Spasenie a charakter

Boží láska je něco, co každého křesťana ohromí. Bůh je tak láskyplný a soucitný, že to každého, kdo si to uvědomí, dojímá. Bůh ve své lásce k hříšnému lidstvu dokonce obětuje svého Syna!!! Boží láska a péče o lidstvo jsou patrné napříč celou Biblí, je to hlavní rys Božího charakteru, je to hlavní rys nebeské ústavy. A právě tento úžasný Boží atribut ďábel zneužívá k tomu, aby svedl Boží lid.

Mnozí kazatelé a učitelé se orientují výhradně na zvěstování Boží lásky a dalších pozitivních témat, která je samozřejmě nutné hlásat, ale problém nastává v případě, že hovoří pouze o nich. Pokud boží lid slyší pouze tuto krásnou část evangelia, hrozí vážné nebezpečí. Stejně jako u dětí. Když budou zahrnovány pouze rodičovskou láskou bez výchovy, co z nich může vyrůst? Co je vlastně evangelium? Definice je uvedena v Bibli:

Římanům  1:16 – Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří,

Moc ke spasení ale neznamená jednostranné hlásání Boží lásky. Moc ke spasení obnáší další nutné atributy: poslušnost Božímu zákonu, vyznání hříchu, lítost, pokání, zanechání hříchů… Samotný Kristus hovoří o výchově svých dětí, požaduje zanechání hříchů a poslušnost zákonu:

Zjevení Janovo  3:19 – Já kárám a trestám ty, které miluji;

Jan  8:11 – …Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“

Jan  14:15 – Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání;

Láskyplná výchova by měla patřit do základní výbavy vedoucích, kazatelů a učitelů. Pokud ji nepoužívají, mohou připravit o věčné životy mnoho těch, kteří jim byli svěřeni. Celá problematika je o to závažnější, že žijeme době velikého „Dne smíření“, kdy je náš velekněz Ježíš Kristus ve nebeské Svatyni svatých.

To, co činil historický Izrael v čase Dne smíření (Jom Kipur), má činit i současný duchovní Izrael (křesťané – Gal 3,29) – vyznávat Bohu hříchy a „pokořovat své duše“ (Lv 23:27).

Boží prorok Ellen White

„Takoví kazatelé, kteří jen potěšují lidi, kteří volají Pokoj, pokoj, kdy Bůh nemluví o pokoji, by měli pokořit svá srdce před Bohem, žádat o odpuštění za svou neupřímnost a nedostatek mravní odvahy. UHLAZUJÍ POSELSTVÍ, JEŽ JIM BYLO SVĚŘENO, NE Z LÁSKY KE SVÝM BLIŽNÍM, ALE PROTOŽE JSOU POVOLNÍ A POHODLNÍ.

Pravá láska usiluje především o čest Boží a spásu duší. Ti, kdož cítí takovou lásku, se nevyhýbají pravdě, aby se uchránili nepříjemným následkům přímé řeči. Jsou-li duše lidí v nebezpečí, nemyslí služebníci Boží na sebe, nýbrž říkají to, co jim bylo dáno mluvit, a odmítají omlouvat nebo promíjet zlo.“ (PK 93.5)

„JEDNÍM ZDROJEM NEBEZPEČÍ JE TO, ŽE SE Z KAZATELEN NEZDŮRAZŇUJE BOŽÍ ZÁKON. V minulosti bývala kazatelna ozvěnou hlasu svědomí… Naši nejskvělejší kazatelé dokázali svým kázáním propůjčit úžasnou vznešenost, když po vzoru Mistra vyzvihovali Boží zákon, jeho přikázání i jeho varování. Opakovali dvě velkolepé mravní zásady — že zákon je přepisem vlastností Božího charakteru a že člověk, který nemiluje zákon, nemiluje ani evangelium.

Zákon — stejně jako evangelium — je totiž zrcadlem, které odráží skutečný Boží charakter. Nebezpečí podceňovaní Božího zákona vede k dalšímu nešvaru: k podceňování závažnosti hříchu a rozsahu viny. V přímém poměru je zde spravedlnost Božích přikázání s jejich neposlušností… Se zmíněným nebezpečím se pojí nebezpečí podceňování Boží spravedlnosti.

