Chránené heslom: Nezvratné dôkazy o vzkriesení Krista

Když se řekne křesťanství, některým lidem se vybaví Marie, kostel, sv. Václav, KDU-ČSL atd. Středobodem křesťanství je ale Ježíš Kristus. Dokonce ve smyslu nadpisu této kapitoly s ním celé křesťanství stojí a padá. Pokud nežil, pokud nevstal z mrtvých, pokud nebyl tím, kým tvrdil, že byl – tedy Bohem, potom křesťanství nemá nárok na jakoukoli výlučnost a dokonce bych řekl, že v takovém případě je chybou být křesťanem.

Tento článek nepojednává o tom, kým Ježíš je, zaměřuje se spíše na důkazy, že existoval a byl vzkříšen z mrtvých, což bylo také předpovězeno staletí předtím, než se tak stalo. Asi málokdo dnes pochybuje o tom, že Kristus je historickou osobou. Samotná Bible je dostatečně hodnověrná historická kniha, nicméně se podívejme na několik spisů z řad starověkých autorů, kteří Kristův život komentovali jako určitou historickou skutečnost.

Nejstarší dokument je asi z roku 52 n.l., zachovaný v citátu Julia Africana (okolo 221 n.l.). Thallos byl pravděpodobně Samaritán, o němž psal Josephus Flavius (Starožitnosti 18,6,4), psal historii Řecka a jeho vztahů k Asii od Trojské války po svou současnost. Dílo je zachováno pouze ve zlomcích v citátech pozdějších autorů. Julius Africanus píše o temnotě, která nastala na zemi během ukřižování Ježíše Krista. (Mt. 27,45, Mk. 15,33)

„Thallos se ve své třetí knize historií pokouší vysvětlit tuto temnotu jako zatmění slunce – pošetile, podle mého soudu.“

„Co měli Athéňané z usmrcení Sokrata? Hladomor a pohroma na ně přišla jako soud za jejich zločin. Co měli obyvatelé ostrova Samos z upálení Pythagorova? Náhle byla jejich země zasypána pískem. Co měli židé z popravení svého moudrého krále? Hned potom bylo jejich království zničeno. Bůh ty tři moudré muže spravedlivě pomstil: Athéňané pomřeli hladem; obyvatelé Samu byli zaplaveni mořem; židé zničení a vyhnaní za své země žijí v naprostém rozptýlení. Ale Sokrates úplně nezemřel; žije dále v Platonově učení. Pythagoras úplně nezemřel; žije dále v Héřině soše. Ani nezemřel úplně ten moudrý král; žije dále v učení, které založil.“ Mara Bar-Serapion (dopis z vězení, rukopis v Britském muzeu)

Cornelius Tacitus (55 -120 n.l.), historik římského císařství ve svých Letopisech píše:

„Kristus, od něhož křesťané své pojmenování získali, byl na základě odsudku prokurátora Pontia Piláta popraven, když byl císařem Tiberius; a ta zhoubná pověra (myslí se křesťanství) byla na krátkou dobu zaražena, aby propukla nanovo nikoli pouze v Judeji, kolébce té pohromy ale i v Římě.“ (Letopisy XV.44)

Lúkiános za Samosaty napsal (120-180 n.l.):

„…neboť dosud uctívají toho velkého člověka, který byl v Palestině přibit na kříž za to, že uvedl v život ten nový kult.“

Další citát je z Flavia Josepha, který ve svých Starožitnostech píše, že: