Vedecký kreacionizmus

„Největší vinu má ten, kdo nechce slyšet pravdu.“ Marcus Tullius Cicero (106-43 př. Kr.)

Kreacionistické argumenty pro existenci stvořitele mají svoji ohromnou sílu proto, že:

1. fakta, na kterých stojí, jsou pozorovatelná (to je důležité v oblasti experimentální vědy).
2. faktů, na kterých stojí, je ohromné množství, je to lavina (to je důležité v oblasti historické vědy).

Proto se současná evoluční báchorka dusí pod lavinami faktů potvrzujících kreacionismus. Následuje jen několik málo z nich:

A )

Jak Bůh tvořil člověka a svět před šesti tisíci lety kreacionisté nepředvedou. Ani evolucionisté nepředvedou, jak před milióny let tvořila svět evoluce. Je tu však jeden podstatný vědecký rozdíl: Kreacionisté mají po ruce ohromné množství současných procesů, na kterých mohou vědecky prokázat, že inteligence a informace jsou nutnou podmínkou, aby z jednodušších stavebních prvků vznikla složitá, neperiodicky uspořádaná soustava. Ke stejnému výsledku však žádný pozorovatelný evoluční proces nevede.

Zkuste si na chvilku představit dobře vybavenou laboratoř se spoustou chemikálií, které tam necháte hodně dlouhou dobu bez chemiků; nebo dobře vybavenou dílnu bez řemeslníků; nebo továrnu, kde není ani noha či staveniště plné stavebního materiálu, ale bez lidí. Nebo si představte živý organizmus, ze kterého vyjmete, nebo v něm deaktivizujete, všechny geny. Jaký bude výsledek po dlouhé době? Žádná evoluce ani stvoření se konat nebude! Naopak, bude probíhat něco zcela jiného, jak je dále v bodu B.

B )

Vedle podmínky nutné pro tvůrčí procesy mohou kreacionisté demonstrovat ještě jinou lavinu procesů, která také svědčí proti evoluci. Jsou to procesy, při kterých dochází zcela samovolně k destrukci. Tam je beze zbytku splněna evoluční podmínka, že to „jde to samo“, bez informace. Jenže opačně k evoluci. Při těchto procesech dochází k rozpadu vazeb mezi prvky, atomy, molekulami či součástkami u chemických, fyzikálních, biologických i informačních struktur.

Můžeme uvést a pozorovat milióny příkladů vzrůstu entropie v otevřených soustavách, degradace informace, racemizace, stárnutí, vymírání druhů, odumírání orgánů či jejich zakrnění, zhoubného bujení, vzniku nových i starých nemocí, příklady rozpadu genomů a destrukcí systémů, které byly předtím funkční a vysoce uspořádané.

U toho skutečně žádná inteligence ani program být nemusí, jak požaduje evoluční víra. Shrneme-li bod A a B: Kreacionisté mají na svojí straně ohromné množství (laviny) pozorovatelných procesů vzniku a vývoje složitého z jednoduchého následkem informace/inteligence (A), a k tomu ještě ohromné množství příkladů devoluce, když informaci odejmeme a „jde to evolučně samo“ – dochází k rozpadu a samovolné destrukci soustavy (B).

To vše, sečteno a podtrženo, činí evoluční víru v sebeorganizaci hmoty naprosto nevědeckou báchorkou, jejíž reálnost se nedá nikde pozorovat! Evoluční teorie pak musí být postavena na ignoraci pozorovatelné reality.

Protože si jsou evolucionisté této skutečnosti (nepozorovatelnosti procesu evoluce) už dost dlouho velmi dobře vědomi, přešli potichu ze starého pojmu darwinovské evoluce, chápané jako vývoj od jednoduchého ke složitému, na novou lišáckou definici: evoluce je prostě každá změna, ne nutně vývoj od jednoduchého ke složitému. Takže vše, co se změní, je pro evolucionistu „důkaz“ evoluce.

Vymírání druhů, nemoci, smrt a destrukci, to vše považuje evoluční ideolog za součást evolučního procesu – pak se ovšem dá snadno prohlašovat, že evoluci je vidět všude kolem nás, např. na vzrůstu počtu nemocných lidí. Přes 80 tisíc Čechů slyší každoročně hrozivou diagnózu: rakovina.

Ve světě tuto diagnózu slyší 14 miliónů lidí ročně a prognózy jsou 20 miliónů v roce 2025. Ale podle nové definice, že evoluce je každá změna, jsou tito lidé s rakovinou či AIDS důkazem evoluce! No, přejme evolucionistům jejich pohádkovou víru, ale uvědomme si, že ani seberafinovanějšími definicemi neutečou od otázky, jak z jednoduchého vzniklo složité bez inteligence a informace, když to nikde nepozorujeme, zatímco lavina faktů mluví pro stvořitele.

C )

Další z lavin, pod kterou úpí evoluční víra v současnosti, je velké množství důkazů, že život nemohl vzniknout bez předchozího života, jen tak z chemických sloučenin. Opět nejde o nějaké malé množství okrajových argumentů z oboru chemie. Mnoho profesionálů, bez ohledu, zda jsou věřící či nevěřící, tvrdí, že samovolný vznik života ve sterilním chemickém prostředí je z vědeckého (materialistického) hlediska neřešitelný! Chemie přináší celou lavinu argumentů, proč živá buňka nemohla vzniknout ani v redukčním, ani v oxidačním, ani smíšeném či jiném prostředí bez předchozí genetické informace.