V SOUČASNÉ DOBĚ MAJÍ KAZATELÉ SNAHU ODDĚLOVAT BOŽÍ SPRAVEDLNOST OD JEHO LASKAVOSTI, NEVYZDVIHUJÍ BOŽÍ LASKAVOST JAKO ZÁSADU, ALE SNIŽUJÍ JI NA POUHÝ CIT (SENTIMENT).

Tyto nové teologické názory rozdělují to, co Bůh spojil. Je Boží zákon dobrý, nebo špatný? Je dobrý. Pak i spravedlnost je dobrá, protože je projevem vůle vykonávat zákon. Ze zvyku podceňovat Boží zákon a spravedlnost, jakož i rozsah viny lidské neposlušnosti, ČLOVĚK SNADNO UPADNE DO ZVYKU ČINIT LACINOU I BOŽÍ MILOST, jež přinesla smíření hříchu.“ Tím evangelium ztrácí hodnotu a význam v myslích lidí, a ti jsou zakrátko ochotni dát prakticky stranou i Bibli samotnou.“ VDV 305.1 (GC 465)

„SPIRITISMUS nyní mění své formy. Zakrývá některé své pochybné rysy a halí se do pláštíku křesťanství… Ani v jeho dnešní podobě nelze tento podvod nadále tolerovat. Ve skutečnosti je nebezpečnější než dříve, protože je záludnější. Dříve spiritismus odmítal Ježíše Krista a Bibli, nyní předstírá, že je přijímá a uznává. Bibli však vykládá tak, aby to vyhovovalo neobrácenému srdci, znehodnocuje její životně důležité pravdy.

MLUVÍ O LÁSCE JAKO O HLAVNÍ BOŽÍ VLASTNOSTI, ALE SNIŽUJE JI NA POUHOU SENTIMENTALITU, KTERÁ ČINÍ JEN MALÝ ROZDÍL MEZI DOBREM A ZLEM. BOŽÍ SPRAVEDLNOSTI, ODSOUZENÍ HŘÍCHU A POŽADAVKŮM BOŽÍHO SVATÉHO ZÁKONA NEVĚNUJE POZORNOST.

Učí lidi, aby Desatero přikázání považovali za mrtvou literu. Zmocňuje se smyslů lidí příjemnými, klamnými pohádkami a svádí je, aby odmítali Bibli jako základ své víry. Tím vlastně lidé zapírají Krista jako kdysi. Satan však zaslepuje jejich oči tak, že si tohoto klamu nejsou vědomi.“
{VDV 362.2}(GC 557.558)

„DOMNĚLÍ KŘESŤANÉ očekávají, že budou spaseni Kristovou smrtí, ale odmítají žít obětavým životem jako Pán Ježíš. Zdůrazňují velikost milosti a pokoušejí se své povahové kazy zakrýt zdánlivou spravedlností. DEN BOŽÍHO SOUDU UKÁŽE MARNOST JEJICH ÚSILÍ. KRISTOVA SPRAVEDLNOST NEPŘIKRYJE ANI JEDINÝ PĚSTOVANÝ HŘÍCH.

Člověk může hřešit svými myšlenkami. Pokud se nedopustí žádného viditelného přestupku, svět ho pokládá za naprosto bezúhonného. Zákon Boží však posuzuje i tajemství srdce. Bůh posuzuje každý čin podle pohnutek. Na soudu obstojí jen to, co je v souladu se zásadami Božího zákona. Bůh je láska. Svou lásku projevil tím, že dal Krista. Když „dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (Jan 3,16), dal svým vykoupeným všechno.

V Kristu nám dal celé nebe a z něj můžeme čerpat sílu a schopnosti, aby nás nepřítel spasení nepřemohl. LÁSKA VŠAK NEVEDE BOHA K TOMU, ABY PŘEHLÍŽEL HŘÍCH.

