Sú letniční rovnakí ako charizmatici?
Tento překlad s láskou věnuji všem svým Internetovým souputníkům, kteří byli zranění, poškozeni nebo pohoršeni soudobým charismatickým či letničním hnutím. Věřím, že tento článek může pomoci, nebo alespoň usnadní pochopení letničního a charismatického hnutí v co možná nejméně zkreslené podobě.
Může také být satisfakcí za to, co bylo způsobeno aplikací jejich zkreslené podoby – za kterou nesou plnou odpovědnost představitelé těchto hnutí. Byli to oni, kdo, ačkoliv okázale mluvili o probuzení, tvrdě spali a dovolili nepříteli zasít plevel a nechat pustošit své kongregace, jak právě v této době vychází mnohde najevo (Matouš 13,25‐28).
Vyřeší odmítnutí letničních a charismatiků problém v církvi?
V posledních letech se mnoho lidí, kteří byli otevření darům Ducha svatého, cítilo zahnáno do stoického, necharismatického nebo dokonce proticharismatického křesťanství. Mezi hlavní důvody tohoto trendu patří:
- Extrémismus Toronta a Pensacoly,
- mystika a New Age v teologii Vinice,
- šamanismus inspirovaný buddhismem a hinduismem u Yonggi Cho,
- změněné stavy vědomí prezentované Patrickem Dixonem jako křesťanská zkušenost.
Tento vývoj doprovázela falešná proroctví osob jako Paul Cain, Mike Bickle, Kansaských proroků, Gerald Coates a Rick Joyner. Dále přispěly i televizní přenosy kazatelů prosperity zaměřených na finanční podvody a uzdravování vírou, které byly často podvodné. Tyto praktiky diskreditují evangelium v očích veřejnosti a způsobují škody zejména nezkušeným křesťanům.
Peníze získané z těchto praktik by měly být věnovány na křesťanskou charitu nebo biblické formy evangelizace. Často byly důsledkem těchto falešných učení tragédie – například přerušení léčby vedoucí k úmrtí, když lidé nesprávně věřili, že byli uzdraveni. Mám hluboké pochopení pro ty křesťany, kteří byli zraněni a zneužiti falešnými učiteli. Sdílím jejich rozhořčení nad zvrácenostmi, které poškodily evangelikální svědectví.
MORIEL dlouhodobě vystupuje proti těmto praktikám a obdržel mnoho dopisů od zraněných křesťanů, kteří byli podvedeni sbory, denominacemi či vedoucími. Například baptisté, kteří odešli z římského katolicismu, vyjádřili nesouhlas s ekumenickou spoluprací mezi Douglasem Bainem a kardinálem Humem. Ten představuje falešné evangelium, z něhož tito lidé byli zachráněni. Podobně charismatikové ze skupiny Přímluvců za Izrael cítí zradu od Lanca Lamberta, který se spojil s Maheshem Chavdou. Tito lidé právem namítají, že Boží Slovo vyzývá označovat falešné učitele a vyhnout se jim (Římanům 16:17).
Umírnění letniční křesťané rovněž vyjadřují svou frustraci. Ptal se například, jak je možné, že Ken Gott z Kensington Temple spolu s Elim Colin a Assemblies of God sdílel platformu s Bennym Hinnem na Royal Albert Hall, jen dva týdny po vysílání dokumentu BBC, který odhalil, že Benny Hinn označil za uzdravené lidi, kteří následně zemřeli. Také bylo prokázáno, že byl Hinn zapojen do neprůhledných finančních aktivit a přiznal svůj spiritismus s „duchem zemřelé Kathryn Kuhlmanové„.
Anglikáni jsou zmateni tím, že jejich vikáři nadále přispívají do diecézního fondu, z něhož se financují platy biskupů, jako je biskup Harries z Oxfordu, který usiloval o změnu zákona na podporu nižšího věku pro homosexuální styk. Tato rozhořčení jsou oprávněná. Ale generalizace, že problémy vyplývají z církví, které věří v dary Ducha svatého, nebo že návrat k necharismatickému fundamentalismu je řešení, je chybná. Kritika často zahrnuje srovnání klasického letničního hnutí s dnešním charismatickým hnutím a tvrdí, že problémy hnutí jako Pensacola a Toronto jsou přirozeným důsledkem nedostatků na Azusa Street.
Podobně kontroverzní video „Jazykoví klauni“ s Rodney Howard-Brownem a Kennethem Copelandem vedlo k odmítnutí darů jazyků či přesvědčení, že skutečné jazyky mohou být jen lidské. Lidé přirozeně hledají jednoduchá vysvětlení a univerzálního viníka, ale skutečné řešení spočívá v hledání Ježíše Krista na základě Božího slova. Snaha nalézt snadné odpovědi místo pravdivého duchovního růstu problémy jen komplikuje.