A proč tedy stále platí ono Pasteurovo „živé pochází jen ze živého“. Samozřejmě, že se evoluční mysl těmto faktům vzpírá a mnozí evolucionisté v koutku duše doufají, že to nějak jít muselo, a vykřikují bojová hesla typu: „vznik života není součástí evoluční teorie“, „však my na to přijdeme a už teď o tom víme dost“ a podobné bubliny. Holou pravdou však je, že jejich víra, že se mrtvá planeta „nějak sama od sebe oživit prostě musela a basta!“, je horší antivědeckou pověrou než víra v oživení Blanických rytířů. Evolucionisté jsou v otázce vzniku života pod lavinou vědeckých faktů o tom, že život sám od sebe vzniknout nemohl!

D )

Vznik druhů nevyřešil ani Darwin (což správně tušil) ani jeho pohrobci, do dnešních dnů. Po tisíciletí chovatelé a pěstitelé vědí, a dodnes se na tom nic nezměnilo, že se všechny živé organizmy rodí nejen odlišné od svých rodičů a předků, ale také podobné svým rodičům a předkům. A že tato podobnost je nepřekonatelná! Lavina pozorování už před Darwinem (ten to ignoroval) i po něm ukazuje, že všechny živé organizmy lze zařadit do určitých, pevně ohraničených skupin, z nichž přirozenou cestou není úniku!

Tisíce pokusů na jednobuněčných organizmech i hmyzu a dalších živých tvorech s rychlou generační reprodukcí (kde by šlo snadno prokázat evoluční procesy bez čekání po milióny let) ukazují, že existují nepřekročitelné limity uprostřed všech změn a variability, uprostřed pestrosti tvarů, barev, velikostí orgánů či funkcí. Evolucionisté si však zacpávají uši i oči.

Psovití jsou a budou stále psovití, koňovití zůstanou koňmi, zebrami a osly, bakterie jsou pořád bakteriemi už od prvohor, a kde nebylo křídlo, nikdy nebude. Muška octomilka je i po sto letech výzkumů a 270 000 pozitivních mutací nepochybnou octomilkou k velkému zklamání evoluční církve. Nemá-li nikdo z dané skupiny organizmů krunýř, nebude ho nikdo mít ani za milióny let, a i kdyby byly opice ještě podobnější člověku, člověkem by se mohly stát jen tehdy, kdyby někdo vysoce inteligentní přepsal jejich genetický program na lidský.

Jak je pevně zjištěno, mutace ani selekce ani pohlavní výběr to neumí. Je to lavina důkazů z genetiky i obecné biologie proti nevědecké pověře, že ryby kdysi vylezly na souš, protože jim narostly nožičky, plazům dala evoluce křídla a začali létat a některé opice si za milióny let začaly povídat o hudbě a matematice. Evoluční pověra je zde zasypána lavinou vědeckých faktů, které jsou s touto báchorkou v naprostém, pozorovatelném, rozporu.

E )

K předchozí lavině důkazů, pod kterou se dusí a úpí současná evoluční fantazie, patří i lavina miliónů zcela neevolučně uspořádaných zkamenělin – to je noční můra evoluční sekty už od Darwina. Jsou to právě zkameněliny, které podezdívají pravdivost předchozího bodu D: nejen živí tvorové dnes, ale i ti dávní, dle zkamenělin, byli vždy jasně limitováni do svojí skupiny a nikdy v minulosti nepřekročili ani genetické, ani morfologické meze této svojí skupiny.

Proto nalézáme milióny zkamenělých ryb, bezobratlých, obojživelníků, plazů, ptáků, savců a jasných lidí (to samé platí i u rostlin či hub) – a žádné milióny mezičlánků mezi nimi, jak by tomu logicky a statisticky muselo být, kdyby evoluční dějeprava platila. Tedy kdyby bylo pravdou, že se vše živé vyvíjelo z jedné nebo několika jednobuněčných tvorů po stovky miliónů let až k člověku. Je to lavina zkamenělin, prokazujících rychlé stvoření (např. „kambrická exploze“), pod kterou upí evolucionistova víra.

Kreacionista nezakládá svoje tvrzení o nepřekročitelnosti stvořených bariér na stovce nebo tisícovce zkamenělin, ale na miliónech!

Zatímco evoluční parta horečnatě hledá a s velkým jásotem oslavuje každý zdánlivý mezičlánek, kreacionista s klidnou myslí ukazuje na hory zkamenělin a hřbitovy kostí a s úsměvem říká: pohleďte, nikde žádná evoluce, vůbec nikde, naprostá nula! Jen samé ryby, obojživelníci, plazi, ptáci, savci a lidé. Všude vidíme zřetelné rozdíly mezi všemi ohraničenými skupinami, jak těmi, které už nežijí a vymřely, tak i těmi, které tu jsou dodnes – žádné spojnice, živé či mrtvé, žádné milióny přechodů mezi ploutví a nohou nebo mezi šupinou a ptačím perem.

