Čomu verím (Biblické piliere)

Boh chce pre svoje večné kráľovstvo zachrániť každého človeka. Teba tiež!

Hlásim sa k cirkvi Adventistov siedmeho dňa a som pokrsteným adventistom. Mojím cieľom však nie je viesť ľudí k určitej cirkvi či denominácii, ale ku Kristovi samotnému, ktorý je jediným skutočným cieľom našej viery. Členstvo v akejkoľvek cirkvi či denominácii nemôže byť nadradené nášmu osobnému vzťahu s Ježišom Kristom, hlavou pravej Cirkvi. Nižšie uvádzam základné vieroučné body, ktoré zastávam na základe dôsledného skúmania a štúdia Písma Svätého:

Ľudstvo čaká postupné zhoršovanie situácie takmer vo všetkých oblastiach – od prírodných katastrof až po morálny úpadok. To, čo sa dnes deje, je nevídané v histórii ľudstva. Dôrazné varovanie sa týka aj politicko-ekonomickej situácie, ktorá smeruje k ovládnutiu sveta šelmou, ktorej znamenie budú musieť prijať všetci jej obyvatelia. Kto toto znamenie neprijme, ten nebude môcť slobodne obchodovať a bude obmedzený v základných slobodách.

Mnohí môžu namietať, že vojny, krízy, živelná pohroma a morálny úpadok boli vždy súčasťou ľudskej histórie. Áno, boli – ale prvýkrát v celosvetovom rozsahu sa všetko deje súčasne. Biblické proroctvá o týchto udalostiach sú dnes nezvratným faktom, ktorý sa napĺňa pred našimi očami.

Keď však hľadíme na tieto ťažkosti, nesmieme zabudnúť na druhý príchod Ježiša Krista. Tento okamih bude záchranou pre veriacich, ktorí obdržia novú Zem – večnosť bez bolesti a utrpenia. Dobrý vzťah s inými ľuďmi nemôže byť dôvodom na ignorovanie zjavných biblických pravd, ktoré nám dávajú kľúč k pochopeniu súčasnej situácie. Jedine Božie slovo má moc oslobodiť človeka a viesť ho k správnym rozhodnutiam.

Ako hovorí Skutky apoštolské 5:29: „Boha je treba poslúchať, nie ľudí.“ Tento princíp je základom zodpovedného a múdreho konania v týchto znepokojivých časoch.

Je dôležité s úctou a láskou k ostatným nazývať veci pravými menami. Každý má právo nesúhlasiť, ale každý musí mať právo slobodne sa rozhodnúť. Tento web má slúžiť všetkým ľuďom k lepšej orientácii medzi pravdou a bludom. Preto je akékoľvek šírenie citácií alebo článkov možné. Prosím, iba o uvedenie odkazu na zdroj, aby sme zabezpečili správne uznanie pôvodu informácií.

Čemu věříme

Církev adventistů sedmého dne vychází z učení a zásad Bible, kterou považuje za inspirované Boží slovo (2 Tim 3,16). 66 knih Starého a Nového zákona lidem poskytuje všechny informace o Božím plánu záchrany v Ježíši Kristu. Starý zákon předpovídá příchod Mesiáše a Nový zákon dosvědčuje jeho život. Bible lidem radí jak mohou navázat vztah s Bohem. Odhaluje smysl života, radí jak je možné zkvalitnit mezilidské vztahy, co dělat pro zlepšení svého duchovního, duševního a tělesného zdraví.

Základní věroučné výroky Církve adventistů sedmého dne Adventisté sedmého dne přijímají Bibli za své jediné vyznání víry a z ní odvozují základní věroučné články. Dále uvedené věroučné výroky jsou výrazem toho, jak církev učení Písma chápe a vyjadřuje. K revizi těchto výroků může dojít při zasedání Generální konference, když církev pod vedením Ducha svatého dospěje k plnějšímu pochopení Písma nebo nalezne výstižnější výrazy k vyjádření toho, co učí Boží slovo.

1. Písmo svaté

Písmo svaté – Starý zákon a Nový zákon sú písané Božie slovo. Jeho vznik je výsledkom Božej inšpirácie prostredníctvom svätých Božích ľudí, ktorí hovorili a písali pod vplyvom Ducha svätého. V tomto slově Bůh svěřil člověku nevyhnutné poznanie pre spásu. Písmo predstavuje neomylné zjavenie Božej vôle. Je meradlom charakteru, zkúšobným kameňom skúseností, autoritárnym základom učenia a spoľahlivým záznamom Božích činov v dejinách.

