Zverokruh – Pravda zjavená vo hviezdach (1.časť)
Překvapilo by vás, kdybyste zjistili, že znamení zvěrokruhu nemají s horoskopy nic společného? Víte že zvěrokruh uchovává nejstarší obrazy na světě, ale že horoskopy jsou poměrně nové? Je čas říci si pravdu. Původní smysl zvěrokruhu byl neskonale velkolepější a dokonalejší. Obsahoval vlivné poselství, které bylo po 4 000 let zcela jasně chápáno. Pak, asi kolem roku 300 př. n. l., se tato slavná a zasvěcená věda dostala pod vliv babylonských kněží na území dnešního Iráku. Doslova ji unesli. Pak byl celý prostor ponechán téměř zcela astrologii. Mohlo se stát, že jsme přehlédli skutečný smysl zvěrokruhu?
CO JE TEDY ZVĚROKRUH?
Velmi brzy v lidské historii byly hvězdy pojmenovány a uspořádány do skupin (souhvězdí) a zakresleny do map hvězdné oblohy jako obrazy zvířat, lidí a dalších předmětů. Významné je, že stejná jména a postavy jsou shodné v celé historii a ve všech světových kulturách. A na astronomických mapách přežily až do dneška. Tato souhvězdí se rozprostírají v asi 16 stupňů širokém pásu, který obepíná zemi.
Kdybychom mohli hvězdy vidět přes den, zdálo by se nám, jakoby se slunce během roku pohybovalo po tomto pásu po dráze zvané ekliptika. Právě tento pás, se svými stupni, které tvoří dvanáct měsíců, nazýváme zvěrokruh (ne z řeckého slova „život“ jak se často uvádí, ale z mnohem starodávnějšího hebrejského slova značícího „cestu po stupních“). Každý stupeň ročního kruhu obsahuje svou vlastní skupinu hvězd, která je označovaná obrazem nebo znamením. To je těch dvanáct znamení zvěrokruhu.
ČTYŘICET OSM ZNAMENÍ, NE DVANÁCT
Dvanáct? Ne – čtyřicet osm. Protože těchto dvanáct znamení nestojí na obloze osamoceně. Ke každému z těchto znamení jsou připojena tři další, které nazýváme dekany (kousky, střípky). Velký arabský astronom Albamazer zaznamenal, že Peršané, Babyloňané, Egypťané a Indové, všichni měli ke každému znamení tyto tři dekany.
Jelikož všechny znaky v podobně rozdělených zvěrokruzích jsou téměř stejné, mohlo by se zdát, že se řídily nějakým společným modelem. Aben Ezra, sečtělý židovský astronom, orientalista a učenec říká:
„Podle Albamazera, se žádný z těchto tvarů od doby svého prvotního sestavení neliší od těch, které se nám zachovaly, nezměnilo se ani žádné z jejich slov [jmen], nebyla k nim přidána ani ubrána jediná tečka (22/18). Prehistorické mapy hvězdné oblohy zobrazovaly 12 základních znamení + 36 dekanů (vysvětlujících znamení) = 48!“
NEVYSVĚTLITELNÉ
Svět marně hledal původ tohoto vynálezu. Současné pokusy vysvětlit existenci zvěrokruhu jsou jasně nepřesvědčivé a absurdní, bez jakýchkoliv podpůrných faktů. Zeptejte se jakéhokoliv odborníka, „Odkud pocházejí tato souhvězdí?“
„Identifikují umístění okolních národů,“ odpovědí někteří. „Ne,“ řeknou jiní. „Pocházejí ze sledování ročních období a z povolání vztahujících se k jednotlivým ročním obdobím.“ Například, v prosinci slunce stoupalo směrem k severu, takže člověk přiřadil měsíci znamení kozoroha, protože kozorožci rádi lezou po skalách! Hmm.