První věta Wikipedie o vzniku ptačího pera zní: „Pero vzniklo přeměnou původní plazí šupiny, doklad ve formě fosilií ale chybí.“ Víte, proč chybí, přestože šupiny i peří ve zkamenělinách máme? Protože pero z plazí šupiny nikdy nevzniklo a to, co Wikipedie tvrdí, je jen bezduché opakování darwinistické mantry o původu ptačího peří. Evolucionisté se dusí a hekají pod lavinou vědeckých faktů, která stojí proti jejich nepravdivé dějepravě.

F )

Další lavinou důkazů proti evoluční zázrakologii a magii jsou tisíce nálezů předmětů, kostí či stop ve vrstvách, ve kterých tyto věci z hlediska evoluční ideologie nemají co dělat, případně jsou to předměty, které přímo popírají evoluční teorii (např. dávné rytiny dinosaurů s lidmi či figurky atd.). Na internetu je o tom velice mnoho stránek a obecně se tento jev nazývá OOPARTS (Out-of-place artifacts), tedy „předměty na jiném místě“, tam, kde by dle evoluční povídky být neměly.

Jsou o tom napsány i četné knihy, za všechny jmenujme knihu Michaela Crema a Richarda Thompsona Zakázaná archeologie, která má 952 stran! a je více známa ve své zkrácené verzi Skrytá historie lidstva.

Tato kniha (Cremo ani Thompson nejsou kreacionisté) dokládá, jak se po celém světě a ve všech zemských vrstvách, i v uhlí, nalézají kosti, artefakty (lidské výrobky), stopy a další skupiny hmotných důkazů, které jsou v příkrém časovém rozporu (i o desítky až stovky miliónů let) s klasickou evoluční představou. Protože však k myšlenkovému klišé této do bludů a nemravnosti upadlé společnosti patří neochvějný názor, že evoluční teorie naše dějiny popisuje správně, jsou všechny tyto nálezy řazeny do oblasti záhad, nevysvětlitelných jevů a podvodů.

A samozřejmě žádný „solidní“ vědec se tím nezabývá, to se přenechává záhadologům a šarlatánům. Velká většina těchto záhad by však zmizela, kdyby se opustilo chybné dogma evolučních dlouhých věků a mylná víra, že člověk nemohl žít společně s trilobity a dinosaury, protože se prý vyvinul až někdy 250 miliónů let po zániku trilobitů a 60 miliónů let po zániku dinosaurů. Aby svoje evoluční dogma zachovali, musejí evolucionisté celou lavinu těchto nálezů zamést pod koberec.

Teorie o stvoření, po kterém přišla celosvětová potopa, ve které docela přirozeně vzniklo uhlí, ropa a zemní plyn spolu se všemi ohromnými usazeninami, nepotřebuje evoluční berličku „záhady“ či „kontaminace“. Při potopě vzniklo z dřevin uhlí, ve kterém byly pohřbeny všechny ty nálezy, které dnes evolucionista neumí vysvětlit.

V ohromných usazeninách byla pohřbena spousta lidských výrobků, kostí, otisků chodidel či celých tvorů, kteří žili před potopou a nikam se nevyvíjeli. Lavina těchto faktů dusí evoluční teorii už od začátku jejího vzniku.

G )

Další z mnoha lavin, které v současnosti drtí evoluční dějepravu, představují četné nálezy nestabilního izotopu ¹⁴C ve všech vrstvách země – tam, kde by se dle evoluční teorie tento izotop nalézat neměl. Evolucionisté jsou z toho zoufalí, protože ¹⁴C je nalézáno od starohor až po třetihory ve všech organických nebo z organických látek pocházejících předmětech: v dinosauřích kostech, druhohorních zbytcích dřeva, prvohorním, druhohorním i třetihorním uhlí, v ropě, zemním plynu, podzemních rezervoárech CO₂ či diamantech z prekambria.

Jak je to možné, když poločas rozpadu ¹⁴C je pouhých 5730 let, a tak bychom tedy už neměli v těchto údajně milióny let starých vrstvách detekovat byť jen jediný atom ¹⁴C! Je to fakt k zbláznění, když si představíme, jak evoluční parta jen tak holýma rukama musí udržet těžce naložený vlak o tisíci vagonech na kolejích při náklonu 45°! Však také horečnatě vymýšlejí, odkud tato lavina ¹⁴C do všech těch „prastarých“ zemských vrstev asi spadla. A jako často v podobných případech, použili oblíbený záchranný kruh evoluční teorie: kontaminace (znečištění, zamoření, pozdější vniknutí).

Výmluva na kontaminaci zachraňuje tonoucí teorii evoluce už dlouho a na mnoha místech jejich dějepravy: tak například kde se vzaly OOPARTS? Evoluční ideolog odpovídá: Jsou to podvrhy anebo kontaminace starých vrstev pozdějšími, mladšími předměty (jen ale ta nejtajněší rada evolučních zasvěcenců ví, jak se do těch hornin ty předměty mohly dostat, třeba do tvrdé skály nebo uhlí, jako například část hliníkového ozubeného kola uvnitř „300 miliónů let“ starého uhlí na Sibiři, nebo kladívko uvězněné v tvrdém druhohorním pískovci?).

Ale pojďme dál: ne všichni vědí, že také prostor našeho vesmíru je kontaminován: asi 96 % neviditelné hmoty a energie je tam navíc oproti tomu, co vidíme a detekujeme. To evolucionisté vymysleli proto, aby mohla být zachována víra v ohromné stáří vesmíru proti lavině faktů, že vesmír je velmi mladý. Ale i naše sluneční soustava je kontaminována, a to kometami. Ty nám sem posílá jakýsi neviditelný zdroj ležící někde na okraji sluneční soustavy, který nikdo nikdy neviděl.

