Porovnanie náboženských systémov

Název	Vznik	Zakladatel	Božstvo	Spisy
judaismus	cca 1800 př. Kr.	Abrahám	Jahve	Zákon, Proroci, Spisy
hinduismus	cca 1500 př. Kr.	—	Bráhma	védy
buddhismus	560 př. Kr.	Buddha		Tripitaka (3 koše)
křesťanství	4	Ježíš Kristus	Jahve	Bible
korán	570 po Kr.	Mohamed	Alláh	Korán

Islám

Od poloviny 70. let došlo v Evropě k oživení islámu, paradoxně v důsledku toho, že byl zastaven nábor pracovních sil, zejména ze Středního východu a Blízkého východu, avšak z humanitárních důvodů si tito přistěhovalci mohli do svých nových domovů přivézt své rodinné příslušníky. Zároveň se tehdy začaly jednotlivé islámské komunity výrazně profilovat. Tato profilace prakticky trvá dodnes, ale není třeba se obávat většího vlivu islámu na Evropu. V zemích EU žije více než 10 milionů muslimů a v různých islámských komunitách existují různé tendence, ale naprostá většina muslimů má zájem o poklidný život, o práci v nové vlasti…

• Ježíš v koránu

Podle islámu seslal Bůh proroky, aby kázali o boží jednotě a varovali lidi před posledním soudem. Někteří proroci mají vyšší postavení než ostatní, především Adam, Noe, Abrahám, Mojžíš, Ježíš a Mohamed. Podle koránu se Marii narodil Ježíš, ale nezemřel. Místo něho zemřel někdo jiný a Ježíše povolal Bůh k sobě. Smrt totiž znamená prohru a prorok si nemůže dovolit prohrát. Věřit, že Ježíš je Bůh, by bylo velkým hříchem, protože by šlo o „uznávání společníků Boha“ (více bohů).

• Korán

„Korán vpisuje islám do abrahámovské tradice, ale důrazně trvá na tom, že židé a křesťané překroutili zjevení, které jim bylo zprostředkováno proroky. Řada súr opakuje biblická témata, Marii jako Ježíšovu matku a Ježíše jako jednoho z velkých proroků, který konal zázraky. Popírá se však jeho božství a odmítá se základní křesťanské dogma o Ježíši jako synu božím. Přívlastek božský náleží jen koránu, který je v důsledku toho vysoce uctíván.“ Islám, Z. Müller, NS Svoboda, Praha 1997, s. 20

• Věrouka a zákon

Věrouka islámu spočívá na několika klíčových principech. Základním principem islámu je striktní monoteismus, víra v jednoho Boha, který je stvořitelem všech věcí a všeho živého. Muslim věří v proroky, kteří postupně přinášeli zvěst od Boha. Mezi nejvýznamnější proroky patří Adam, Noe, Abrahám, Mojžíš, Ježíš a Mohamed. Dalším klíčovým prvkem víry je přesvědčení v existenci andělů, kteří plní Boží vůli a komunikují s proroky. Závazná je také víra v poslední soud, který je detailně popsán v súře Příběh (súra 75). Tento poslední soud je považován za klíčový moment, kdy Bůh zhodnotí skutky každého jednotlivce a rozhodne o jeho věčnosti.

V ten strašlivý den předstoupí stvořené bytosti nahé před Boha, plné úzkosti a strachu. Každá z těch bytostí ponese v ruce svou účetní knihu skutků, které budou váženy. Pak přejdou most úzký jako vlas natažený mezi Rájem (Džanna, zahrada) a Peklem (Nár, oheň). Tehdy bude Muhammad zasahovat ve prospěch hříšníků a do pekla vstoupí jen ti, kteří budou odsouzeni k potrestání věčným ohněm. Ráj pak odpovídá tomu, o čem snil každý z pouštních Arabů: zahrada, prameny vody…“ Islám, Z. Müller, NS Svoboda, Praha 1997, s. 23.24