Říká se, že stejně dlouhé dny a noci v září vedly k sestavení znamení Vah (ačkoliv se člověk může divit, proč březen takové znamení nemá a naneštěstí – ale to se ani neodvažujte zmínit – jedna polovina těchto rovnoměrných vah je pozdvižena a druhá kleslá!).
Říjen, měsíc oplývající ovocem, značil, že mnoha lidem se dělalo nevolno, odtud škorpión! (Avšak zdá se, že tito odborníci si nedělají starosti se skutečností, že škorpión nemá své vlastní období.) Takovýto do očí bijící nesmysl se skutečně objevil (a nesmějte se tomu) v našich vědeckých knihách.
Je pravda, že některá znamení bývala občas používána jako ukazatele ročních období. Ačkoliv však moje inteligence není ani zdaleka nekonečná, přistihl jsem se, jak si kladu několik nevyslovených otázek. Nejprve, jak je možné, že nikde neexistuje ani jediná země pro kterou by odpovídal výklad významu všech znamení?
Dále, proč, jestliže byla znamení sestavena aby odrážela místní podmínky pro sadbu (což by se lišilo v každém světovém regionu), a nebo aby oslavovaly místní legendy, pak proč jsou tato znamení – od Mexika přes Afriku až po Polynésii stejná po celém světě? (11/17)
A ještě něco. Moderní výklady se omezují pouze na 12 ze znamení. A co těch 36 zbývajících, stejně jasných obrazů? A poslední otázka. A co jména každé jednotlivé hvězdy, které jsou povětšinou stejně tak stará a která do sebe všechna zapadají jako jeden příběh? A člověk by mohl v otázkách pokračovat, ale hlavní téma je již stanoveno.
Není to snad zneklidňující? Existuje zde úžasný, mistrovský systém, velmi starý, který je používán i dnes a který moderní člověk nemůže historicky ani vědecky vysvětlit. To lidi mate. A tak hádají. Lehkomyslnost s níž nakládají s některými problémy, zatímco ignorují ostatní ukazuje, že si věci zcela nevšímají.
Lituji filozofů, ale to samo o sobě není k ničemu. Nyní existuje dostatek důkazů, které ukazují, že takové představy nevznikaly jen do doby Řecka, Říma nebo pozdějších dob. Lidé starších dob tato znamení tak nikdy nevysvětlovali. Chápali je jednotně jako znamení božského původu a posvátného významu.
STAROBYLÉ ZÁHADNÉ PŘÍBĚHY MĚLY PRAVDU
Tato znamení byla těm, kteří bývali čerstvě zasvěcováni do slavných starověkých mystérií vykládána jako znamení vypovídající o nejvyšších duchovních a navěky neměnných zájmech člověka. Podle Isokrata, Epikteta a Tuly, byla v nejslavnějších mystériích vysvětlována jako soubor pravd, které se týkaly duše a jejích nesmrtelných nadějí, pravd, které do života vnášejí mír a naději do smrti. (22/43-44).
JAK STARÝ JE ZVĚROKRUH
Tato znamení existovala i podle nejstarších záznamů. Byla nalezena na babylonských pomezních návěstidlech starších více než 4000 let. Sanchoniaton a další starověcí historikové tvrdí, že v době, kdy byla sestavena nejstarší abeceda, bylo jejich sedm samohlásek „uspořádáno tak, aby vyjadřovaly polohy sedmi (viditelných) planet ve zvěrokruhu“.
Dvacet pět písmen abecedy bylo rozmístěno do dvanácti znamení zvěrokruhu, první dvě písmena v Blížencích a tak dále. Samohlásky byly nerovnoměrně rozloženy tak, aby představovaly polohy planet v té době. Abeceda tak zaznamenává „přesné zobrazení momentálního stavu hvězdného nebe k zjistitelnému datu, ke kterému může dojít jen jednou za mnoho tisíc let a toto datum je sedmého září roku 3447 před Kristem“.
Zvěrokruh tedy existoval již v době tohoto data (22/23,174). Ze stavu nebes, v době kdy byl nakreslen jejich originál, můžeme odvodit, že egyptský denderský zvěrokruh (116 – 107 př. n. l.) byl obkreslen ze zvěrokruhu, který byl sestaven kolem roku 3000 př. n. l.
A když Vergilius psal, že „bílý býk se zlatými rohy otevírá rok“ nebyl již tento údaj pravdivý; Býk již totiž přestal zahajovat rok začínající jarní rovnodenností. Vergiliův výrok je jasně přežitkem skutečnosti zaznamenané o několik tisíc let dříve (7/245). Aratus popsal Řekům své doby souhvězdí ne tak jak je viděl, ale jaká byla o 4000 let dříve. Jeho zdrojem tedy byl mimořádně starý zvěrokruh (5/14).
Když byl zvěrokruh sestaven, byla Polárkou Alfa v souhvězdí Draka. Nyní je Polárkou Alfa v souhvězdí Malého medvěda. Tato změna nás vede zpět do roku 3000 př. n. l. nebo ještě dále. Bailly byl na základě vnitřních důkazů zcela přesvědčen, že jak sluneční tak měsíční zvěrokruh, oba měli svůj původ v době, kdy letní slunovrat byl v prvním stupni souhvězdí Panny, asi 4000 let před Kristem (22/22, 149).
Každý rok vidíme, že hvězdy vycházejí a zapadají asi o 50,2 vteřiny později; během 2156 let zůstanou pozadu o 30 stupňů. Když byl zvěrokruh nakreslen, byla poloha hvězd ke vztahu k zemi o téměř 90 stupňů odlišná od jejich současné polohy. Takže datum vzniku 4000 př. n. l. by bylo blízko k tomuto znamení.
Ptolemaios (150 n. l.) o zvěrokruhu tvrdí, že je „jako neotřesitelná autorita neznámého původu a nevyzpytatelného stáří“ (5/15). Sir Henry Drummond poznamenává, že „tradice kaldejské astronomie je jako zlomky mocného systému, který upadl do zapomnění“ (5/15).
SESTAVEN JIŽ OD POČÁTKU
Je možné určit některé z prvních lidí v historii, kteří se zabývali zvěrokruhem? Věřím, že ano. Platón uvádí:
„Našim prvním rodičem byl největší filozof, který kdy existoval“ (22/150).
Platón by jistě nesouhlasil s dnešním evolucionistou, který by se nám pokoušel říci, že první člověk byl chrochtajícím divochem! Naši dřívější předci to věděli nejlépe. Byli těmto událostem blíže a stále měli k dispozici některé z nejstarších záznamů. Podle raných čínských záznamů Vendidada z Parsise a dalších ustálených tradic starověkého světa, znal první člověk dokonale vědu a náboženství, kterým učil své děti.
Starověcí Židé, Arabové, Asyřané, Babyloňané, Egypťané a Féničané se zmiňují o jistých posvátných záznamech o Adamovi, Setovi, Enochovi a o mužích nejstarších dob, kteří napsali proroctví nadcházejících událostí a jejichž moudrost a právo nikdo nebyl schopen zdokonalit, ale neustále se vyskytovaly tendence od nich odpadávat. Hornius říká:
„První zmínka o písemnictví spadá do dob Seta, který pamatoval na proroctví svého otce předpovídající … Potopu a (konečné zničení) ohněm“ (22/150).
Lukáš píše, že existovali Bohem inspirovaní proroci „od počátku světa“ (Luk. 1:70; Sk. 3:21).
Cassini v Historii Astronomie uvádí:
„Není možné pochybovat o tom, že astronomie byla vymyšlena na počátku světa; historie, nezasvěcená stejně jako zasvěcená, dosvědčují, že to je pravda.“
UDIVUJÍCÍ PŮVOD JE SKUTEČNÝ
Při letmém pohledu na oblohu jste mohli zjistit, že její sledování může být celkem zábavné. Viděli jste už skupinu hvězd, která měla tvar kozo-ryby, pastýře nebo panny? Ne? Je zřejmé, že takováto znamení byla vytvořena uměle. Ale co více, všech 48 znamení jednoho velkého hieroglyfického systému s jednotným jménem – všechny do sebe zapadají jako jeden originální celek.
Zdá se, že tato prastará obrazová galerie je něčím významnějším než co se o ní moderní člověk, byť jen vzdáleně, domnívá. Co o jejím původu říká starověký svět? Hebrejští pisatelé tvrdí, že hvězdy pojmenoval sám Stvořitel (Iz. 40:26; Ž. 147:4).
Zákon příčiny a následku, platný vědecký princip určuje, že výsledek nemůže být věší než jeho příčina. Jestliže tedy vy a já, dvě inteligentní osobní bytosti, jsme výsledkem záměrného stvoření, pak Primární příčina, větší než jsme my, nemůže být méně inteligentní, osobní bytostí.
A nyní uvažujme. Kdybychom byli Stvořitelem, který stvořil inteligentní myslící lidi, otočili bychom se pak k nim zády? Nechtěli byste, aby o vás věděli? Nepokusili byste se s nimi komunikovat? Samozřejmě, že na myšlence, že Bůh může komunikovat není nic absurdního. Domnívám se, že v nás přinejmenším taková myšlenka, při poctivém zkoumání skutečností napadne. A zdá se, že toto opravdu tvrdili prakticky všichni lidé starověku.
Posvátný Bundahis z Parsise tvrdí, že znaky zvěrokruhu a jejich význam byly do člověka vštípeny Auharmazdem – Stvořitelem. Totéž tvrdí kaldejské tabulky objevené v ruinách starověkého Babylona a Asýrie. V jedné sérii nazvané Kaldejská Genesis pátá tabulka (jejíž zlomky jsou v Britském muzeu) odpovídá na biblickou výpověď kdy Bůh říká: „… ať jsou na znamení“ (Gn. 1:14). Tabulka popisuje, jak Anu (Stvořitel) stanovil zvířecí podobu dvanácti znamení, každé z nich se třemi dekany. „On je určil,“ „On je stanovil,“ „On je označil“.
Tyto staré dokumenty uvádějí, že od počátku lidské existence na zemi, byl jediným účelem nebeských světel, aby „byla na znamení“, to znamená že měla značit něco, co je za nimi, nést nějaké zvláštní učení, které je jiné než to, co je od nich přirozeně odvoditelné. Slovo znamení je v Genesis othoth, plurál od oth, z kořene hebrejského slova, které znamená „přijít“. Odtud tedy znamení něčeho, co má přijít.
A dále. Když Jób (asi roku 2136 př. n. l.) říká, že Stvořitel „ozdobil“ nebesa (Jb. 26:13), používá slovo, které v původním jazyce znamená „ozdobil předvoláními a varováním“. Podle Jóba Bůh sám na sebe bere záruku za vytvoření „Mazzaroth“ (zvěrokruhu) a za způsobení toho, že jeho prvky zachovávají svůj správný sled a časové rozvržení (Jb. 38:31-33).
„Nebesa vypravují slávu Boha silného, a dílo rukou jeho obloha zvěstuje,“ vyhlašuje David (kolem roku 1000 př. n. l.).
„Den po dni vynáší řeč, a noc po noci ukazuje umění. Neníť řeči ani slov, kdež by nemohl slyšán býti hlas jejich.“ (Ž. 19: 1 – 4)
Pavel cituje tento oddíl a označuje toto hvězdné poselství jako samotné „slovo Boží“ (Ř. 10: 17–18). Takovýto obrazový jazyk je něco, čemu mohou rozumět všechny národy. Není tedy divu když říká (Ř. 1:20) „… tak aby již byli bez výmluvy…“.