Evolucionista v tuto kontaminaci musí věřit, protože jinak by neuměl vysvětlit, jak po údajných 4 miliardách let může existovat byť jen jediná kometa, když o ně sluneční soustava rychle přichází. Kontaminace, to je silná droga evoluční víry. Byla to opět kontaminace, co navrhovali zoufalí evolucionisté poté, kdy se našly měkké částí dinosauřích kostí a bylo třeba vyhnout se nepříjemnému faktu, jak mohly přečkat desítky miliónů let.

A co takhle kontaminovat Zemi zárodky života z vesmíru (panspermiová teorie)? Tím si mnoho evolucionistů léčí mindráky z toho, že pozemská chemie neumožňuje vznik života z neživých sloučenin, jak je uvedeno v bodu C. To, co je nemožné zde na Zemi, vyžene evoluční fantazie daleko do vesmíru, a tam se to stane možným – tam vznikne život, protože jsou tam jiné zákonitosti, jak evolucionista ví, a tento život pak kontaminuje naší Zemi. A problém je vyřešen. Jó, kontaminace, to je velký pomocník, jak prosadit evolucionistické lži.

Jak tedy vysvětlit lavinu existujícího ¹⁴C tam, kde by už dávno neměl být ani jeden nuklid? Evolucionisto, použij svoji osvědčenou kontaminaci! A tak všechno bylo radiouhlíkem kontaminováno, od starohor až podnes, tvrdí evoluční církev.

13. až 17. srpna 2012 vystoupil v Singapuru vědecký tým na Srazu geofyziků Západního Pacifiku. Zde prezentovali výsledky datování pomocí ¹⁴C mnoha vzorků kostí z osmi dinosauřích jedinců. Všechny výsledky byly v intervalu od 22 000 do 39 000 let, tedy hodnoty predikované kreacionisty. Pokud by dinosauři byli skutečně milióny let staří, tyto kosti by neměly obsahovat ani jeden atom ¹⁴C.

Toto byl společný výzkum Americké geofyzikální unie (AGU) a Geovědecké společnosti Asijské Oceánie (AOGS). Je patrné, že vědci přistoupili k tomuto úkolu s velkou profesionalitou, včetně velké pečlivosti vyloučit jakýkoliv možný podnět pro znečištění vzorků kostí moderním uhlíkem ¹⁴C. Vedoucím projektu byl Dr Thomas Seiler, německý fyzik, který obdržel PhD na Technické univerzitě v Mnichově.  (Převzato z http://creation.com/c14-dinos)

Asi před dvaceti pěti lety byly zdokonaleny přístroje zjišťující množství radioizotopů v látce (AMS a urychlovače iontového paprsku). Citlivost měření poměrů ¹⁴C/¹²C se zvýšila z 1 % na 0,001 %, teoreticky tedy z původní možnosti datovat vzorek starý 40 000 let na 90 000 let.

Velké překvapení však nastalo, že žádný organický materiál nebyl nalezen, který by měl ono stopové množství 0,001 % ¹⁴C vůči modernímu uhlíku. Protože většina vědců věří v klasická obrovská stáří geologických formací, toto překvapivé zjištění bylo vždy vysvětlováno kontaminací vzorků. Byly tedy vynaloženy všemožné snahy, aby kontaminaci bylo zabráněno, stejně však nebyl nalezen žádný vzorek s „mrtvým“ obsahem ¹⁴C – včetně těch z velkých hloubek geologických vrstev obsahujících fosilní záznam.

Poměr ¹⁴C vůči ¹²C atomům se snižuje faktorem 2 každých 5730 let. Po 20ti poločasech rozpadu (114 700 let – hypoteticky myšleno do minulosti) se poměr ¹⁴C/¹²C sníží faktorem 2^20, neboli 1 000 000. Po 1,5 mil. let se tento poměr zmenší faktorem 2^1 500 000/5730, neboli 10^79.

To znamená, že kdyby na začátku byl jen čistý uhlík ¹⁴C v množství veškeré hmoty pozorovatelného vesmíru, po 1,5 mil. let by tu nezbyl ani jeden atom. A tak běžně nalézané hodnoty od 0,1 do 0,5 % ¹⁴C ve vzorcích, o kterých evolucionisté věří, že jsou staré stovky miliónů let, jsou velkou anomálií pro evoluční chronologii.

Upřímná snaha vyřešit tento „problém znečištění“ vygenerovala spoustu peer-reviewed článků ve standardní literatuře, zabývající se radiokarbonovým datováním, během minulých 25ti let. Většina z těchto článků uznává, že ¹⁴C není z kontaminace, ale je vzorku vlastní, vzorek ho obsahoval od počátku. Vysvětlení však z hlediska evoluční chronologie chybí.

Kreacionisté, vědomi si důležitosti této věci, se celé záležitosti věnovali v programu RATE a vyhotovili si vlastní analýzy ¹⁴C pomocí AMS na jedné z nejprestižnějších laboratoří. Vzorky uhlí získali od U. S. Department of Energy Coal Sample Bank na Pennsylvania State University. Z deseti vzorků byly tři vzorky uhlí z eocénu, tři z křídy a čtyři z karbonu.