Je hereze a nemorálnost, devastující množství soudobých církví, doménou letničních a charismatiků?
Počátek rozkladu biblických standardů a kompromisů neakceptovatelných pro Boha není omezen pouze na letniční a charismatické hnutí. Tento proces můžeme sledovat už u reformovaných vůdců, jako je J. I. Packer, a necharismatiků, například Bill Bright, kteří se podíleli na podepsání Colsonova dokumentu „Katolíci a Evangelikálové společně“. To se stalo v době, kdy se miliony lidí zachraňovaly a vysvobozovaly z katolicismu.
Dnes je katolicismus přijímán jako biblický, což zahrnuje popření tradičních věroučných rozdílů, jako je uctívání obrazů, odčiňování hříchů v očistci, a věření v transsubstanciaci. Tato spirituální praxe a víra v Mariinu roli v spáse se dnes stále více prosazují v ekumenických hnutích.
Ekumenismus představuje svod, který mnozí konzervativní věřící, zejména v Jihoamerice, Itálii a Filipínách, odmítají. Bolestivým příkladem je příběh Jerryho Falwella, který se chválil svou spoluprací s Církví sjednocení pod vedením Sun Yung Moona. Moon dokonce prohlašuje, že Ježíšova mise zkrachovala a že on, jako Pán druhého příchodu, je skutečný návrat Krista. Falwell byl také zapleten do finančního skandálu, kdy organizoval fond na pomoc při hladomoru v Etiopii, avšak byla odhalena skutečnost, že jeho organizace v Etiopii nikdy nepracovala.
Kazatel Jack Van Impe, známý v fundamentalistických kruzích, byl v některých aspektech své víry považován za heterodoxní až extrémní, dokonce i ve srovnání s některými charismatickými a letničními představiteli. Navíc, v USA je známo, že jeden z nejdůležitějších evangelikálních kazatelů, který se rozešel s letničními, nežije se svou manželkou. Takové tragické příklady ukazují, že obviňovat pouze letniční a charismatiky není řešením pro církevní problémy.
David Wilkerson, Chuck Smith, George Wood, Philip Powell
Znám osobně mnoho křesťanských vedoucích, kteří, ačkoliv nejsou členy žádné letniční církve, věří v dary Ducha svatého a neúčastní se toho, čemu se dnes obvykle říká „charismánie„. Ačkoli s nimi nemusím souhlasit ve všech bodech jejich učení, mohu sem zařadit bratry, jako jsou David Pawson, David Noakes, Dave Hunt, Tom McMahon a Clifford Hill. Jejich základní učení je stejné, jako moje, a mnoho jejich stanovisek se ve většině případů alespoň značně shoduje s mými, ačkoliv je oni sami mohou chápat odlišně.
Nevěřím, že všichni charismatici upadli do falešného učení. Skutečně ale věřím, že populární charismatické hnutí je všeobecně svedeno ve svém učení, je silně nevyvážené a zejména v poslední době stále heretičtější, a to zvláště Restauracionismus (učení Obnovy) a, bohužel, Torontská zkušenost.
Také znám mnoho letničních vedoucích, kteří nejsou hyper‐letničními a nepřejali stejné chyby, jako charismatici. Mezi takovéto bratry patří David Wilkerson (Time Sq. Church), Chuck Smith (Calvary Chapel), Augustus Topi (generální tajemník Assemblies of God v Itálii), George Wood (bývalý generální tajemník Assemblies of God v USA), a Philip Powell (bývalý generální tajemník Assemblies of God v Austrálii).
Čemu však věřím, že ať jsme v Americe, Británii, Austrálii, Novém Zélandu a mnoha jiných, protestantských zemích, s populární pentekostalismem se setkáme ve všech druzích jeho výstřednosti, často již v takovém stupni, který nemůžeme nazvat jinak, než herezí. Rozdíl mezi obojím byl takový, že zatímco většina charismatického hnutí byla vždy nebiblická v mnohém svém učení a hlavně ve své praxi, hlavní proud Letničního hnutí byl donedávna většinou biblický a celkem zdravý.
Nicméně dnes slyším, jak lidé stále více a více prohlašují, že letniční hnutí bylo vždy bláznivé a roztříštěné mnoha vážnými doktrinálními omyly. Někteří tvrdí, že rané letniční hnutí bylo tím, čím je Toronto a Pensacola dnes, a že to, co vidíme dnes, není ničím jiným, než to, co bylo možné vidět tehdy. To jednoduše není pravda.
Historické rozdíly a podobnosti mezi letničním a charimastickým hnutím
Duchovní dary, charismatický fenomén a jeho projevy, které se dnes objevují, a které jsme viděli v rané církvi, se neobjevily až s letničním nebo charimastickým hnutím. Tyto věci, a to jak ve své dobré, či špatné podobě, se mnohokrát a opakovaně objevovaly v církevní historii. Lze zmínit francouzské hugenoty, anabaptisty, kvakery, shakery, Katolické apoštolské hnutí v Carlisle nebo raný metodismus. Objevilo se mnoho křesťanských sekt, které byly v této záležitosti aktivní. V některých případech byly umírněné, vyvážené a poučné.
Jindy šlo o druh chaotického a bezbožného extremismu, který často vidíme i dnes. Vskutku je to lekce, vidět obojí, dobré i zlé, jež se shromažďuje v těchto současných hnutích. Letniční a charimastická hnutí jsou v celé této historické řadě jednoduše posledními. Je dobré to o sobě vědět a připomínat si to. Je dobré vědět a poznamenat, že zkušenost se nedá naučit v žádné škole systematické teologie. Dispenzacionalistické a reformované, stejně jako arminiánské a kalvínské církve, stejně jako baptistické a paedo‐baptistické církve, všechny tyto mají ve své historii charismatické aktivity.
Žádná z letničních a charimastických církví není historicky unikátní. Mezi letničními a charismatiky nalezneme dva další společné aspekty. Obojí, v dobré víře, začínají z Božího Ducha a obojí téměř ihned degenerují do experimentální teologie. V obou případech je toto způsobeno spirituálním emocionalismem, mysticismem, nebiblickým učením, extremismem a nepůvodními projevy. Zde ovšem podobnost končí. Mezi starými letničními docházelo k něčemu, co se mezi charismatiky nikdy neprojevilo.
Když se ve službě Aimee Semple McPherson věci začaly vymykat z rámce a způsobily veřejný skandál, mezi letničními se objevil prudký odpor s důrazem na posvěcení. To občas vedlo až k nomianismu (lehká forma zákonictví). Nicméně teleevangelistům, jejichž veřejné skandály dnes můžeme pozorovat, by mezi prvními letničními nikdy nebylo dovoleno pokračovat ve službě. První letniční věděli, že Boží Duch je Duchem svatosti. Morální standard byl zachováván, zatímco dnes je ve většině opuštěn.
Důležité přitom bylo, že raní letniční praktikovali tak zvané uzdravení „otrávené polévky“ (2 Kr 4:38‐42). Když se věci na Azusa street dostaly mimo zdravého rámce, reagovali. První letniční neměli mnoho studentů hebrejštiny a řečtiny, ale jejich letniční zkušenost je vedla hlouběji do Písma a nikoliv mimo něj, což je společné mnoha (i když ne ve všem) soudobým charismatickým kruhům. Druhá generace letničních vůdců v Británii, jako byli John Whitefield Foster, Aaron Linford, a Aaron Morgan, nebyli nevzdělaní.
V USA a v Kanadě to byli právě letniční, kteří se na poli teologie stali akademickými badateli. Jejich teologové rozpracovali nejen doktríny obnovy duchovních darů, ale též celou teologii premillenialismu. Mnozí z nich byli stoupenci dispenzacionalismu a měli vypracován rámec toho, čemu věřili, a v kterém se pak pohybovali.
Dnes jsme nuceni bolestivě doznat úpadek, neboť tyto biblické standardy byly v hlavním proudu amerického, australského, afrického a britského letničního hnutí, většinou dnešní generace služebníků a vedoucích, do značné míry opuštěny. To smutně ukazuje na oddělení se od tradičních biblických základů, které byly jejich letničními otci položeny. Charismatické hnutí od svého počátku nikdy svůj biblický standard v takové míře nerozvíjelo.
Apoštolská misie víry, Azusa Street 312, rok. 1906
Musíme též poznamenat, že tradiční letniční hnutí přečkalo nejen etická pochybení, ale i hereze, které dnešní populární pentekostalismus nejenže toleruje, ale dokonce vítá. Je to sotva třicet let, kdy vystoupili první kazatelé, vydělávači peněz, a začali šířit své zboží. T.L. Osborne přišel do Velké Británie. V té době povstal kazatel Assemblies of God David Powell a svolal pastorální konferenci a varoval před vzmáhající se „kombinací mystiky, emocionalismu a démonismu“.