PROROCTVÍ NADCHÁZEJÍCÍCH UDÁLOSTÍ
Pokud jde v Kaldejské zprávě o Genesis o staré Babylóňany, Smith a Sayce poznamenávají, že:
… „lidé všeobecně věřili že nebeské mocnosti stanovily … znamení událostí, které přijdou na svět“ (22/11).
V knize Enochově* Origen poznamenává, že v Enochově době již byla souhvězdí pojmenována a rozdělena.
„Celý jejich záznam podle každého roku světa až na věky, až do dokončení nového díla (nebo stvoření), které bude věčné.“ (23/141 – 142).
Podstatné je, že starověcí lidé byli jednomyslní v tom, že tyto hvězdné obrazy vykládají velké pravdy, minulé, přítomné a nadcházející.
JAK SE ZMĚNILA OBDOBÍ ZVĚROKRUHU
Od té doby co byl sestaven horoskop se poloha země ve vesmíru změnila asi o 30 stupňů nebo o jedno celé znamení. V důsledku toho data žádného znamení už dále nepředstavují dobu v níž je slunce v příslušném souhvězdí. Nyní, (podle astrologie) se předpokládá, že slunce je v souhvězdí Skopce, ale ve skutečnosti je v souhvězdí Ryb. Takže, jestliže vám bylo řečeno, že jste Rak, pak jste místo toho Blíženec.
To je pro astrologii špatná zpráva. Proto není příliš těžké poznat, proč vědecká společnost nebere tuto pseudovědu příliš vážně. Rovněž Bible se proti ní staví (viz. Jr. 10:2; Iz. 47:9–15; Dt.18:9–10).
JAKÉ UDÁLOSTI?
Existuje reálná svědectví, že ranné civilizace považovaly zprávu o Adamovi, Evě a „pádu člověka“ za pravdivou historii. Takovéto zprávy se nevztahují pouze k Bibli. Jsou zaznamenány v ústních a písemných záznamech historie mnoha starověkých národů. Univerzálně je považováno za platné, že se po vzpouře v nebi vyhnaní vzbouřenci vedení Luciferem (Satanem) zmocnili této mladé planety. Babylonské tabulky tuto událost nazývají „vzpoura v nebi“.
Mexická tradice popisuje boj v nebi a pád Zontemonqua a dalších vzdorných duchů, stvoření a následné svádění lidstva tímto vzbouřencem. Záznamy uvádějí, že Stvořitel svěřil dvěma prvním lidem panství nad touto zemí. Nenechal je v nevědomosti Satanovy skryté přítomnosti, ale ujistil je, že do nebezpečí se mohou dostat pouze skrze neposlušnost. Satan rozezlený svou nenávistí nastrojil pomstu. Aby zamaskoval svou pravou totožnost využil jako médium hada – fyzický fenomén – aby tak upoutal Evinu pozornost.
Naneštěstí lidský pár upadl pod jeho vliv a od té doby jsou odděleni od Dárce života, důsledkem toho mohla být pouze smrt. Smrt bude předávána na všechny jejich potomky. Nyní je tedy lidstvo v moci nepřítele, odcizeno Bohu. Satan se zmocnil místa panovníka tohoto světa, které paří člověku.
Jak velmi bolestná skutečnost! A jak hluboce se vryla do lidské paměti! Podle některých archeologů nejstarší umělecký výtvor, který lidstvo zná, je označován jako pečeť pokušení. Ta zobrazuje strom pod nímž sedí naproti sobě dvě osoby. Za jednou z nich je vzpřímený had, který této osobě něco našeptává. Sumerská báseň běduje nad tím, že:
… „dívka pozřela to, co bylo zapovězeno, dívka, matka hříchu, spáchala zlo; matka hříchu prožila bolestivou zkušenost“ (14/8).
Na svádění lidstva „ďábelským hadem“ si lidstvo pamatuje od Egypta přes Čínu až k Americe (20/380). Ale Bůh nenechal člověka bez naděje. Zoufalé dvojici bylo dáno zaslíbení, které přešlo na všechny jejich potomky. Bylo jím toto:
Satan, (nyní symbolizovaný jako had) se postaví proti Přicházejícímu (označovaný jako ženino Símě); tato postava s konečnou platností „rozdrtí“ hlavu hada (zničí jej), ale ne aniž by si při tom „poranila“ patu (dočasně oslabený) (Gn. 3:15).