Neomlouval hřích satana, Adama, Kaina a neomluví ho ani u nikoho jiného. Neponechává naše hříchy bez povšimnutí, nepřehlíží naše povahové kazy. OČEKÁVÁ, ŽE V JEHO JMÉNU ZVÍTĚZÍME.“ {PM 162.1}(COL 316)

„V této strašlivé době, právě než Kristus po druhé přijde, musí věrní Boží kazatelé přinášet ještě ostřejší svědectví, než bylo hlásáno Janem Křtitelem. Mají před sebou odpovědné, důležité dílo a ty, kteří mluví sladce, neuzná Bůh za své pastýře. Spočívá na nich strašlivá kletba.“ (1T 322)

Proroctví o Laodicejské církvi poslední doby se naplňuje i v tom, že mnozí z božího lidu si myslí, že jsou duchovně bohatí. Ale Pán Ježíš to vidí jinak:

Zjevení 3,17 – Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý.

Přátelé, probuďmě se z hrozného spánku smrti a prosme Ježíše Krista za prohlédnutí. Jedině pokání a návrat k Němu nás může zachránit. Budou spaseni všichni, kteří si říkají křesťané? Bez ohledu na poslušnost či neposlušnost Božím požadavkům, chování, charaktery…? V současné době se rozmáhá falešné učení, které ubezpečuje, že všichni, kteří si říkají křesťané, budou spaseni. Boží slovo ale říká něco jiného…

Spása je dar

Na úvod článku je třeba zdůraznit, že spása je výhradně Boží dar, který si nemůžeme zasloužit. Proto jakákoliv snaha si spásu „odpracovat“ nebo „zaplatit“ je marná. Zdravá a živá víra se však nějak musí v životě každého z nás projevit. Tedy nutně musí být vidět. Po ovoci tedy poznáme, jak jsme na tom.

Efezským 2:8-9 – Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.

List Jakubův  2:18 – Někdo však řekne: „Jeden má víru a druhý má skutky.“ Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích.

Ne všichni ale budou spaseni

Písmo nám v několika místech jasně říká, že ne všichni, kteří se hlásí ke Kristu, budou spaseni. Dokonce i Ti, co prorokovali a činili mocné skutky v Kristově jménu…

Mat 7:21-23 | Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?‘ A tehdy jim prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.‘

Proměna charakteru

Ježíš hovoří o tom, že je důležité činit vůli Otce v nebesích. Jeden z textů, který hovoří o Boží vůli s námi, je:

1 Tesalonickým 4:3 – Neboť toto je vůle Boží, vaše posvěcení…

Proces posvěcování – proměňování charakteru zpět k obrazu Božímu je nezbytný. Hovoří o něm také apoštol Pavel na různých místech (Fil 3:12, 3:17). Proč ale proměna charakteru?

1. Janův  3:15 – Kdokoliv nenávidí svého bratra, je vrah – a víte, že žádný vrah nemá podíl na věčném životě.

Efezským  5:5 – Dobře si pamatujte, že žádný smilník, prostopášník ani lakomec, jehož bohem jsou peníze, nemá podíl v království Kristovu a Božím.

Galatským  5:19-21 – Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkol, závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím.

Ellen White píše: Chceš-li být svatým v nebi, musíš být nejprve svatým na zemi. Charakter, který jsi získal v tomto životě, se smrtí ani zmrtvýchvstáním nezmění. Vyjdeš z hrobu se stejnými sklony či touhami, jaké jsi projevoval doma či ve společnosti. Ježíš při svém příchodu nezmění charakter lidí. Dílo proměny musí být vykonáno nyní. (13 MR82, 1891)

Věřící nejsou na setkání se svým Stvořitelem připraveni

Jedno z podobenství, které ukazuje na to, že mnoho křesťanů není připraveno (nemají dostatečně Božím Duchem přetvořený charakter), je podobenství o deseti pannách. Hovoří se v něm o lidu, který očekává druhý příchod. Přestože všichni očekávají druhý příchod, všichni jsou věřící, významná část tohoto lidu nebude spasena.

V podobenství není 5 panen připraveno na setkání s Kristem. Nepřipravenost božího lidu je mj. jedním z důvodů, proč Ježíš odkládá svůj druhý příchod – nechce, aby kdokoliv zahynul (2 Pt 3:9). A opět to má souvislost s duchovním stavem božího lidu.

Nevhodný šat na hostině

Další podobenství Pána Ježíše hovoří o nevhodném šatu na hostině. V nebeském království nebudou ti, kteří sice pozvání přijali, ale odmítli se odít do svatebního roucha. Toto roucho je dokonce nabízeno zdarma a to samotným králem.

Mat 22:12 – 14 – Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu. Řekl mu: ‚Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?‘ On se nezmohl ani na slovo. Tu řekl král sloužícím: ‚Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘ Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.“

Spása je dar, který Bůh může odejmout

Další podobenství popisuje, že o záchranu – spásu můžeme přijít i po tom, co jsme ji již obdrželi. Ne však proto, že by Bůh byl nevypočitatelný, je to MILUJÍCÍ OTEC, ale pro naši tvrdost. Ježíš učí, že musíme odpouštět. Že je dokonce souvislost mezi naší ochotou odpouštět a Božím odpuštěním pro nás. Podobenství o králi, který odpustil ohromný dluh, je toho ukázkou. Poukazuje zřetelně i na to, že Bůh může na základě našeho chování své  rozhodnutí změnit.

Matouš  18:27 – Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu byl dlužen mnoho tisíc hřiven. Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: ‚Měj se mnou strpení, a všecko ti vrátím! Pán se ustrnul nad oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil. Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: ‚Zaplať mi, co jsi dlužen!‘ Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: ‚Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!‘ On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh. Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo. Tu ho pán zavolal a řekl mu: ‚Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?‘ A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. – Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru.“

Neodpuštěné hříchy

Plán spásy je obrazně vyjádřen ve starozákonní svatyni. A z tohoto plánu vyplývá, že k odpuštění hříchu je třeba, aby hřích byl vyznán. Ale komu? Kdo má právo odpouštět hříchy?

Marek  2:7 – „Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?“

Matouš  9:6 – Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“ – tu řekne ochrnutému: „Vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“

Z těchto textů vyplývá, že je to POUZE BŮH – JEŽÍŠ KRISTUS. Nikdo z hříšných lidí (ani duchovní, faráři, kazatelé…) odpouštět hříchy nemůže. A pokud někdo tvrdí, že ano, ještě to neznamená, že to tak je a že hříchy jsou skutečně odpuštěny. Můžeme žít v nebezpečném omylu a falešné jistotě. Logicky pouze vyznané hříchy BOHU mohou být odpuštěny!!!

Závěrem ještě jeden text, který se z kazatelen moc často nezmiňuje:

Židům 10:26-27 – Jestliže svévolně hřešíme i potom, když jsme už poznali pravdu, nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy, ale jen s hrozným soudem a ‚žárem ohně, který stráví Boží odpůrce‘.

Z Písma jasně vyplývá, že Boží zaslíbení spásy (záchrany) jsou podmíněná a že jejich naplnění je závislé na našem postoji. Je také zřejmé, že nemáme šanci na spásu z vlastních sil. Máme ale to nejcennější a tím je naděje skrze JEŽÍŠE KRISTA.

1. Janův  2:1 – Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého.

Podmínkou je však naše pokání. Připuštění toho, že jsme hříšní, lítost a vyznání přímo Stvořiteli, který je ochotný s láskou naše hříchy odpustit. Za tyto hříchy Ježíš Kristus přišel zaplatit svou smrtí! Milující Bůh nás volá zpět!

Lukáš  13:5 – Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.

Jóel  2:13 – Roztrhněte svá srdce, ne oděv, navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je milostivý a plný slitování, shovívavý a nejvýš milosrdný. Jímá ho lítost nad každým zlem.

Súvisiace videá a dokumenty

( Biblické lekcie k dispozícii – STIAHNUŤ )