(2. Peter 1:20-21; 2. Timotejovi 3:16-17; Žalm 119:105; Príslovia 30:5-6; Izaiáš 8:20; Ján 17:17; 1. Tesaloničanom 2:13; Hebrejom 4:12)

2. Trojjediný Bůh

Bůh je jeden: Otec, Syn a Duch svatý; jednota tří osob od věčnosti. Bůh je nesmrtelný, všemohoucí, vševědoucí, svrchovaný a všudypřítomný. Je nekonečný a přesahuje lidské chápání. Přesto však je znám prostřednictvím svého zjevení. Patří mu věčná úcta, sláva i služba všeho tvorstva.

(5. Mojžíšova 6:4; Matouš 28:19; 2. Korintským 13:13; Efezským 4:4-6; 1. Petr 1:2; 1. Timotejovi 1:17; Zjevení 14:7)

3. Otec

Bůh, věčný Otec, je Stvořitel, Původce, Udržovatel a svrchovaný Vládce celého stvoření. Je spravedlivý a svatý, milosrdný a milostivý, dlouhoshovívající a hojný v neochvějné lásce a věrnosti. Moc a vlastnosti projevené v Synu a v Duchu svatém jsou rovněž zjevením Otce.

(1. Mojžíšova 1:1; Zjevení 4:11; 1. Korintským 15:28; Jan 3:16; 1. Jan 4:8; 1. Timotejovi 1:17; 2. Mojžíšova 34:6-7; Jan 14:9)

4. Syn

Bůh, věčný Syn, se stal člověkem v Ježíši Kristu. Skrze něj byly stvořeny všechny věci, zjeven Boží charakter, uskutečnilo se spasení lidstva a svět je jím souzen. Věčný pravý Bůh se v Ježíši Kristu stal také pravým člověkem. Počat z Ducha svatého, narodil se z Marie, panny. Žil a byl pokoušen jako člověk, a přesto byl dokonalým ztělesněním Boží spravedlnosti a lásky. Svými zázraky projevil Boží moc a prokázal, že je Boží zaslíbený Mesiáš. Dobrovolně trpěl a místo nás zemřel na kříži za naše hříchy. Vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa a slouží v nebeské svatyni v náš prospěch. Znovu přijde ve slávě, aby provždy vysvobodil svůj lid a obnovil všechny věci.

(Jan 1:1-3,14; 5:22; Koloským 1:15-19; Jan 10:30; 14:9; Římanům 6:23; 2. Korintským 5:17-19; Lukáš 1:35; Filipanům 2:5-11; Židům 2:9-18; 1. Korintským 15:3-4; Židům 8:1-2; Jan 14:1-3)

5. Duch svatý

Bůh, věčný Duch, spolupůsobil s Otcem a Synem při stvoření, vtělení a vykoupení. Inspiroval pisatele Bible. Naplňoval Kristův život mocí. Zve a přesvědčuje lidi. Ty, kteří ho poslechnou, obnovuje a proměňuje k Božímu obrazu. Poslán Otcem a Synem, aby byl vždy s Božími dětmi, obdarovává církev duchovními dary, zmocňuje ji k vydávání svědectví o Kristu a v souladu s Písmem ji uvádí do veškeré pravdy.

(1. Mojžíšova 1:1-2; Lukáš 1:35; 2. Petr 1:21; Lukáš 4:18; Skutky 10:38; 2. Korintským 3:18; Efezským 4:11-12; Skutky 1:8; Jan 14:16-18, 26; 15:26-27; 16:7-13)

6. Stvoření

Bůh je Stvořitel všeho a v Písmu podal spolehlivou zprávu o své stvořitelské činnosti. V šesti dnech Pán stvořil nebe i zemi i všechno pozemské tvorstvo a odpočinul sedmého dne onoho prvního týdne. Tak ustanovil sobotu jako trvalý památník svého dokončeného stvořitelského díla. První muž a žena byli učiněni k Božímu obrazu jako vrcholné dílo stvoření. Obdrželi vládu nad světem a zodpovědnost pečovat o něj. Svět byl po dokončeném stvoření velmi dobrý a zvěstoval Boží slávu.