Už vám to došlo? Dobře si tohoto proroctví všimněte; znovu se s ním setkáme ve zvěrokruhu! Tento přicházející Zachránce musel zápasit s uchvatitelem ve prospěch člověka a obnovit vše, co bylo ztraceno. V té době byl zaveden systém zvířecích obětí, něco ohavného, co bylo zavedeno pro nadcházející léta, aby byl stálou živou upomínkou na strašnou cenu hříchu.
Poselstvím těchto obětí bylo, že stejně tak jako v rukou hříšníka umírala nevinná oběť, jednou v budoucnosti zemře za vinu člověka nevinný Vykupitel. Bylo to chápáno tak, že každý hříšník, který se rozhodne přijmout jeho zástupnou smrt může být s konečnou platností osvobozen od věčné smrti. Obětní rituál byl činem víry a přijetím budoucího vykoupení.
A tak naši nejstarší předci byli příjemci důležitého poselství – poselství o zaslíbeném Spasiteli – a jako takoví byli povinni uvést tyto skutečnosti ve známost, vysvětlit jejich důležitost a využít každého prostředku k zaznamenání a předání tohoto poselství všem budoucím lidem. Tito lidé byli velkými zakladateli světa a byli si této skutečnosti plně vědomi. K Adamově záchraně bylo nezbytné, aby věděl o přicházejícím Zachránci a pro záchranu jeho potomstva bylo nezbytné, aby jim tytéž zprávy byly také předány.
Nakonec byl Izrael, jako vyvolený národ, z něhož měl Spasitel vzejít, umístěn na křižovatku světa a byli mu svěřeni proroci, kteří měli tento národ připravovat na jeho celosvětovou roli.
SHRNUTÍ POSELSTVÍ ZVĚROKRUHU
Tato naděje budoucího vykoupení se odráží v tradicích a v mytologiích všech starověkých lidí. V každé době byli proroci, kteří spravovali božská poselství. Věřili v jednoho Stvořitele, v bytosti nazývané jako andělé a v Satana, který nakazil celé lidstvo. Báli se hříchu a usilovali o odpuštění prostřednictvím krvavé oběti. Hovořili o Vykupiteli, který přijde aby trpěl, o jeho vzkříšení a o konečném obnovení všeho co bylo ztraceno.
Tato dobrá zpráva je tedy stejně tak stará jako lidské pokolení a nikdy nebyla doba, kdy by tato zpráva nebyla známa. A navíc je ZJISTITELNÁ ZE STAROVĚKÉHO ZVĚROKRUHU, obrazové galerie rozprostírající se po celé obloze, která má přetrvat až do konce věku. Na této zářivé klenbě vypráví nepřetržitě po celý rok celá dlouhá řada obrazů svůj příběh – věčné svědectví lidskému pokolení.
Podrobně oznamuje:
- pád a mravní zkaženost člověka způsobenou prostřednictvím Satanovy vychytralosti;
- příchod mocnějšího, který na sebe vezme lidskou přirozenost a zemře za člověka;
- konečné vítězství tohoto Zachránce, obnovení člověka a přemožení hada (draka).
Zde je pravděpodobně původ mnoha legend týkajících se hada nebo draka a jeho Zhoubce. A jaká je tedy hlavní myšlenka zvěrokruhu? Zcela jednoduchá, je to nesmiřitelné nepřátelství mezi podvodníkem a Vykupitelem – zhoubná škodolibost jednoho a samoobětující se dobrota druhého. Je to příběh lásky Stvořitele k lidskému pokolení a jeho plánu záchrany lidstva. Zvěrokruh přináší proroctví událostí až po konec lidské historie.