Získané hodnoty zapadají do těch, které byly publikovány v peer-reviewed literatuře. Bylo stanoveno 0,26 % pmc (percent modern carbon) pro eocén, 0,21 pmc pro křídu a 0,27 pmc pro karbon. Vidíme, že rozdíl mezi jednotlivými etážemi geologického sloupce je nepatrný a ukazuje tedy nejen na mladou Zemi, ale i na to, že všechno uhlí (černé i hnědé, tedy prvohorní i druhohorní i třetihorní) vzniklo naráz, při celosvětové potopě.

Pokud aplikujeme (extrapolujeme) výsledky rozpadu ¹⁴C do vzdálené minulosti, pak získané poměry ¹⁴C/¹²C odpovídají věku 50 000 let (2^-50 000/5730 =0,0024 = 0,24 pmc). Je však třeba domyslet, že potopa odstranila ohromná množství biomasy, která přispívala na obsahu uhlíku v atmosféře – dnes tato biomasa existuje ve formě ohromných zásob uhlí, ropy a roponosné (živičné) břidlice. Umírněný odhad pro předpotopní biomasu je stonásobek té současné.

Pokud bychom uvažovali, že před potopou bylo v biosféře asi jen 40 % ¹⁴C vůči tomu, kolik je dnes, a uvažovali rovnoměrnou úroveň ¹⁴C v předpotopní atmosféře i biomase, pak by ¹⁴C/¹²C vycházelo na 0,4 % dnešní hodnoty, kterou obsahovaly předpotopní rostlinné a živočišné organizmy.

S tímto více realistickým předpotopním poměrem ¹⁴C/¹²C nám vychází hodnota 0,24 pmc, která odpovídá stáří pouze 4200 let (0,004 x 2^-4200/5730 = 0,0024 = 0,24 pmc). Tuto hodnotu též podporují výzkumy na zirkonových krystalech a jejich obsahu helia, který neodpovídá vysokým milionovým stářím evoluční chronologie, ale dává hodnoty stáří naší planety okolo 6 000 let. (Převzato z http://www.icr.org/article/117/)

Z práce týmu RATE z Institutu pro výzkum Stvoření vyplynuly některé velmi zajímavé fyzikální důkazy pro mladou zemi…jeden z jejich pokusů se týká měření obsahu uhlíku 14 v uhlí. Stručně řečeno, v uhlí starém údajně 300 milionů let by neměl být žádný uhlík 14. AVŠAK…on tam je a Dr. Baumgardner a jeho kolegové si toho rychle všimli. (Zde je jejich studie.) Paul Giem z GRISDY prostudoval v příslušné literatuře články referující o nálezech „příliš velkého množství“ uhlíku 14.

To bylo podnětem pro tým RATE, aby provedl vlastní pokus a opravdu…zjistil hodnoty uhlíku 14, které významně překračovaly hodnoty okolí. Dr. Baumgardner tvrdí, že je tento ¹⁴C původní, zastánci teorie staré země však samozřejmě říkají, že tomu tak není. Jaké jsou jejich argumenty? Dr. Bertsche ve svém článku na webu Talk Origins uvádí mobilní huminové kyseliny, přírůstek díky činnosti mikroorganizmů a bombardování neutrony. Kathleen Huntová ve svém článku na Talk Origins říká…

„Jen ve stručnosti: ¹⁴C v uhlí vzniká patrně de novo radioaktivním rozpadem izotopové řady uran-thorium, ke kterému dochází v horninách přirozenou cestou (zmíněné izotopy nalézáme v různých horninách v proměnlivých koncentracích – z toho plynou rozdíly v obsahu ¹⁴C v různých druzích uhlí). V současné době výzkum tohoto jevu dále pokračuje.“

(Hypotéza stavící na houbách a bakteriích [že totiž ¹⁴C v uhlí produkují moderní mikroorganizmy žijící tam v současné době – – pozn. D. H.] by také přicházela v úvahu, ale hodnoty ¹⁴C by se podle ní patrně zvýšily jedině tehdy, kdyby bylo uhlí v teple a vlhku vystavené účinkům okolního vzduchu [což nebyl tento případ – – přečtěte si Baumgardnerův článek o tom, jak se se vzorky nakládalo]. Přibývá sice dokladů o tom, že bakterie jsou běžně rozšířeny v hlubinných horninách, není však jasné, zda by mohly zvyšovat úroveň 14C. Snad ale zvyšují množství ¹³C.)

Takže to vypadá tak, že produkce nového ¹⁴C in situ je nejobhajitelnější hypotézou; Zdá se tedy, že tahle hypotéza je hlavním argumentem zastánců staré země, ovšem Dr. Bertsche se ve svém článku nezmínil o tom, že Dr. Baumgardner už o téhle hypotéze uvažoval a propočítal množství uhlíku 14, které by zmíněnými procesy vzniklo. A z jeho výpočtů vyplývá, že toto množství by bylo o 4 řády nižší než množství ¹⁴C zjištěné ve vzorcích.

