud se liší od toho, čemu jste byli učeni, nepanikařte. Také jsem byl donucen čelit důkazům. Takže zvažte fakta a pak se rozhodněte. Jen se zamyslete nad rozměrem této dramatické situace.
Podle proroctví Stvořitel přišel, aby se nabídl za výkupné. Když slyšel nářek svých trpících lidí byl pohnut lítostí. Dokud byl člověk vyvržencem bez naděje nebylo požadováno nic. A tak odložit svůj královský majestát a sestoupil ze svého království nad galaxiemi, aby na sebe vzal slabé lidské tělo. Jak řekl jeho dřívější odpůrce Pavel:
„Ale samého sebe zmařil, způsob služebníka přijav, podobný lidem učiněn. A v způsobu nalezen jako člověk, ponížil se, poslušný jsa učiněn až do smrti, a to do smrti kříže.“ (Fp. 2:7-8).
Jaká vzdálenost mezi mocným Bohem a bezmocným dítětem! Člověk je takovou nepochopitelnou zvláštností zmatený – Stvořitel světů, který sestupuje, aby na sebe vzal podobu člověka a tak spojil tyto dvě podstaty. Byla to úžasná skromnost. Ohromilo to celý vesmír. Proroci žasnou: Bůh připustil, aby Jeho syn – bezbranné dítě – které podléhalo bezmoci lidskosti, přišlo do nepřítelova území na kterém Satan vyhlásil své panství a to i navzdory riziku selhání a věčné ztráty – plán záchrany byl učiněn s plným souhlasem Otce a za nejhlubší oddanosti.
Byl to jeho čin, jeho láska a také jeho oběť. Podle biblických zdrojů od samého počátku byli tito nebeští poslové do nebeského sporu hluboce zaangažováni. Vykupitel na sebe vzal hmotné tělo, aby mohl, aniž by znásilnil lidskou vůli, získat člověka pro sebe. Zamysleme se nad tím. Mohl by snad existovat velkolepější milostný příběh? Tento neuvěřitelný čin zpochybňuje názory nejlepších učenců až do dnešního dne. Učení o vykoupení je tak široké, hluboké a vysoké, že vedle něj upadají lidská filozofie, moudrost a věda do bezvýznamnosti. Byla to nejodvážnější záchranná mise všech dob.
