Chránené heslom: Život po živote? (R.A.Moody)

S. Blackmorová kontra R. A. Moody

V souvislosti s reinkarnací, UFO fenomény, principy života a možností života na jiných planetách je často diskutována i otázka „života po životě“. Lidé od nepaměti hledají odpověď na problém smrti. Smrt se týká prostě všech. Snad právě proto vzbudil tak velký zájem Dr. Raymond A. Moody svou knihou Život po životě. Kniha se stala bestsellerem nejen ve Spojených státech, ale brzy i v Evropě a celém světě. Čím vlastně Moody vzbudil takový zájem?

Už v době studií (vystudoval filozofii a medicínu) se zabýval nevysvětlitelnými jevy v hraniční oblasti mezi životem a smrtí. Po mnoha přednáškách pojednávajících o thanatologických otázkách vzbudil značnou pozornost tím, že ve své knize zaznamenal výsledky asi 150 rozhovorů s lidmi, kteří vyprávěli o svých zážitcích při tzv. klinické smrti, ze které se po oživovacích pokusech dostali zpět do normálního života. Přes mnohé rozdíly v popisu těchto prožitků z nich lze vyčíst až 15 symptomů, které se ve větší nebo menší míře opakují ve všech případech. Takový modelový případ popisuje Dr. Moody asi takto:

Člověk umírá a slyší, jak lékař prohlašuje, že zemřel. Slyší různé nepříjemné zvuky a zároveň cítí, že se rychle pohybuje nějakým tunelem. Pak se najednou octne mimo své fyzické tělo. Z povzdálí toto své tělo sleduje… Postupně se přizpůsobuje svému novému stavu. Pak k němu přicházejí jiní, aby jej přivítali a pomohli mu. Vidí zemřelé příbuzné, přátele a nakonec se před ním objevuje jakýsi laskavý duch – jakási bytost ze světla. Ta přivede „zemřelého“ k tomu, aby zhodnotil svůj život, a pomůže mu v tom panoramatickou projekcí důležitých událostí jeho života.

V určité chvíli má pocit, že se přiblížil k nějaké hranici, která dělí život pozemský od života budoucího, ale on pozná, že se musí vrátit, že jeho čas ještě nenadešel. V tom okamžiku váhá, protože se vrátit nechce. Je přemožen novými pocity radosti, lásky a míru. Potom se však přece jen musí vrátit ke svému fyzickému tělu a žije dál jako předtím. Později se o své zkušenosti snaží mluvit s jinými, ale naráží na potíže. Buď se setkává s nepochopením, nebo nemůže najít správná slova, která by dokázala přiměřeně vystihnout jeho nadpozemské zážitky. Přesto však to, co zažil, hluboce ovlivní jeho další život, především jeho názor na smrt a vztah k životu.

Proč je to zde uvedeno? Mnozí totiž věří tomu, že právě tyto zážitky jsou důkazem, že člověk žije dál i po své smrti jako nějaká duchovní bytost. I když to Moodyho kniha přímo neříká, mnoho lidí k takovému názoru dochází. Je pravdou, že je k tomu tak trochu navádí titul knihy – „Život po životě“. Co si o tom máme myslet? Je možné na základě těchto zážitků věřit v posmrtný život? Je to možné pokládat za vědecké stanovisko? Nevyměňují zde lidé víru v biblickou naději ve vzkříšení, kterou nám dává Ježíš Kristus, za jinou víru…?

Otázky posmrtného života: Víra, nikoli důkaz

Moody sice říká, že posmrtný život patří „k nejpodstatnějším výrazům lidské víry“, nikde však netvrdí, že by jeho kniha chtěla posmrtný život „dokazovat“. Ve své druhé knize si Moody doslova stěžuje na lidskou nedočkavost v tomto směru: