Milosť a ospravedlnenie

Pomoc pokúšaným

Bůh spravedlnosti i milosrdenství

Žalm 89,15 – Spravedlnost a právo jsou základ tvého trůnu; milosrdenství a věrnost kráčejí před tebou.

Ve světle Boží spravedlnosti vyjádřené Božím zákonem se celé lidstvo nachází ve stavu hříchu a zasluhuje věčné odsouzení, smrt. Mravní zákon, který je výrazem Božího charakteru, byl, je a bude normou Boží spravedlnosti a všechny stvořené bytosti jsou vázány tato nařízení poslouchat.

Řím 6,23 – Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.

V Exodu 34 kapitole je zaznamenán Boží charakter, když se Mojžíšovi Hospodin zjevil. Boží charakter poukazuje na úžasné spojení Boží milosti a spravedlnosti – ochoty odpustit, ale neochotu přehlížet vinu. Právě v osobě Ježíše Krista Bůh spojil oboje dohromady.

Exodu 34,6-7 – Hospodin prošel kolem něho a zavolal: Hospodin, Hospodin, Bůh soucitný a milostivý, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství a věrnosti, zachovává milosrdenství tisícům, snímá vinu, přestoupení a hřích, jistě však nenechá viníka bez trestu, navštěvuje s trestem vinu otců na synech i na synech synů, na třetí i čtvrté generaci.

Zákon Boží, ve své pravé podstatě, je neměnný. Je zjevením vůle a charakteru svého Původce. Bůh je láska a Jeho zákon je láska. Jeho dvěma velkými zásadami jsou láska k Bohu a láska k člověku. Boží charakter je spravedlnost a pravda; taková je také podstata, i charakter Jeho zákona. Na počátku byl člověk stvořen k Božímu obrazu.

Byl v dokonalém souladu s přírodou a Božím zákonem; zásady spravedlnosti byly napsány v jeho srdci. Avšak hřích ho odloučil od jeho Tvůrce. Již více neodrážel božský obraz. Když hřích prvních rodičů uvedl celé lidstvo do vzpoury proti Božím nařízením a základům vlády, zasluhovali podle Boží spravedlnosti přísný trest.

NAŠE OSPRAVEDLNĚNÍ – hříšník není schopen dosáhnout spravedlnosti skrze zákon

Spravedlnost je přirozeným stavem bezhříšných bytostí nebeských, které trvale poslouchají Boží vůli. Může hříšný Člověk dosáhnout ospravedlnění svými „skutky zákona“? Kdyby to chtěl učinit, musel by dokonale zachovávat všechna přikázání Boží, a to ne formálně a „podle litery“, ale podle „ducha zákona“. Nesměl by učinit jediného hříchu.  Ale Písmo říká, že hříšný člověk se nemůže ve své síle stát spravedlivým. Neseme na sobě „prokletí hříchu“.

Galatským 3,10-11 – Neboť všichni ti, kteří jsou ze skutků Zákona, jsou pod prokletím, neboť je napsáno: ‚Proklet je každý, kdo nezůstává ve všem tom, co je napsáno v knize Zákona, aby to činil.‘ Je jasné, že Zákonem není nikdo před Bohem ospravedlňován, neboť ‚spravedlivý bude živ z víry‘.

Apoštol Pavel vyčítá prvním křesťanům v Galacii „Zbavili jste se Krista, vy, kteří hledáte ospravedlnění v Zákoně; vypadli jste z milosti.“

Ano, sebelepší dodržování Božího zákona z nás nemůže sejmout hřích, který na sobě máme, nemůže nás v Božích očích ospravedlnit!!

Apoštol Pavel vysvětluje, jak a skrze co můžeme být jedině ospravedlněni (zbaveni hříchu): „Spravedlnost totiž Boží skrze víru v Ježíše Krista. Spravedliví pak učiněni bývají darmo, milostí Jeho. Skrze vykoupení, kteréž se stalo v Kristu Ježíši.“ Takže se Zákon stal naším vychovatelem ke Kristu, abychom byli ospravedlněni z víry. Zde se ale projevila Boží úžasná láska a milosrdenství s padlým člověkem a vytvořil plán záchrany.

Jakmile vznikl hřích, byl tu Spasitel. Kristus věděl, že bude muset trpět, přesto se stal zástupcem člověka. Jakmile Adam zhřešil, Syn Boží se sám nabídl, jako záruka lidského rodu. Jaká nesmírná láska! Král slávy se sám ponížil sám k padlému lidstvu!