Vyzval jsem členy fóra Talk Rational, aby dokázali, že propočty Dr. Baumgardnera nejsou správné, a několik z nich včetně Dr. Bertsche se o to pokusilo. V dalším textu uvádím, co nedávno napsal…

„Když si na rubu obálky spočítám zmíněný výpočet – zda může bombardování neutrony z ¹⁴N vyprodukovat v uhlí ¹⁴C – , dojdu k závěru, že množství ¹⁴C je o 3 řády menší než by mělo být.“

Takže zjištění obou vědců jsou prakticky v souladu. Dr. Bertsche se však dnes (6. 1. 2010) k celé věci vrátil a konstatoval, že ještě není rozhodnuto, a že kontaminace in situ stále není vyloučena. Tak dobře, pane Dr. Bertsche, myslíte-li si, že to ještě není dořešeno…vyzýváme Vás k dalším výpočtům. Pokud jde o kontaminaci „in situ“, nemyslíte, že Váš přítel Dr. Gove už zvážil i ony další zdroje kontaminace? Proč by si jinak myslel, že produkce nového ¹⁴C „in situ“ je nejobhajitelnější hypotézou?

Kdyby zastánci staré země přestali ignorovat slona v obýváku – celosvětovou potopu, bylo by snazší vysvětlit TOLIK MOC věcí…třeba ohromná množství zkamenělin po celém světě, které musely být pohřbeny rychle, aby se uchovaly, nebo celosvětové vrstvy usazených hornin, krátké dějiny civilizace, legendy o celosvětové potopě vyprávěné na celém světě a tak dále. Jo, a abych nezapomněl…také uhlík 14 v uhlí, který by tam neměl být.

V čem se darwinisté mýlí

Tvrzení darwinistů, že mechanismem vývoje je přirozený výběr, je nesmyslné, nevědecké a matoucí. Přirozený výběr může probíhat pouze mezi dvěma nebo více možnostmi, ale žádnou novou možnost nevytváří. Přirozený výběr nevytvořil žádný nový druh, žádnou novou rasu, ani novou bílkovinu (enzym). To je zapřahání koně za vůz. Po objevení, že základem dědičnosti je řetězec desoxyribonukleových kyselin (DNA), které určují pořadí aminokyselin v bílkovinách, mechanismus změn v organismech dostal konkrétní podobu.

Známe 4 typy DNA, které se liší bázemi (adenin, guanin, cytosin, thymin). Každá aminokyselina je kódována trojicí těchto bází a přesné pořadí bází v řetězci zaručuje přesné pořadí aminokyselin v bílkovině (enzymu), které je nutné, aby bílkovina byla funkční. Nový enzym, což je nový elementární evoluční krok, může vzniknout jen změnou v genomu organismu, čili v jeho řetězci DNA. Darwinovy náhodné změny mají tedy konkrétní podobu v náhodných změnách v DNA, tj. v mutacích.

Změnou jedné báze v jinou může vzniknout jiná aminokyselina a kumulací těchto změn vznikne nový enzym. Tato představa je však neuskutečnitelná. Předně, k náhodným mutacím dochází v celém genomu.

Předpokládá se, že jen cca jedna dvacetina genomu kóduje nějaký životně důležitý enzym; v tom případě každá dvacátá mutace zasáhne gen kódující takovýto enzym, takže se nenarodí životaschopný potomek a k žádnému vývoji nedochází.

Pracujeme-li s náhodou, musíme počítat s počtem pravděpodobnosti. Jednoduchý enzym, složený z 333 aminokyselin, je kódovaný 1 000 bází. Pravděpodobnost, že se nějaký tisícičlenný řetězec DNA seřadí náhodně do požadovaného pořadí bází je 1 : 10⁶⁰⁰, tedy prakticky nulový. I jednoduché enzymatické systémy se skládají z několika desítek enzymů. Zaklínadlem, kterým darwinisté řeší nepravděpodobnost, jsou miliony let, během kterých evoluce probíhala.

Téměř všechny živočišné kmeny, které dnes známe, se objevily v období kambria údajně před cca 550 miliony lety, během několika desítek milionů let, hotové, bez vývojových mezistupňů a od té doby se moc nezměnily. V každém případě 500 milionů let je příliš krátká doba, aby se náhodnými mutacemi nebo jinými náhodnými změnami v genomu smysluplně změnilo několik set milionů bází. (Genom psa je 2,4 miliardy bází, genom člověka a lidoopa 3 miliardy bází). Od kambria vymřelo veliké množství tehdy žijících organismů.

Jak ošidné je kalkulovat s miliony let vývoje nám ukáže údajný vývoj člověka. Člověk se měl oddělit od společného předka s šimpanzem před cca 5 miliony lety, čili zhruba před milionem generací. /Dr. Běhal zvolil úmyslně co nejnižší generační dobu. Uvádí k tomu: „Ono je v podstatě jedno, jestli má za generaci zmutovat 50, 100 nebo 150 bází, v každém případě je to nesmysl.“ – pozn. Pavel Kábrt/ Rozdíl v pořadí (sekvenci) bází mezi šimpanzem a člověkem je 5 % bází¹. (Starší údaje uvádí 1,6 %).

Kdybychom počítali jen 1,6 %, pak z 3 miliard je to 50 milionů, takže by mělo smysluplně, v 1,6% části, v zárodečných buňkách (jen mutace v zárodečných buňkách jsou dědičné), zmutovat v každé generaci 50 bází. To je nesmysl, protože genom všech organismů je neobyčejně stálý a každý organismus disponuje opravnými systémy, které chyby vzniklé při dělení buněk opravují. Kromě toho by mutovaly báze i ve zbylé části, takže by byly eliminovány pro život důležité pochody.