V soudný den budou všichni lidé vzkříšeni k životu. Stanou před Bohem, aby byli souzeni a podle svých skutků – ať už byly především dobré, nebo zlé – budou uvrženi do pekla nebo posláni do ráje. Tento den, známý také jako poslední soud, je klíčový pro osud každé lidské bytosti v islámu. Teologové a právníci islámu vypracovali právní zákon, známý jako Šaría, který poskytuje právní rámec pro islámskou víru a pravidla pro spravedlivý život věřícího:

„… byl utvořen pevný kodex chování, závazný pro všechny muslimy. Šaria zachycuje každý detail lidského života, od zapovězení zločinu až po používání párátka a od správy státu až po nejintimnější záležitosti v oblasti rodinného života s takovou podrobností, jako žádný jiný systém na světě. Je to °věda o všech věcech, lidských i božských° a rozděluje veškeré konání na to, co je povinné nebo nařízené, co je chvályhodné, či doporučené, co je dovolené či k zákazům a příkazům neutrální, co je odporné či nevhodné a co je zakázané. Pro muslima není rozdílu mezi osobním a obecným, náboženským a světským, posvátným a rouhavým, duchovním a materiálním. Právě proto je pro obyvatele Západu tak těžké pochopit islámský a arabský svět a vážit si ho, ale stejně tak pro Araby není snadné pochopit Západ. Muslimové věří především ve Stvořitele, jehož vůle je všeobjímající. Člověk se jeho tvořivé činnosti účastní tím, že ho zastupuje na zemi.“ Víry a vyznání, M. Langleyová, Slovart 1993, s. 64.

Lidské konání se tedy hodnotí podle pěti kategorií: přípustné, doporučení, závazné, odpudivé a zakázané.

• Ženy v islámu

V řadě muslimských zemí se k ženám přistupuje odlišně než k mužům. Ženy jsou často povinny chodit zahalené a nenavštěvují mešity, což odráží kulturní a náboženské normy islámu. Od konce 70. let, kdy začala reislamizace a obnovení platnosti šaríy v mnoha muslimských zemích, se ženská otázka v islámu stala častým tématem diskusí. V kontextu islámu a islamismu, kde probíhá snaha o návrat ke zdrojům a integritě islámu, se téma práv a postavení žen stále řeší. Podrobnosti o současném islámu a přístupu k ženám můžete nalézt v publikaci: Islám, Z. Müller, NS Svoboda Praha, 1997.

• Džihád

Džihád, neboli svatá válka, doslovně znamená boj. V koránu je zmínka o džihádu, kdy je věřícím doporučeno „bojovat ve jménu Božím“ proti těm, kteří bojují proti nim. Zároveň však korán zakazuje agresi a vyzývá k umírněnosti. Na druhou stranu však korán také doporučuje zabití těch, kteří „uznávají víc bohů“, čímž popírají jednotu Boha. Džihád je tedy komplexním pojmem, který zahrnuje jak obranu víry, tak i závazek k monoteismu a boji proti těm, kdo ho neuznávají.

• Muslimské vyznání

„Vy, kteří věříte, věřte v Boha a v jeho Posla a v Písmo, které seslal po svém Poslu, a v Písmo, které seslal už dříve. Kdo neuvěřil v Boha a v Jeho anděle a v Jeho Písma a v Jeho posly a konečně v soudný den – ten bude navždy ztracený (bude věčně bloudit).“ Korán IV, 135

• Selhání křesťanství

Když mluvíme o chápání stavu člověka po smrti a o způsobu záchrany neboli spasení, nesmíme zapomenout, že většina křesťanů už dávno opustila biblické učení o těchto tématech. Učení o nesmrtelnosti duše a o různých zásluhách při dosahování spasení jsou dnes ve většině křesťanských společenství stejně nebiblické jako v nekřesťanských náboženstvích. Tento trend opuštění biblického pohledu na spasení je zásadní pro porozumění změnám, které prošly ve víře moderních křesťanů.