(1. Mojžíšova 1:2; 2. Mojžíšova 20:8-11; Žalm 19:2-7; 33:6-9; 104; Hebrejům 11:3)

7. Přirozenost člověka

Muž a žena byli stvořeni k Božímu obrazu, vybaveni individualitou a schopností svobodně myslet a jednat. I když byli stvořeni jako svobodné bytosti, jsou závislí na Bohu životem, dýcháním a vším ostatním. Každý člověk je nedělitelnou jednotou tělesných, duchovních a duševních projevů. Když naši první rodiče neuposlechli Boha, popřeli svou závislost na něm, a ztratili tím své vznešené postavení pod Boží vládou. Boží obraz v nich byl porušen, a oni se stali kořistí smrti. Jejich potomci dědí tuto padlou přirozenost s jejími následky, rodí se se slabostmi a náklonnostmi ke zlému. Bůh však v Kristu smířil svět se sebou a svým Duchem obnovuje ve smrtelných lidech činících pokání obraz jejich Tvůrce. Stvořeni k Boží slávě jsou povoláni milovat Boha, milovat se navzájem a starat se o své životní prostředí. (1. Mojžíšova 1:26-28; 2:7; Žalm 8:4-8; Skutky 17:24-28; 1. Mojžíšova 3; Žalm 51:7; Římanům 5:12-17; 2. Korintským 5:19-20; Žalm 51:12; 1. Jan 4:7-8, 11-20; 1. Mojžíšova 2:15)

8. Velký spor

Celé lidstvo je vtaženo do velkého sporu mezi Kristem a satanem, v němž jde o Boží charakter, Boží zákon a Boží svrchovanou vládu nad vesmírem. Tento spor začal v nebi, když jedna ze stvořených bytostí, obdařená možností volby, se začala povyšovat. Stala se satanem, Božím odpůrcem, který do odboje strhl část andělů. Svedl Adama a Evu do hříchu, a tím uvedl ducha vzpoury na naši zemi.

Hřích znetvořil Boží obraz v lidech, narušil pořádek ve stvořeném světě a zapříčinil zkázu celé země potopou. Celé tvorstvo pozoruje náš svět, který se stal jevištěm vesmírného sporu, na jehož konci bude Bůh lásky obhájen. Na pomoc v tomto sporu posílá Kristus svému lidu Ducha svatého a věrné anděly, kteří mají věřící vést, chránit a podporovat na cestě spasení.

(Zj 12:4-9; Iz 14:12-14; Ezechiel 28:12-18; 1. Mojžíšova 3; 1. Mojžíšova 6-8; 2. Petr 3:6; Římanům 1:19-32; 5:12-21; 8:19-22; Židům 1:14; 1. Korintským 4:9)

9. Kristův život, smrt a zmrtvýchvstání

Jediný smířující prostředek za lidský hřích Bůh poskytl v Kristově životě, dokonalé poslušnosti Boží vůle, v jeho utrpení, smrti a zmrtvýchvstání. Ti, kteří vírou přijímají toto smíření, mohou mít věčný život a celé tvorstvo může lépe chápat nekonečnou a svatou lásku Stvořitele. Toto dokonalé smíření obhajuje spravedlnost Božího zákona a milostivost Božího charakteru, protože odsuzuje náš hřích a poskytuje nám odpuštění.

Kristova smrt je zástupná a očisťující, smiřující a proměňující. Kristovo zmrtvýchvstání zvěstuje Boží vítězství nad mocnostmi zla a těm, kteří smíření přijímají, zaručuje konečné vítězství nad hříchem a smrtí. Vyhlašuje vládu Ježíše Krista, před kterým se skloní každé koleno na nebi i na zemi.

(Jan 3:16; Izajáš 53; 1. Petr 2:21-22; 1. Korintským 15:3-4, 20-22; 2. Korintským 5:14-15, 19-21; Římanům 1:4; 3:25; 4:25; 8:3-4; 1. Jan 2:2; 4:10; Koloským 2:15; Filipanům 2:6-11)

10. Zkušenost spasení

Z nekonečné lásky a milosrdenství Bůh kvůli nám ztotožnil s hříchem Krista, který hřích nepoznal, abychom se v něm směli stát před Bohem spravedlivými. Pod vlivem Ducha svatého si uvědomujeme svou ubohost, uznáváme svou hříšnost, litujeme svých přestoupení a věříme v Ježíše jako Pána a Krista, jako zástupce i vzor. Tato víra, která přijímá spasení, vzniká působením Boží moci prostřednictvím Písma a je darem Boží milosti.