Kostra člověka a opic se liší ve třech zásadních věcech:

1) lebka člověka je na páteř nasazena (otvor je uprostřed), jak odpovídá chůzi po dvou. Lebka opic je na páteř zavěšena (otvor je v zadní části lebky), což je výhodné při chůzi po čtyřech.

2) Lidské nohy jsou uzpůsobeny k chůzi po zemi ve vzpřímené poloze; opice mají všechny čtyři končetiny konstruované jako ruce uzpůsobené k životu na stromech. (Představa, že by se postupně vývojem měnily ruce na nohy je nereálná a nesmyslná; k čemu by byly končetiny, na kterých by se nedalo pořádně chodit ani držet větví.)

3) Těžiště lidské kostry je v oblasti kyčlí, opičí v hrudníku, což činí chůzi po dvou namáhavou. Žádné přechodné formy koster se nenašly. Obrazy ukazující přihrblé, chlupaté atd. lidoopy jsou vymyšlené falzifikáty.

Co se dočtete v učebnicích molekulární biologie

Řada vědců, zejména v USA, svoje pochybnosti o platnosti darwinismu tají a projevují je jen příležitostně. Asi nejrozšířenější učebnice molekulární biologie „Základy buněčné biologie“ je napsaná B. Albertsem a dalšími šesti významnými vědci přednášejícími na nejprestižnějších universitách v USA a V. Británii. V této knize, v kapitole 6, pojednávající o opravných systémech v buňce, je položena kontrolní otázka (6-7, str. 205):

„Předpokládejme mutaci ovlivňující enzym, který je nutný pro opravu DNA poškozenou ztrátou purinových bází. Poškození tohoto enzymu vede k akumulaci zhruba 5 000 mutací v DNA každé buňky denně. Průměrný rozdíl v sekvenci DNA mezi člověkem a šimpanzem je 1 %. Jak dlouho vám bude trvat, než se změníte v opici? Co je chybného na tomto tvrzení? Odpověď najdeme na str. A-18.: Tvrzení je zcela nesprávné. Nemůžeme změnit jeden druh v jiný jenom zavedením 1 % náhodných změn do DNA. Je značně nepravděpodobné, že oněch 5 000 mutací za den nastane v pozicích, ve kterých se lidská a šimpanzí DNA liší.“

Navíc je zde vysoká pravděpodobnost, že při tak vysoké frekvenci mutací by došlo k poškození mnoha životně důležitých genů, které by vedly k smrti buňky.

A konečně lidské tělo je tvořeno z přibližně 10¹³ buněk – abyste se změnil v opici, muselo by dojít k těmto změnám v mnoha buňkách a k některým by muselo dojít již během vývoje, aby se projevily změnou ve stavbě vašeho těla (například vznikem ocasu).

Vznik žádného nového druhu nebyl dosud zaznamenán

U vyšších organismů, kdy je generační doba jeden rok, je to pochopitelné, ale ani u mikroorganismů, kde je generační doba několik desítek minut, nebyl za 150 let nový druh pozorován. (Kříženci dvou druhů rostlin, označené jako nový druh, jsou novým druhem jen papírově.)

Octová muška, vhodný model pro genetiky, je pěstována 50 let v tisících chovech a podrobována vlivu různých mutagenů. Byly připraveny různé odrůdy a zrůdy, ale žádný nový druh a ani nový enzym nebyl zjištěn. Mikroorganismy rezistentní vůči antibiotikům nevytvářejí nové enzymy nebo bílkoviny, ale přebírají je od mikroorganismů, které je mají ve svém genetickém materiálu².

Nemohly-li se organismy vyvíjet náhodně, musíme předpokládat, že vývoj je řízen nějakou inteligencí.

Vývoj uvnitř druhů neprobíhá

Vznik nových ras, ať v přírodě při izolaci části populace (Islanďané, Baskové), tak při umělém šlechtění, je provázen ztrátou části genetického materiálu (genetický drift). Z vlka šlechtěním připravíte každou psí rasu, ale nikdy nevyšlechtíte z buldoka chrta nebo jezevčíka. Ztracené geny mutacemi nevzniknou. Nejedná se tedy o evoluci, ale o devoluci.

Podvody darwinistů

Všechny důkazy, na základě kterých byl darwinismus akceptován, jsou neseriozními podvody. Hlavním důkazem pro vývoj obratlovců byly kresby E. Haeckela, ve kterých dokazoval, že vývoj embrya člověka opakuje vývoj obratlovců od ryb, obojživelníků, plazů, ptáků až po savce. Haeckel však kresby upravoval, aby vyhovovaly jeho teorii. I když už jeho současníci poukazovali, že kresby nesouhlasí se skutečností, celé 20. století byl tento důkaz v učebnicích uváděn a je uváděn dosud ^3,4,5.

Podvody se hemží i důkazy o přechodných formách mezi opicí a člověkem. Lebka nalezená v Piltdownu, určená jako přechodný typ, je podvrh. 40 let byla vystavována, bylo o ní napsáno sto článků a několik set disertací, ačkoliv dogmatem darwinismu nezatížený člověk na první pohled zjistí, že je to podvrh⁶. (Některá víra uzdravuje, některá zaslepuje.) Člověk nebraský byl zkonstruován na základě nálezu jednoho zubu pravěkého prasete⁷.