Boží milost je podstatou tajuplného plánu spasení. Obsahuje základní části tohoto plánu: zjevení, vykoupení, smíření, posvěcení, spasení a obnovu všech věcí. Milost vyplývá z nekonečné Boží lásky. „Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (Jan 3.16)

Titovi 2,11-12 – Zjevila (zjevení) se totiž Boží milost, která přináší záchranu (vykoupení a smíření) všem lidem a vychovává nás, abychom se odřekli bezbožnosti (posvěcení) a světských žádostí a rozvážně, spravedlivě a zbožně žili v tomto věku, očekávajíce (spasení) tu blahoslavenou naději, zjevení slávy velikého Boha a našeho Zachránce Ježíše Krista 

Jak můžeme být ospravedlněni, zbaveni hříchu?

„Co máme činiti. muži bratři?“ Petr jim odpověděl: „Pokání čiňte!“ To první, co kázal Jan Křtitel i sám Pán Ježíš, bylo: „Čiňte pokání!“

Skutky 2,37.38 – Petr jim řekl: „Učiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtít na základě jména Ježíše Mesiáše na odpuštění svých hříchů, a přijmete dar Ducha Svatého.

Matouš 3,1-2 – V těch dnech přichází Jan Křtitel hlásající v judské pustině: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království Nebes.“

Matouš 4,17 – Od té chvíle začal Ježíš hlásat a říkat: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království Nebes.“

Srdce člověka musí být obnoveno božskou milostí; musí obdržet nový život shůry. Tato změna se nazývá novým narozením – znovuzrozením. Prvním krokem k usmíření s Bohem je přesvědčení o hříchu. „Skrze zákon přichází poznání hříchu“ (Řím 3,20). Aby mohl člověk vidět svou vinu, musí hříšník prozkoumat svůj charakter velkým Božím měřítkem spravedlnosti. Jediná definice hříchu je zapsána v 1Janově.

1.Jan 3,4 (kral.) – Každý, kdož činí hřích, činíť proti zákonu; nebo hřích jest přestoupení zákona.

Právě zákon je zrcadlem, které ukazuje dokonalost spravedlivého charakteru a umožní mu rozeznat jeho vlastní nedostatky. Zákon odhaluje člověku jeho hřích. On ukazuje, že smrt je údělem hříšníka. Ale jedině Kristovo evangelium ho může zbavit od odsouzení a poskvrnění hříchem.

Hříšník musí činit pokání, projevit lítost vůči Bohu, jehož zákon byl přestoupen a věřit v Krista, a jeho usmiřující oběť. Chce-li hříšník opravdu prožít Boží odpuštění, pokání a lítost nad jeho hříchy musí být opravdová a hluboká. Člověk se musí pokořit před Bohem a s hlubokým uznáním své hříšnosti vše vyznat přímo Bohu. Nepotřebujeme k tomuto žádného prostředníka a zpovědnice, ale jen vlastní kolena a samotu.

Chce-li být hříšník osvobozen od svého bolestného pocitu viny a otroctví, musí se pokořit, obvinit se před Bohem a vyznat své hříchy, ztotožnit se s marnotratným synem a volat: „Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou.“ Je potřeba vyznat hříchy konkrétně a pak celým srdcem věřit, že je odpuštěno ať je to hřích sebevětší.

Jan 1,9 -Jestliže své hříchy vyznáváme, on je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od  každé nepravosti.

Přísloví 28,13 – Kdo zakrývá svá přestoupení, neuspěje, ale kdo je vyznává a opouští, nalezne slitování.

Každý hřích musí být nejdříve vyznán Bohu. Hřích proti bližnímu má být vyznán bližnímu a  je-li to možné také napraven. Jsou to někdy bolestné kroky, které však vedou člověka, který činí pokání k pokoře a k požehnané jistotě odpuštění ze strany poškozených bližních. Také i my musíme ale být ochotni odpustit svým bližním, neboť Pán Ježíš jasně říká, že těm, kteří neodpouštějí, Bůh jejich pády také neodpustí.

Matouš 6.12 – A odpusť nám naše viny, jako jsme i my odpustili těm, kdo se provinili proti nám.

Božské synovství není něčím, co získáváme sami. Pouze těm, kteří přijímají Krista jako svého Spasitele, je dána moc, aby se stali syny a dcerami Božími. Hříšník se nemůže, spoléhaje pouze na své vlastní síly, sám očistit od hříchu… Ale zaslíbení synovství je dáno všem, kteří „věří v Jeho jméno.“ Každý, kdo přijde k Ježíši ve víře, dostane odpuštění. (E.G.Whiteová RH 3.9.1903)

O procesu znovuzrození nádherně pojednává knížka „Cesta ke Kristu.“

NAŠE POSVĚCENÍ A ZNOVUZROZENÍ – svatý život v Kristu a síle Ducha Svatého

Při znovuzrození je srdce přivedeno do souladu s Bohem, stejně jako je přivedeno do souladu s Jeho zákonem. Když se tato mocná velká změna odehraje v hříšníkovi, přejde ze smrti do života, z hříchu ke svatosti, z přestoupení a vzpoury k poslušnosti a věrnosti.

Kristovi následovníci se mají stát podobní Jemu – skrze Boží milost přivést charaktery do souladu se zásadami Jeho svatého zákona. To je biblické posvěcení. Jestliže přijmeme Krista, přijmeme  také moc žít Kristovým životem. Uvěříme-li v oběť Ježíše Krista, dovoláváme-li se jeho nesmírné oběti a prolité krve za naše hříchy, učiníme-li pokání a vyznání svých hříchů, náš život se silou Ducha svatého začne proměňovat.

Duch svatý nás uvede do souladu s Božím zákonem spravedlnosti a vepíše do našeho  srdce touhu z lásky k našemu Vykupiteli tento zákon již neporušovat. Je to proces a pokaždé, když se nám opět něco nepodaří, přicházíme znovu a znovu ke Kristu s vyznáním a pokáním a takto rosteme neustále ve víře a křesťanském životě. Vyznání a touha žít životem jako žil Kristus je vyjádřena v této modlitbě – Drahý Otče…

Židům 8,10 – Protože toto je smlouva, kterou uzavřu s domem Izraele po oněch dnech, praví Pán: Dám jim své zákony do mysli a napíši jim je na srdce; a budu jim Bohem a oni mi budou lidem.

1.Jan 5,3-4 – To je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání. A jeho přikázání nejsou těžká, neboť vše, co se narodilo z Boha, přemáhá svět. A to je to vítězství, které přemohlo svět: naše víra.

1.Jan 3,6-10 – A víte, že on se zjevil, aby odstranil naše hříchy, a hříchu v něm není. Žádný, kdo v něm zůstává, nehřeší. Žádný, kdo hřeší, ho neviděl ani nepoznal. Dítky, ať vás nikdo nesvádí. Kdo činí spravedlnost, je spravedlivý, tak jako on je spravedlivý. Kdo činí hřích, je z Ďábla…Žádný, kdo je narozen z Boha, nečiní hřích, protože v něm zůstává Boží símě; a nemůže hřešit, protože se narodil z Boha.

„Biblické posvěcení, to není pouze vnější nebo povrchní dílo. Je to posvěcení přijaté prostřednictvím pravdy. Je to pravda přijatá do srdce a prakticky prožívaná v životě. Není žádného biblického posvěcení pro ty, kteří zavrhují nějakou část pravdy. Ve Slově Božím je dán dostatek světla, takže nikdo nemusí bloudit. … Ježíš byl jako člověk dokonalý, ale přesto rostl v milosti. „A Ježíš prospíval moudrostí, a věkem, a milostí, u Boha i u lidí.“ (Luk 2,52). I ten nejdokonalejší křesťan může neustále růst ve známosti Boha a v lásce Boží. …

Posvěcení není dílem okamžiku, hodiny nebo dne. Je to neustálý růst v milosti. … Satan žije a je činný a každého dne musíme upřímně volat k Bohu o pomoc a sílu, abychom se mu mohli vzepřít. Pokud satan vládne, musíme podmaňovat své „já“ a přemáhat slabosti. Na této cestě není žádné zastávky, není žádného bodu, ke kterému bychom mohli přijít a říci, že jsme již plně dosáhli cíle. …“ (EGW Maranatha)

JEŽÍŠ ŘEKL: „ANI JÁ TĚ NEODSUZUJI. JDI A OD TÉTO CHVÍLE JIŽ NEHŘEŠ.“ (Jan 8,11)

Falešné nauky o milosti

Poselství o Boží milosti je úžasnou zprávou pro celé lidstvo. Přesto je mnohými lidmi překrucována tak, aby nebyla správně pochopena. Satan se snaží vtáhnout lidstvo do extrémismu na jedné nebo na druhé straně tohoto Božího milosrdného plánu záchrany.