Skrze Krista jsme ospravedlněni, přijati za Boží syny a Boží dcery a vysvobozeni z nadvlády hříchu. Skrze Ducha jsme znovuzrozeni a posvěceni. Duch obnovuje naši mysl, do našeho srdce vpisuje Boží zákon lásky a dává nám moc žít svatým životem. Zůstáváme-li v něm, stáváme se účastníky Božské přirozenosti a máme jistotu spasení nyní i na soudu.

(2. Korintským 5:17-21; Jan 3:16; Galatským 1:4; 4:4-7; Titovi 3:3-7; Jan 16:8; Galatským 3:13-14; 1. Petr 2:21-22; Římanům 10:17; Lukáš 17:5; Marek 9:23-24; Efezským 2:5-10; Římanům 3:21-26; Koloským 1:13-14; Římanům 8:14-17; Galatským 3:26; Jan 3:3-8; 1. Petr 1:23; Římanům 12:2; Židům 8:7-12; Ezechiel 36:25-27; 2. Petr 1:3-4; Římanům 8:1-4; 5:6-10)

11. Růst v Kristu

Svojí smrtí na kříži Ježíš zvítězil nad mocnostmi zla. Jako ten, kdo během své pozemské služby přemáhal démony, zlomil jejich moc a zpečetil jejich konečný osud. V Ježíšově vítězství spočívá i naše vítězství nad mocnostmi zla, které se nás pokouší stále ovládat, i když s Kristem žijeme v pokojen, v radosti a v jistotě jeho lásky. Nyní nás posiluje Duch svatý, který v nás přebývá. Trvalé odevzdávání Ježíši jako Pánu a Spasiteli nás osvobozuje od břemen minulých hříchů. Nežijeme už v temnotách, ve strachu ze zlých mocností, v nevědomosti a bezsmyslnosti dřívějšího života.

Ježíš, který nás vysvobodil, nás povolává, abychom neustále rostli v podobu jeho povahy, abychom s ním denně udržovali spojení v modlitbách, abychom se sytili jeho Slovem, abychom hluboce uvažovali o jeho Slovu a o jeho mocné péči, abychom ho chválili písněmi při společných bohoslužbách a abychom se zapojili do misijního úkolu svěřeného církvi. Když se budeme věnovat službě lásky těm, kdo žijí kolem nás a budeme svědky o Jeho spasení, jeho neustálá přítomnost skrze Ducha svatého promění každý okamžik a každý úkol v duchovní zážitek.

(Žalm 1:1-2; 23:4; 77:11-12; Koloským 1:13-14; 2:6, 14-15; Lukáš 10:17-20; Efezským 5:19-20; 6:12-18; 1. Tesalonickým 5:23; 2. Petr 2:9; 3:18; 2. Korintským 3:17-18; Filipským 3:7-14; 1. Tesalonickým 5:16-18; Matouš 20:25-28; Jan 20:21; Galatským 5:22-25; Římanům 8:38-39; 1. Jan 4:4; Židům 10:25)

12. Církev

Církev je společenství věřících, kteří vyznávají Ježíše jako Pána a Spasitele. V návaznosti na starozákonní Boží lid jsme povoláni ze světa k společné bohoslužbě, k vzájemnému společenství, k vzdělávání se v Božím slově, k slavení Večeře Páně, k službě všem lidem a k světoširému zvěstování evangelia. Církev přijímá svou autoritu od Krista, vtěleného Slova, a z Písma, psaného slova. Církev je Boží rodina; její členové, které Bůh přijal za své děti, žijí na základě nové smlouvy.

Církev je společenství víry, Kristovo tělo, jehož hlavou je sám Ježíš Kristus. Církev je nevěsta, za kterou Kristus zemřel, aby ji mohl posvětit a očistit. Až se vrátí jako Vítěz, budou před něj postaveni věrní všech věků, které vykoupil svou krví, bude to slavná církev bez vady a vrásky, svatá a bez úhony.

(1 Mojžíšova 12:3; Skutky 7:38; Efezským 4:11-15; 3:8-11; Matouš 28:19-20; 16:13-20; 18:18; Efezským 2:19-22; 1:22-23; 5:23-27; Koloským 1:17-18)

13. Ostatek a jeho poslání

Univerzální církev tvoří všichni ti, kteří skutečně věří v Krista. V posledních dnech, v čase rozsáhlého odpadnutí, jsou ostatky církve povolány zachovávat Boží přikázání a víru Ježíšovu. Tyto ostatky oznamují příchod hodiny soudu, zvěstují, že spasení je možné pouze v Ježíši Kristu a hlásají blízkost jeho druhého příchodu. Toto zvěstování symbolizují tři andělé ze 14. kapitoly Zjevení. Současně probíhá v nebi soud a na zemi je jeho výsledkem pokání a náprava. Každý věřící je povolán k osobní účasti na tomto světoširém svědectví.

(Zj 12,17; 14,6-12; 18,1-4; 2. Kor 5,10; Juda 3,14; 1. Petr 1,16-19; 2. Petr 3,10-14; Zj 21,1-14)

14. Jednota Kristova těla

Církev je jedno tělo s mnoha údy, které Bůh povolává z každého národa, pokolení, jazyku a lidu. V Kristu jsme nové stvoření. Nesmí nás dělit rasové, kulturní, vzdělanostní a národnostní rozdíly nebo rozdíly mezi urozenými a nízkými, bohatými a chudými, mezi mužem a ženou. Všichni jsme si rovni v Kristu, který nás jedním Duchem spojil se sebou a jednoho s druhým; nestranně a bez výhrad si máme navzájem sloužit. Díky zjevení Ježíše Krista v Písmu máme podíl na stejné víře a naději a hlásáme všem jednotné svědectví. Tato jednota má svůj zdroj v jednotě trojjediného Boha, který nás přijal za své děti.

(Řím 12,4-5; 1 Kor 12,12-14; Mat 28,19-20; Žalm 133,1; 2 Kor 5,16-17; Skut 17,26-27; Gal 3,27-29; Kol 3,10-15; Efez 4,14-16; 4,1-6; Jan 17,20-23)

15. Křest

Křtem vyznáváme svou víru v smrt a zmrtvýchvstání Ježíše Krista a svědčíme, že jsme zemřeli hříchu a chceme žít novým životem. Takto uznáváme Krista za Pána a Spasitele, stáváme se jeho lidem a jsme přijati za členy jeho církve. Křest je symbolem našeho spojení s Kristem, odpuštění hříchů i toho, že jsme přijali Ducha svatého. Je potvrzením víry v Ježíše Krista, jakož i znamením pokání a koná se ponořením do vody. Křest následuje po důkladném vyučování z Bible a přijetí jejího učení.

(Matouš 28:19-20; Římanům 6:1-6; Koloským 2:12-13; Skutky 2:38; 16:30-33; 22:16)

16. Večeře Páně Večeře

Páně večeře je účastí na symbolech Ježíšova těla a krve jako vyjádření víry v Ježíše Krista, našeho Pána a Spasitele. V tomto prožitku společenství je přítomen Kristus, který se setkává se svým lidem a posiluje ho. Svou účastí radostně zvěstujeme význam Kristovy smrti, dokud nepřijde. Příprava na tuto večeři zahrnuje zkoumání vlastního svědomí, pokání a vyznání hříchů. Kristus ustanovil umývání nohou jako symbol nového očistění a výraz ochoty vzájemně si sloužit v křesťanské pokoře a sjednotit svá srdce v lásce. Večeře Páně se smějí zúčastnit všichni věřící křesťané.

(1. Korintským 10:16-17; 11:23-30; Matouš 26:17-30; Zjevení 3:20; Jan 6:48-63; Jan 13:1-17)

17. Duchovní dary a služebnosti

Bůh uděluje duchovní dary všem členům církve v každé době, které má každý člen s láskou použít ve službě pro společné dobro církve a lidstva. Působením Ducha svatého, který obdarovává každého člena podle své vůle, projevují se tyto dary Ducha ve schopnostech i služebnostech, které církev potřebuje pro splnění Bohem určených povinností. Podle Písma patří mezi dary Ducha: víra, uzdravování, proroctví, zvěstování, vyučování, spravování, smiřování, milosrdenství, sebeobětavá služba, laskavá ochota pomáhat lidem a povzbuzovat je.

Některé členy církve Bůh povolal a Duchem uschopnil pro splnění pastoračních, evangelizačních, apoštolských a učitelských úkolů, potřebných pro přípravu členů k službě, pro vzdělání církve k duchovní zralosti, k podpoře jednoty víry a poznání Boha. Používají-li členové tyto dary Ducha jako věrní hospodáři rozmanité milosti Boží, je církev chráněna před ničivým vlivem falešného učení, roste Božím růstem a buduje se ve víře a lásce.

(Římanům 12:4-8; 1. Korintským 12:9-11, 27-28; Efezským 4:8, 11-16; Skutky 6:1-7; 1. Timoteovi 3:1-13; 1. Petr 4:10-11)

18. Dar proroctví

Jedním z daru Ducha svatého je dar proroctví. Tento dar je příznačný pro církev ostatků a projevil se v díle E. G. Whiteové. Spisy této služebnice Páně jsou trvalým a významným ukazatelem k pravdě, jsou církvi pomocí, usměrněním, poučením i napomenutím. Jasně též potvrzují, že Písmo je měřítkem, kterým je třeba posuzovat každé učení i každou zkušenost. (Joel 2:28-29; Skutky 2:14-21; Židům 1:1-3; Zjevení 12:17; 19:10)

19. Boží zákon

Velké zásady Božího zákona jsou vyjádřeny v Desateru a Ježíš Kristus je představil svým životem. Vyjadřují Boží lásku, vůli a úmysly týkající se lidského chování a vztahů; jsou závazné pro všechny lidi v každé době. Tyto příkazy jsou základem Boží smlouvy s jeho lidem i měřítkem na Božím soudu. Působením Ducha svatého odhalují hřích a probouzejí vědomí potřeby Spasitele. Spasení je pouze z milosti, ne ze skutků, ale jeho ovocem je poslušnost přikázání. Tato poslušnost rozvíjí křesťanský charakter a dává vnitřní uspokojení. Je projevem naší lásky k Pánu a našeho zájmu o spolubližní. Poslušnost víry dokazuje Kristovu moc proměnit život, a tím umocňuje křesťanské svědectví.

(2. Mojžíšova 20:1-17; Žalm 40:8-9; Matouš 22:36-40; 5. Mojžíšova 28:1-14; Matouš 5:17-20; Židům 8:8-10; Jan 15:7-10; Efezským 2:8-10; 1. Jan 5:3; Římanům 8:3-4; Žalm 19:8-15)

20. Sobota

Dobrotivý Stvořitel po šesti stvořitelských dnech odpočinul sedmého dne a ustanovil sobotu pro všechny lidi jako památku stvoření. Čtvrté přikázání Božího zákona vyžaduje zachovávání sedmého dne jako dne odpočinku, bohoslužby a služby v souladu s učením a konáním Ježíše Krista, Pána soboty. Sobota je dnem radostného společenství s Bohem a mezi věřícími navzájem. Je symbolem našeho vykoupení v Kristu, znamením našeho posvěcení, znakem naší oddanosti Bohu i předzvěstí věčné budoucnosti v Božím království.

Sobota je trvalým znamením věčné smlouvy mezi Bohem a jeho lidem. Radostné zachovávání tohoto posvátného času od večera do večera (od západu do západu slunce) je oslavou Boha a jeho stvořitelských i vykupitelských činů.

(1. Mojžíšova 2:1-3; 2. Mojžíšova 20:8-11; Lukáš 4:16; Izaiáš 56:5-6; 58:13-14; Matouš 12:1-12; 2. Mojžíšova 31:13-17; Ezechiel 20:12-20; 5. Mojžíšova 5:12-15; Hebrejům 4:1-11; 3. Mojžíšova 23:32; Marek 1:32)

21. Křesťanské správcovství

Jsme Božími správci; Bůh nám svěřil čas, schopnosti, majetek, dary země a přírodní zdroje. Správné užívání těchto darů je naší zodpovědností, za kterou jsme zodpovědní před Bohem. Boží vlastnictví uznáváme prostřednictvím věrné služby Bohu a bližním, odevzdáváním desátků a dobrovolných darů pro zvěstování evangelia a pro podporu a rozvoj církve. Křesťanské správcovství je dar od Boha, který nám pomáhá růst v lásce a vítězit nad sobectvím a lakomstvím. Křesťan má radost, když jiní prospěchují z jeho věrného hospodaření.

(1. Mojžíšova 1:26-28; 2:15; 1. Paralipomenon 29:14; Agaiáš 1:3-11; Malachiáš 3:8-12; 1. Korintským 9:9-14; Matouš 23:23; 2. Korintským 8:1-15; Římanům 15:26-27)

22. Křesťanský způsob života

Jsme povoláni k životu podle Božích zásad, žít zbožně a jednání a smýšlení v souladu s učením Písma. Aby Duch svatý mohl v nás utvářet Kristův charakter, je nezbytné účastnit se aktivit, které podporují křesťanskou čistotu, zdraví a radost ze života. To zahrnuje naši zábavu a volný čas, které by měly být vedeny křesťanským vkusem a krásou. Ve všech ohledech, přičemž respektujeme kulturní rozmanitost, by měl být náš oděv jednoduchý, skromný a čistý, jak to odpovídá lidem, jejichž skutečná krása spočívá v tichém duchu a šlechetnosti.

Tato zásada se vztahuje i na péči o naše tělo jako chrám Ducha svatého, což zahrnuje pohyb, odpočinek, zdravou stravu, a vyhýbání se nečistým potravinám podle Písma. Alkohol, tabák, drogy a narkotika škodí tělu a nejsou pro nás přijatelné. Namísto toho bychom se měli zapojit do všech činností, které podřizují naše tělo a mysl Kristovi, který má zájem o naše zdraví, radost a štěstí.

(Římanům 12:1-2; 1. Jan 2:6; Efezským 5:1-21; Filipenským 4:8; 2. Korintským 10:5; 6:14-7:1; 1. Petrova 3:1-4; 1. Korintským 6:19-20; 10:31; 3. Mojžíšova 11:1-47; 3. Jan 2)

23. Manželství a rodina

Manželství bylo ustanoveno Bohem v ráji jako celoživotní spojení mezi mužem a ženou, založené na vzájemné lásce, úctě, respektu a zodpovědnosti. Pán Ježíš potvrdil manželství jako svazek lásky, který by měl zrcadlit vztah mezi Kristem a jeho církví, a ve kterém je manželský slib vykonán jak Bohu, tak i životnímu partnerovi. Do křesťanského manželství by měli vstupovat lidé stejného vyznání víry. Rozvod je podle Ježíše Krista nežádoucí, a kdo se rozvádí (s výjimkou smilstva partnera) a uzavírá nový manželský svazek, dopouští se cizoložství. I když některé rodinné vztahy nejsou ideální, manželé, kteří se odevzdávají Kristovi, mohou za pomoci Ducha svatého a církve dosáhnout jednoty lásky.

Bůh žehná rodinám, a chce, aby členové rodiny podporovali jeden druhého k dosažení duchovní zralosti a ke vzrůstu v lásce a jednotě. Rodiče mají vést své děti ke víře v Boha a milovat Krista, učit je o Jeho lásce, dobrotě a touze, aby se staly součástí Boží rodiny. Podporování rodinné soudržnosti je jedním z klíčových cílů evangelia pro poslední dobu.

(1. Mojžíšova 2:18-25; Matouš 19:3-9; Jan 2:1-11; 2. Korintským 6:14; Efezským 5:21-33; Matouš 5:31-32; Marek 10:11-12; Lukáš 16:18; 1. Korintským 7:10-11; 2. Mojžíšova 20:12; Efezským 6:1-4; 5. Mojžíšova 6:5-9; Přísloví 22:6; Malachiáš 4:5-6)

24. Kristova služba v nebeské svatyni

Nebeská svatyně, pravý svatostánek, byl postaven Pánem, nikoli člověkem. V této svatyni Kristus slouží v náš prospěch, zpřístupňuje nám požehnání ze své smířující oběti, kterou přinesl jednou provždy na kříži. Po svém nanebevstoupení začal Kristus sloužit jako náš Velekněz a zahájil svou prostřednickou službu. V roce 1844, na konci prorockého období 2300 dnů (let), přešel Kristus do druhé a závěrečné fáze své usmiřující služby – fáze vyšetřujícího soudu. Tento vyšetřující soud je součástí odstraňování veškerého hříchu a představuje zřejmé naplnění Písma.