• Alláh – jediný Bůh islámu
• Islám – odevzdání se; druhé největší světové náboženství, téměř 1 miliarda vyznavačů
  Kismet – osud určený Alláhem
• Korán – svatý text se 114 súrami (kapitolami), který předal Mohamedovi archanděl Gabriel
• Mekka – město v Saúdské Arábii, nejposvátnější islámské poutní místo na světě
• Mešita – místo bohoslužby, znamená „místo pokory“; uvnitř nejsou lavice, jen modlitební rohože
• Minaret – věž mešity
• Muslim – vyznavač islámu
• Ramadán – devátý měsíc islámského kalendáře; v kterém měl Mohamed obdržet zjevení

Hinduismus

Hinduismus je považován za jedno z nejkomplexnějších náboženství světa. Někteří zvažují, že se nejedná pouze o jedno náboženství, ale o koalici různých náboženských systémů. Přesto je nutno uznat, že hinduismus sdílí určité základní rysy a náboženské praktiky.

Hinduismus je souhrnný pojem pro rozsáhlý komplex náboženských a filozofických tradic a praktik, kterými se řídí asi 800 milionů lidí, převážně žijících v Indii, Nepálu, ale i menšinách v Bangladéši, Pákistánu, Srí Lance, Africe, Latinské Americe a v poslední době i v Evropě a Spojených státech. Základní kritérium příslušnosti k hinduismu spočívá v uznání védské tradice jako autoritativní. Hinduismus nabízí tři cesty k vysvobození z koloběhu znovuzrození:

• filozofie a poznání
• dodržování náboženských rituálů
• zbožnost.

V hinduismu je kladen důraz na způsob života. Je to stezka povinností, kterou člověk jde ve společnosti řízené bohem. Rodina je v hinduismu základní jednotkou společnosti, a každé období života jedince je formováno rodinnými obřady. Rituály se týkají narození, vstupu do dospělosti, sňatku, smrti a každodenního uctívání bohů a svátků. V hinduismu najdeme trpělivou kázeň, soustředění při meditaci a hlubokou víru v bohy. Být hinduistou dnes znamená věřit ve smysl hindustického životního stylu a vyplnit ho podle nejlepšího svědomí.

Buddhismus

Buddhismus v moderním světě je dnes praktikováno přibližně 300 miliony lidí, což z něj činí čtvrté nejrozšířenější náboženství světa. I když počet jeho přívrženců může naznačovat jinak, vliv buddhismu na světovou kulturu a filosofii je mnohem širší, než se může na první pohled zdát. Buddhismus vznikl před přibližně 2500 lety, kdy Siddhártha Gautama, známý jako Buddha, vyhlásil své učení, které zásadně ovlivnilo myšlení Asie.

Buddhismus se původně rozšířil z Indie po celé Asii, kde měl obrovský vliv na Čínu, Japonsko, Koreu, Thajsko, Tibet, a další asijské národy. Dnes je buddhismus dominantním náboženstvím v Japonsku, Tibetu, Laosu, Myanmaru (Barmě), Singapuru, Šrí Lance, Tchaj-wanu, Thajsku, Kambodži, a Vietnamu. I když Čína, nejlidnatější stát světa, je oficiálně ateistická, velká část jejího obyvatelstva praktikuje buddhistickou víru. V posledním století získal mnoho obdivovatelů a přívrženců i v Evropě a ve Spojených státech. Mezi nimi jsou i početní buddhisté na Havaji, kde tvoří významnou komunitu. Tento nárůst je důkazem globalizace buddhistického učení a filozofie, které stále častěji ovlivňuje i západní kultury.

• Co je buddhismus?