Vlastní zásluhy, zákonictví

Některým křesťanům se předkládá, že si musí své spasení zasloužit a že ospravedlněni od hříchů jsou díky svým zásluhám, dobrým skutkům, či zachováváním zákona. NE ospravedlněni (očištěni od hříchu) můžeme být pouze Kristovou spásnou krví a darem jeho milosti, kterou si sami nezasloužíme! Jedině Kristus, který za naše hříchy zaplatil, je z nás dokáže sejmout. Jedině On nám může dát plášť své spravedlnosti.

Jedině On nás učinil svou zástupnou obětí spravedlivými v očích svého nebeského Otce. Jedině On je naším předrahým Zachráncem a Spasitelem. Jedině On je náš vysvoboditel z našeho hříchu a bídného stavu.

Laciná milost bez posvěceného života

Druhým extrémním názorem, který se šíří křesťanským světem je to, že Kristova milost přikryje naše hříchy a my již nemusíme nic více dělat. Stačí uvěřit a člověk bude spasen ať žije vědomě v jakémkoli  hříchu. NE, takto spaseni nebudeme! Ježíš, když uzdravoval a odpouštěl lidem hříchy dodával, „jdi a už nehřeš!“, jinými slovy „je ti odpuštěno, dal jsem ti svou milost, ale už to nedělej!“

Lidé, kteří přijímají takovouto lacinou milost nepoznali znovuzrození, nepoznali proměnu Duchem Svatým, nepoznali opravdovou lítost nad hříchem, který Krista ukřižoval, nepoznali touhu již tento hřích opustit.

Jestli jsme se odevzdali Kristu opravdově, jestli jsme učinili opravdové a hluboké pokání, poznáme to právě podle toho, že Bůh vloží svým Duchem svatým do našeho nitra svůj zákon, jak zaslíbil, který změní naše touhy a začne měnit naše povahy k obrazu Krista. Hřích se nám stane odporným a již ho nechceme!

Proto přijměme darem milost Ježíše Krista, kterou jsme spasení. (Ef 2,5-10) Otevřeme své srdce a nechme se očistit Jeho drahou krví, kterou za nás prolil a odevzdejme se mu celým svým srdcem a učiňme vyznání  a pokání. Náš život se teprve pak bude projevovat skutky spravedlnosti, protože Písmo praví, že víra bez skutků je sama o sobě mrtvá (Jakub 2,17).

Příkladem víry projevující se skutky je nám Abrahám

Galatským 3,2-3 – Tedy ten, který vás vystrojuje Duchem a působí mezi vámi mocné věci, činí tak na základě skutků Zákona, nebo na základě slyšení víry? Je tomu jako s Abrahamem: ‚uvěřil Bohu a bylo mu to počteno za spravedlnost.‘ Vězte tedy, že ti, kdo jsou z víry, jsou synové Abrahamovi.

Jakub 2,21-23 – Cožpak náš otec Abraham nebyl ospravedlněn ze skutků, když na oltáři obětoval svého syna Izáka? Vidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že v těch skutcích se stala víra dokonalou. I naplnilo se Písmo, které praví: ‚Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počteno za spravedlnost‘ a byl nazván Božím přítelem.

Apoštol Pavel to celé nádherným a srozumitelným způsobem shrnuje slovy:

Římanům 3,22-31 – Boží spravedlnost skrze víru Ježíše Krista pro všechny a na všechny ty, kdo věří. Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a postrádají Boží slávu, ale jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši. Jeho Bůh ustanovil za prostředek smíření skrze víru v jeho krev, aby ukázal svou spravedlnost s ohledem na prominutí prohřešení, jež byla spáchána již dříve v čase Boží shovívavosti, a aby ukázal svou spravedlnost v nynějším čase, takže sám je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry Ježíšovy. Kde je tedy chlouba? Byla vyloučena! Jakým zákonem? Zákonem skutků? Nikoli, nýbrž zákonem víry. Soudíme totiž, že člověk je ospravedlňován vírou bez skutků Zákona. Nebo je snad Bůh pouze Bohem Židů? Není i Bohem pohanů? Ano, i pohanů! Vždyť je přece jeden Bůh, který ospravedlní obřezané z víry a neobřezané skrze víru. Rušíme tedy vírou Zákon? Naprosto ne! Naopak, Zákon potvrzujeme.

Súvisiace videá a dokumenty

( Biblické lekcie k dispozícii – STIAHNUŤ )