Člověk javanský z tří zubů, kusu opičí lebky a holenní kosti nalezené 15 m od lebky v hromadě jiných kostí⁸. Fosilie Pekingského člověka se pro jistotu ztratily. Jediná čelist se zuby sloužila ke konstrukci Člověka haidelbergského, povýšeného dokonce za nový lidský druh. Stáří fosilie bylo určeno na 700 nebo 400 milionů let (dle libosti) a tento druh byl adoptován na předka lidí žijících v Evropě⁴.

Celé číslo světově známého časopisu National geographic bylo v r. 1999 věnováno konečně nalezenému přechodu mezi dinosaury a ptáky. Jenže o 2 roky později bylo ve vší tichosti zveřejněno, že jde o podvod. Kostra byla složena z části kostry dinosaura a části kostry vyhynulého ptáka^9,10.

Stáří fosilií člověka, nalezených v Evropě, určoval na universitě ve Frankfurtu prof. R. Protsch. Stáří určil mezi 30 000 a 40 000 roky. Vědcům z Oxfordu tato čísla nesouhlasila s jejich měřeními a přijeli je do Frankfurtu ověřit. Tam zjistili, že přístroj, na kterém měly být fosilie měřeny (radiokarbonovou metodou), nikdy nefungoval a pan profesor si, s vědomím celého kolektivu, čísla vymýšlel.

Jak se ukázalo, stáří fosílií, až na jednu výjimku, nepřesáhlo 7 500 let, a to včetně kostí neandertálců^4,11. Před komisí se Protsch hájil, že takto podvádí všichni. Přesto, že jsou tato čísla vymyšlená, uvádí se v učebnicích dál, protože se hodí do Darwinovy „teorie“!!!

Problematické je i stáří různých vyhynulých druhů. Radiokarbonovou metodou bylo určeno stáří dinosaurů na 13 tisíc let nebo o několik desítek let více. Existují i nálezy dinosauřích stop vedle stop člověka a velkých šelem. Rovněž přítomnost radioaktivního uhlíku ¹⁴C v černém uhlí zpochybňuje vysoké stáří uhlí; radioaktivní uhlík by už neměl být po 100 tisících letech přítomen, tedy měřitelný. Paleontologie i geologie je v současnosti zahlcena množstvím dat, která jsou ovlivněna podvodem, výmyslem, různými nepřesnostmi a je třeba je brát s velkou rezervou.

Za 150 let nepřinesli darwinisté jediný seriózní důkaz pro svoji teorii, o to víc podvodů a výmyslů.

Proč křesťané nepřijímají darwinismus

Těch důvodů je několik. Logicky myslícímu člověku je jasné, že tak složitý systém, jako jsou živé organismy, nemohl vzniknout náhodou. Darwinismus je hlavní zbraní ateistů v potírání víry v Boha. Paul Johnson nazývá Darwina „svatým patronem všech ateistů“¹² a zejména komunisté byli jeho zanícenými stoupenci. Mao veřejně uváděl, že „čínský komunismus byl vybudován na základě Darwina a evoluční teorie“. Darwinismus poskytoval a stále poskytuje zdůvodnění rasismu, zejména reprezentovanému německým nacismem..

Pokud je člověk jen výše vyvinutý živočich, pak pro něj platí stejné zákony jako pro ostatní živočichy, tedy slovy Darwina: „vyšší civilizované rasy po celém světě vyhladí bezpočet nižších“ ¹³. Podle této „teorie“ Hitler likvidoval „méněcenné“ rasy a slabší jedince. E. Haeckel hlásal:

„Němci se od společného opičího základu vzdálili nejvíce. Po psychologické stránce mají nižší rasy blíže ke zvířatům než k civilizovaným Evropanům. Je proto nutné přiřadit jejich životům jinou hodnotu“.

Darwinismus nedává vysvětlení a zdůvodnění altruismu, lásky k bližnímu, ani nemůže být základem morálky a etiky.

 

Literatura

¹Britten R.J.: Proc.Natl.Acad.Sci., 98, 13633, 2002.
²Běhal V.: Mode of Action of Microbial Bioactive Metabolites. Folia Microbiol. 51, 359, 2006.
³Simpson G.G.: „An Introduction to Biology“. New York, 1965
⁴Zillmer H-J: Evoluce podvod století. Knižní klub, Praha, 2006.
⁵Wells J.: Darwinismus a inteligentní plán. Praha 2007.
⁶Trefil J.: 1000+1 věcí, které byste měli znát, Praha, 2003.
⁷Gregory W.K.: Science, 66, 579, 1927.
⁸Gould S.J.: Natural History, 12, 1990.
⁹Science, 290, 1114, 2000.
¹⁰Nature 40, 539, 2001.
¹¹Der Spiegel 34/2004.
¹²Johnson P.: Hrdinové, str. 8, Brno, 2008.
¹³Megee B.: The Great Philosopher, B.B.C. Books, London, str. 247, 1987.
¹⁴Yahya H., Běhal V., Giertych M.: O evoluci, Olomouc 2010.

Súvisiace videá a dokumenty

( Biblické lekcie k dispozícii – STIAHNUŤ )