Starodávné očisťování židovské svatyně během Dne smíření bylo předobrazem tohoto procesu, přičemž zatímco starověká svatyně byla očištěna krví zvířat, nebeská svatyně se očišťuje dokonalou obětí Kristovy krve. Vyšetřující soud ukazuje nebeským bytostem, kdo z mrtvých zesnul v Kristu a proto je uznán jako hodný podílet se na prvním vzkříšení. Tento soud také prozrazuje, kdo z živých stále zůstává v Kristu, zachovává Boží přikázání a víru v Ježíše Krista, a je připraven pro věčné království. Soud ukazuje na Boží spravedlnost a slibuje spásu pro všechny, kteří věří v Ježíše Krista. Prohlašuje, že ti, kteří zůstali Bohu věrní, obdrží království. Dovršení Kristovy služby v nebeské svatyni bude znamenat pro lidstvo ukončení doby milosti před druhým adventem.

(Žid 8:1-5; 4:14-16; 9:11-28; 10:19-22; 1:3; 2:16-17; Dan 7:9-27; 8:13-14; 9:24-27; 4. Moj 14:34; Ezech 4:6; 3. Moj 16; Zj 14:6-7; 20:12; 14:12; 22:12)

25. Druhý příchod Ježíše Krista

Druhý příchod Ježíše Krista je klíčovou nadějí křesťanské církve a slavnostním vrcholem evangelia. Tento příchod bude doslovný, osobní, viditelný a celosvětový. Při návratu Krista budou spravedliví mrtví vzkříšeni, a spolu se spravedlivými živými budou oslaveni a vzati do nebe, zatímco nespravedliví zemřou. Naplnění proroctví v Písmu a současný stav světa naznačují, že Kristův příchod je velmi blízko. Bůh nám nezjevil přesný čas této události, ale vyzývá nás k připravenosti.

(† Tit 2,13; Žid 9,28; Jan 14,1-3; Skut 1,9-11; Mat 24,14; Zj 1,7; Mat 24,43-44; 1.Tes 4,13-18; 1.Kor 15,51-54; 2.Tes 1,7-10; 2,8; Zj 14,14-20; 19,11-21; Mat 24; Mar 13; Luk 21; 2.Tim 3,1-5; 1 Tes 5,1-6)

26. Smrt a vzkříšení

Důsledkem hříchu je smrt, avšak Bůh, který je jediný nesmrtelný, daruje věčný život svým vykoupeným. Až do dne příchodu Páně je smrt pro všechny lidi stavem nevědomí. Když se zjeví Kristus, který je naším životem, spravedliví vzkříšení a živí spravedliví budou oslaveni a uchváceni k Pánu. Druhé vzkříšení, vzkříšení nespravedlivých, se uskuteční o tisíc let později.

(† Řím 6,23; 1 Tim 6,15-16; Kaz 9,5-6; Žalm 146,3-4; Jan 11,11-14; Kol 3,4; 1.Kor 15,51-54; 1.Tes 4,13-17; Jan 5,28-29; Zj 20,1-10)

27. Tisíciletí a konec hříchu

Milénium znamená tisíciletou vládu Ježíše Krista s jeho svatými v nebi mezi prvním a druhým vzkříšením. Během této doby budou bezbožní mrtví souzeni; země bude úplně pustá, bez živých lidí, a jejími obyvateli budou satan a jeho andělé. Na konci tohoto období Kristus se svými svatými a svatým městem sestoupí z nebe na zem. Tehdy budou vzkříšeni nespravedliví mrtví, kteří spolu s satanem a jeho anděly obklíčí Boží město; ale oheň od Boha je spálí a očistí zemi. Tak bude vesmír navěky zbaven hříchu a hříšníků.

(† Zj 20; 1.Kor 6,2-3; Jer 4,23-26; Zj 21,1-5; Mal 4,1; Ezech 28,18-19)

28. Nová země

Na nové zemi, kde přebývá spravedlnost, Bůh poskytne vykoupeným trvalý domov, dokonalé prostředí pro věčný život, lásku, radost a vzdělávání ve své přítomnosti. Bůh sám tam bude přebývat se svým lidem a utrpení ani smrt tam už nebude. Velký spor skončí a hříchu již nebude. Všechno živé i neživé bude zvěstovat, že Bůh je láska. A Bůh bude vládnout na věky.

(† 2.Petr 3,13; Iz 35; 65,17-25; Mat 5,5; Zj 21,1-7; 22,1-5; 11,15)

Projekt John Bible potrebuje Vašu pomoc!