Buddhismus je cestou k duchovnímu prozření, která klade důraz na osobní meditační praxi jako prostředek k dosažení vnitřní svobody a k odstranění subjektivního zkreslení skutečnosti. Buddhovo učení se zaměřuje na vyřešení problému strasti a trápení, které jsou důsledkem lidských touh a tužeb. Buddha definoval cestu ke zklidnění těchto strastí prostřednictvím čtyř vznešených pravd a osmidílné cesty.

Podle Buddhy jsou touhy a pudová přání příčinou strasti, a proto cesta k osvobození spočívá v vyloučení všech tužeb správným myšlením a správným jednáním. Tento cíl lze dosáhnout sledováním tzv. ušlechtilé osmidílné stezky. Ti, kdo správně praktikují osmidílnou stezku, dospějí postupně k nirváně – stavu „vyvanutí“, což je ztráta egoistické touhy a sebeidentifikace, což vede ke zcela nové existenci a splynutí s všeobsáhlým vesmírem. Nirvána je cílem buddhismu a představuje stav úplné svobody od strastí.

Zajímavým aspektem buddhismu je, že vůbec neuvažuje o nejvyšší bytosti nebo bohu, protože Buddha byl agnostik, který se nezabýval otázkami metafyziky. Buddhismus také nezná žádná rigidní dogmata, ani tradiční přikázání, jak tomu bývá v jiných náboženstvích. Tento významný rozdíl od jiných náboženských tradic dává buddhismu flexibilitu, která umožnila jeho šíření po celém světě a přizpůsobení různým kulturám a filozofiím.

Po smrti Buddhy vedlo jeho mlčení k metafyzickým otázkám k vytvoření různých škol buddhismu, což dokazuje vysokou míru nezávislosti od vnějších dogmat. Tento otevřený a přizpůsobivý přístup byl jedním z klíčových faktorů, které umožnily rozšíření buddhismu do nových kulturních prostředí, včetně Asie, Evropy a Spojených států.

• Čtyři vznešené pravdy buddhismu

1. Vznešená pravda o utrpení: Každá omezená existence je charakterizována utrpením, které je nedílnou součástí lidského života a veškeré bytosti trpí v závislosti na svém počátku a konci života.

2. Vznešená pravda o původu utrpení: Utrpení je způsobeno především žádostivostí a touhou, které vznikají z chtíče po pomíjivých věcech, a proto jsou příčinou všech prožitých těžkostí.
3. Vznešená pravda o zániku utrpení: Ovládnutí touhy znamená klíč k zániku veškerého utrpení, neboť s tímto ovládnutím se jedinec osvobozuje od bolestí spojených s neukojenými touhami a vynutí se na něm dosažení nirvány.

4. Vznešená pravda o cestě k zániku utrpení: K tomu, jak přestat trpět, vede osmidílná stezka, kterou ukázal Buddha. Správné pochopení a praktikování této cesty umožňuje dosažení osvobození od veškerého utrpení.

• Zásady pro buddhisty

Pro buddhisty platí přísný zákaz některých jednání, které by mohly ovlivnit jejich karmu:

• Zabíjení a způsobování utrpení jakýmkoli bytostem.
• Bránící se krádeži nebo bránící si něco, co není dáno.
• Sexuální nemorálnost (předmanželské nebo jinak nemorální vztahy).
• Lhaní.
• Užívání drog, včetně alkoholu, které vedou k tmavnutí mysli a znejasnění vědomí.
• Projevy existence v buddhismu

Buddhismus popisuje tři základní skutečnosti, které formují zkušenosti každého jednotlivce v tomto světě:

1. Utrpení: Všechny fáze života – zrození, stárnutí, smrt, ale také nářek, bolest, smutek a zoufalství – jsou považovány za projev utrpení.
2. Pomíjivost: Ve světě převtělování vše neustále vzniká, mění se a nakonec zaniká. Takto vše vzniká z okamžiku do okamžiku, rozpadající se a pomíjející.
3. Ne já: V buddhismu neexistuje trvalé a neměnné ego. Nepodstatná osobnost se skládá z pominutelných elementů, které se stále mění a nevytváří věčně pevný základ nebo trvalý „já“.

• Brahma – v hinduismu transcendentní božský zdroj a současně nejvnitřnější podstata vší skutečnosti totožná s vnitřní podstatou jedince
• Braha – personifikace brahmy, stvořitel
• Nirvána – vyvanutí (zášti, chtíče a bludu), nekonečné rozpětí
• Tantra – název příruček nebo učebnic, které popisují a vysvětlují různé techniky k dosažení procitnutí
• Tripitaka ( tři koše ) – první zapsané budhistické texty zaznamenané na palmové listy krátce po roce 43 př.n.l. na Šrí Lance. Obsahují koš kázně, koš rozprav a koš metafyziky.
• Véda ( „vědění“ ) – souhrnný název pro posvátná písma hinduismu

Některá hnutí vycházející z hinduismu

• Haré Kršna – Mezinárodní společnost pro uvědomování si Kršny

Hnutí Haré Kršna, známé také jako Mezinárodní společnost pro uvědomování si Kršny (ISKCON), vychází z bhaktické tradice Indie, která klade důraz na oddanou lásku a službu Bohu. Indický mystik Šrí Čaitanja, narozený v roce 1486, založil toto hnutí na základě silného důrazu na sborové zpívání božích jmen. Jeho forma oddanosti vrcholila extatickým transovým zpěvem a sjednocením s Bohem.

Hnutí se poprvé objevilo na Západě v roce 1966, kdy indický guru A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupáda založil Mezinárodní společnost pro uvědomování si Kršny v New Yorku. Tato organizace má sedm základních cílů, jejichž ústřední hodnoty se točí kolem duchovního poznání, lásky a služby Bohu. Mezi hlavní cíle patří:

1. Propagace duchovního života a rovnováhy životních hodnot, aby byl dosažen skutečný mír.
2. Podpora a šíření uvědomování si Kršny.
3. Sbírat a sjednocovat členy kolem uctívání Kršny, Nejvyšší bytosti, a rozvoj víry v Boha jako součást každé duše.
4. Podpora a učení sankírtanového hnutí – sborového zpívání jmen Boha.
5. Výstavba poutních míst pro uctívání Šrí Kršny pro duchovní prospěch členů hnutí.
6. Sbližování členů hnutí, kteří žijí podle pravidel přirozeného a jednoduchého životního stylu.
7. Publikace, tisk a distribuce knih, časopisů a literatury o Kršnovi a duchovním životě.

Dle tradiční vize žijeme dnes v temném věku plném neklidu, krátkosti života a poklesu morálních hodnot. V tomto věku je Prabhupáda přesvědčen, že nejjednodušší a nejefektivnější cestou k duchovní dokonalosti je opakování jmen Boha. Tento proces se nazývá džapa – neustálé opakování božských jmen Kršny. Prabhupáda nařídil, aby každý člen hnutí minimálně šestnáctkrát denně opakoval mantra na růženci.

Růženec, který je symbolem oddané praxe, obsahuje 108 menších kuliček a jednu větší. Tento růžencový přívěsek používají členové k meditaci a opakování svatých jmen jako praktiku zaměření se na Boha. „Džapovat jedno kolo“ tedy znamená pronést sto osmkrát mahámantru, která zni:

“ Haré Kršna, Haré Kršna,
Kršna Kršna, Haré Haré,
Haré Ráma, Haré Ráma,
Ráma Ráma, Haré Haré. „

Členové hnutí Haré Kršna se drží přísných etických a duchovních zásad, které mají zajistit harmonický život a dosažení spojení s Kršnou. Mezi hlavní zásady patří:

1. Vegetariánství – Členové nejedí maso, ryby, vejce ani produkty ze zabitých zvířat, včetně cibule a česneku.
2. Vyhýbání se omamným látkám – Zahrnuje to i alkohol, tabák, kávu, čaj, kakao a všechny drogy.
3. Ctnostné sexuální chování – Pohlavní styk je povolen pouze mezi manžely za účelem početí dětí, které budou vychovány v oddanosti Kršnovi.
4. Zákaz hazardních her a spekulace – Tato pravidla zahrnují všechny formy hazardních her, zejména peníze.

Denní rytmus života členů hnutí je velmi pravidelný a strukturovaný, zahrnující recitaci mantry, tance, péči o chrámová božstva a studium posvátných textů. Všechny činnosti jsou považovány za službu Kršnovi. Hnutí má střediska po celém světě, včetně Centra pro védská studia v Praze a Kršnův Dvůr, ekologické farmy v České republice.

• Ánanda Marga – Cesta blaženosti

Hnutí Ánanda Marga, založené v roce 1955 v Indii Ánandamurtim, vychází z hinduismu a jógy. Jeho následovníci věří, že Ánandamurti je inkarnací boha, který přichází na zem jednou za tisíc let. Filozofie Ánanda Marga zahrnuje etické zásady jógy, jako je neubližování, opravdovost a pohlavní zdrženlivost. Duchovní cesta pokračuje meditací, očistnými technikami a prací pro veřejný prospěch. V Československu je hnutí aktivní jako Československá neo-humanistická společnost.

• Transcendentální meditace – Mahárišiho nauka

Transcendentální meditace (TM) byla vytvořena indickým jogínem Mahárišim v roce 1976. Je součástí širšího konceptu Vlády Věku osvícení, organizace založené na transcendenci a osvícení, která má být nenáboženská a politicky neutrální. Transcendentální meditace spojuje lidstvo a podporuje osobní duchovní rozvoj a vnitřní harmonii. I v České republice vzniklo několik iniciativ a organizací snažících se šířit nauku Mahárišiho, i když bez většího rozmachu.

Některá hnutí vycházející z buddhismu

Pronikání buddhismu do západní kultury má stopadesátiletou historii a je těsně spojeno se zájmem o jógu. Významnou roli v raných fázích popularizace buddhistických idejí na Západě sehrála Theosofická společnost. Hlavní vzestup zájmu o buddhismus však nastal teprve v druhé polovině 20. století, kdy v Evropě a Severní Americe začíná působit celá plejáda buddhistických skupin, které svým učením a praxí vycházejí z nejrůznějších buddhistických tradic.

• Zen

Počátek šíření zenového buddhismu je spojen se Světovým parlamentem náboženství, který proběhl v roce 1893 v Chicagu, a na němž pronesl svou řeč též mistr Soyen Shaku. Od té doby působilo ve Spojených státech několik význačných učitelů zenu, kteří připravovali půdu pro masovou popularizaci zenu, ke které došlo v 60. letech. Pro české dějiny zenu bylo důležité varšavské centrum. V roce 1991 navštívil Československo i zakladatel školy. V současné době se snaží rozvíjet učení a praxi této školy skupiny v Praze a v Kladně, na Slovensku bylo vytvořeno zenové centrum v Bratislavě.  Z vyučujícího dopisu zenového mistra Seung Sahna (Praha: Ogme 1991):

Zen je dosažení prázdné mysli a jejím použití… Jestliže správně medituješ, Tvá mysl „nevím“ zesílí a ty dokážeš správně vidět svět kolem sebe: vše, co uvidíš, uslyšíš, ucítíš, vše, čeho se dotkneš, bude pravdou, ne-myšlením… Až dosáhneš stavu, kde není jméno ani forma, pak zjistíš, že jméno je jen jméno a forma je jen forma. Dosažení stavu, kde není jméno ani forma, znamená, že zrcadlo Tvé mysli bude čisté a nehybné. Mnohé barvy se objeví a zmizí, bez jakýchkoliv problémů. Jestliže se tedy něčeho držíš, něco vytváříš, k něčemu jsi připoután, pak zrcadlo Tvé mysli je nečisté a neodráží jasně. Tato mysl je dokonale svobodná, bez překážek. Musíš tedy odhodit zkoumání „já, můj, mně“. Nic nedrž, na ničem nelpi, jen pokračuj „nevím“. Tahle mysl „nevím“ Tě zbaví jakékoliv nemoci. Chceš zbavit všechny lidi utrpení. Je to možné. Mysl „nevím“ je velká láska, velký soucit, velká cesta bódhisattvy… Doufám, že budeš stále pokračovat „nevím“, vyčistíš svou karmu, dosáhneš osvícení a zachráníš všechny bytosti před utrpením.

• Angažovaný buddhismus

Základním principem je integrace duchovního života se sociálně zaměřenou angažovaností – tradiční buddhistická etika aplikovaná na podmínky dnešního světa:

• zákaz ubližování = také odmítání zbrojení z daní jednotlivce,
• nebrat, co nebylo dáno = odmítnutí vykořišťování zemí třetího světa vysoce industrializovanými zeměmi prostřednictvím mezinárodního bankovního a ekonomického systému,
• odmítnutí nepřístojného sexuálního chování = dnes také odpor vůči mužské dominaci a vykořisťování žen,
• odpor vůči lhaní = odpor vůči politické demagogii.

V České republice se zatím žádná skupina sociálně a ekologicky angažovaného buddhismu nezformovala, avšak určité ideály tohoto hnutí jsou blízké některým ekologickým aktivitám.

Čtyři vznešené pravdy:

• Země se svými četnými obyvateli trpí. Poddání se megastroji k tomuto utrpení přispívá.
• Utrpení Země vyvstává ze způsobu našich životů. Sobecké žití, které vnímá svět jako příležitost k naplnění osobních tužeb, přispívá k utrpení všech bytostí a celé planety.
• Utrpení Země skončí, až skončí sobectví, strach a agrese. Všechny naše instituce – politické, ekonomické, sociální i náboženské – vyžadují revoluční změnu.
• Když své srdce a mysl soustředíme na všechny aspekty každodenního života, získáme kolektivní vhled a moudrost k překonání utrpení, ať vyvstává kdekoli a v jakékoliv podobě.
  (Ch. Tittmuss, The Green Buddha, Devon: Insight Books 1995)

Světová náboženství se dělí do dvou odlišných skupin: na západní prorockou tradici a na východní spasitelskou nebo mystickou tradici.

Západní tradice

Vychází ze semitské rodiny. Patří do ní židovské náboženství, křesťanské náboženství, islám a jejich odnože. Tradice proroků – zdůrazňuje, že zjevení Boha lidem mají svůj původ mimo lidského ducha. „Kladný postoj k světu“ uznává za výchozí, základní vlastnost dobrotu a usiluje o vykoupení nebo proměnu tohoto hříšného světa.

Východní tradice

Vychází z indické rodiny. Zahrnuje hinduismus, buddhismus a jejich odnože. Mystická tradice zdůrazňuje, že lidstvo nachází Boha uvnitř svého ducha. „Záporný postoj k světu“ uznává absolutní duchovní povahu reality a pokouší se osvobodit duši z věčného koloběhu znovuzrození a převtělování, jemuž se podrobuje na tomto světě.

Etnická náboženství

V Africe, Severní a Jižní Americe a v Austrálii žije asi 250 milionů lidí patřících k „tradičním„, „primitivním“ nebo „kmenovým“ společenstvím, s jazykem bez písemných záznamů. Pro ně je náboženství zároveň synonymem veškeré kultury, nebo, jak to vyjádřil jeden africký autor: Celý život je pro ně náboženstvím.

Etnická náboženství jsou náboženství přírodních národů, nemají tedy žádné posvátné knihy ani spisy. Mnohá z těchto společenství se po staletí bránila pronikajícím světovým náboženstvím jako je hinduismus, buddhismus, křesťanství a islám. Jiná do určité míry vstřebala nová náboženství, ale v rozhodující míře zůstala věrná víře svých předků. To vedlo ke vzniku smíšených náboženství (synkretismu) jako je křesťanství v Mexiku, hinduismus na Bali, některá nezávislá duchovní společenství v Africe aj.

Mezi tradiční společenství patří ostrované z Papuy-Nové Guineje a Indonézie, horské kmenové národy v Indii, Číně a jihovýchodní Asii, zbytky amerických Indiánů v Severní Americe, Eskymáci, Indiáni z údolí řek, hor a náhorních plošin Jiží a Střední Ameriky a především víc než osm set etnických skupin, žijících v Africe.

• Rituály

Pro většinu příslušníků přírodních národů, obzvláště v Africe, je život rozčleněn sérií rituálů. Každé stadium života, každý životní zlom je provázen speciálním obřadem: narození, dospělost, sňatek, smrt. Také každé neštěstí (nemoc, neplodnost) se vyznačuje svým vlastním rituálem.

• Víra

Náboženské představy přírodních národů jsou velmi rozmanité. Mnoho záleží také na typu životního prostředí. Ale i přes jednotlivé odlišnosti existuje několik prvků, které se objevují všude – týkají se především kontaktů s duchy a posmrtného života. Pohled na několik afrických kmenů nám poskytne přehled, jak se tyto představy uplatňují. V ugandské Akole věří ve stvořitele Ruhangu. Ruhanga je zosobnělý, ale přitom vzdálený. Je podstatou řádu, a proto je dobrý, ale není ochoten přímo zasahovat do záležitostí lidí. Tato představa se často opakuje v afrických náboženstvích, jak ukazuje mýtus ze západní Afriky:

„Byla jednou jedna žena, která měla tak dlouhatánskou palici na drcení obilí, že zasáhla koncem předlouhé tyče boha, který žil až nahoře na nebesích. Jednoho dne ho trefila přímo do oka, a to takovou silou, že se Bůh urazil, odešel, a už se nikdy nevrátil.“

Rodoví duchové a duchové zemřelých jsou ugandským Nkorům mnohem bližší než Ruhanga. Strážní duchové každého rodu v kmeni jsou údajně potomky legendárních panovnických dynastií, případně i samotného Ruhangy. Alespoň jeden příslušník každého rodu musí být speciálně zasvěcen, aby se stal jakýmsi knězem své skupiny, zodpovědným za konání obětí a zasvěcení budoucích členů do rodových kultů. Kult plní významnou úlohu také při sdružování celého kmene k zabezpečení setby a sklizně. Jinak, dokud rodoví duchové nezačnou působit nesnáze, nejsou předmětem příliš velkého zájmu. Naproti tomu duchové zemřelých a předkové vyžadují mnohem více pozornosti a také se jim jí dostává.

O nich se pak očekává trestání zlých skutků a odměnění dobrých. Proto musí být věnována řádná péče hrobům příbuzných, ale i všech, kdo žijí v jejich domácnosti. Nedbalost přináší odplatu. Stejně jako u mnoha jiných národů se duchové zemřelých stávají strážci morálky.

U dalších východoafrických národů, jako jsou Masajové a Nandiové, je pozornost zaměřena spíše na Nejvyšší bytost než na duchy. U národů západní Afriky bývá dokonalá bytost často doprovázena zástupy dalších božstev, duchy lidí i přírody. Na světě je stále mnoho lidí, zvláště žen, kteří neumějí číst. Tím je ztížen přístup k biblické zvěsti.

Súvisiace videá a dokumenty

( Biblické lekcie k dispozícii – STIAHNUŤ )