Musíme vzpomenout, že ačkoliv dnešní kazatel E.C.I. Elim James McConnell v Belfastu káže anglický izraelitismus (učení, že Angličané pocházejí z deseti starověkých izraelských kmenů), v tehdejší době bylo v Elim Boží Slovo ve velké vážnosti, takže když zakladatel Elim George Jeffrey obhajoval anglický izraelitismus, služebníci Elimu se sjednotili a vzdorovali mu.
A samozřejmě, ve čtyřicátých a padesátých letech Assemblies of God kompletně odmítli učení o „zjevených synech Božích“ a „pacholíkovi“, což je hereze Pozdního deště, která je základem populárního charismatického učení „Království nyní“ (teologie vládnutí). Dnes ovšem mnozí v Assemblies of God nemají žádné výhrady zahrnovat tyto nesprávné představy do svého učení. Historičtí letniční obecně odmítli osoby A.A. Allana, E.W. Kenyona a William Branhama jako heretiky. Přesto dnes můžeme vidět muže jako je Paul Cain, kterého Rodney Howard Brown oslavuje coby hrdinu víry.
V sedmdesátých letech se hnutí Calvary Chapel (spadá do řady umírněných letničních církví, které po přílivu mnoha členů, spasených během Ježíšova hnutí z hnutí hippies, oddělilo od hnutí The Four Square) postavilo proti svodu New Age Lonnie Frisbee (který zemřel na AIDS) a později proti učení Johna Wimbera. To vedlo k rozchodu mezi Calvary Chapel (kteří, s mnoha rostoucími sbory, zůstávají živí a pevní v základech učení) a hnutím Vinice s jejich ekumenismem, mysticismem, a kultickou směsí charismatického křesťanství a spirituality New Age.
V těchto dnech Assemblies of God v Itálii (nejrychleji rostoucí církev v EEC) zabránila službě Bennyho Hinna. Znovu se tradiční letniční chápou biblických standardů, které charimastické hnutí nikdy nemělo a zbožný zbytek biblických letničních je reprezentován kazateli jako Chuck Smith, David Wilkerson, Philip Powell, Augustus Topi a Barry Chant, kteří zachovávají tento standard. I v charismatických kruzích byly od počátku stopy biblické čistoty, které lze dodnes nalézt.
Na rozdíl od letničních zde ale nikdo nevhodil zrno Božího Slova do toxické polévky charimastického hnutí. Naopak, vůdci vyšli od špatného k horšímu a jdou stále k horšímu a horšímu, k Torontu a k Pensacole. Již od počátku zde nebylo biblické vůdcovství, či vedení. Charimastický vůdce David Watson zemřel ve víře, že reformační oddělení se od katolické církve bylo omylem. Michal Harper opustil po letech v rozčarování charimastické hnutí, o kterém vyhlašoval, že je velkým duchovním průlomem.
Poté prohlásil, že prožil nový duchovní průlom, který nalezl v mysticismu a uctívání ikon ve východní pravoslavné církvi! Neuznávám žádného z těchto mužů, ať živých, či mrtvých, necítím žádnou zášť, ale poznal jsem jejich neuvěřitelnou neznalost biblického učení.
Dalším základním rozdílem mezi letničním a charimastickým hnutím nacházíme na poli eklesiologie (učení o přirozenosti a struktuře církve). V jižní Americe, na Filipínách, a zvláště v zemích jako je Itálie, zůstávají letniční tradičně v silné opozici vůči falešnému evangeliu římskokatolické církve. Nicméně charismatické hnutí od svého počátku naskočilo do ekumenického alegorického vozu na římskou cestu do Babylonu.
Letniční taktéž měli nekompromisní pohled na učení, a proto zasadili nové sbory, z kterých vykvetla nová hnutí a denominace i s jejich věroučnými důrazy. Charismatické hnutí se nikdy nestaralo o biblické učení natolik, aby nečinilo kompromisy se základními pravdami. Biblickou doktrínou letničních bylo učení Ježíše Krista – odmítnout jeho učení znamenalo odmítnout Jeho. Mezi většinou charismatiků, protože učení neodmyslitelně rozděluje (1 K 11:19), to však bylo nežádoucí.
V praktickém charismatickém myšlení je učení nejlépe otázkou volby, která je poddána zkušenosti. Je to tedy zkušenost a nikoliv Boží Slovo, která autentizuje projevy, či učení. Nepochybně mnozí letniční v protestantských zemích, i když ne všichni, se v tomto stávají stejnými, jako charismatici. To je ovšem daleko od jejich biblického dědictví.
V sociální rovině spočívá rozdíl mezi letničními a charismatiky v tom, že letniční, stejně jako první křesťani a Wesleyho metodisté, pochopili, co Ježíš mínil tím, když citoval proroka Izajáše „kažte evangelium chudým“. Letničnímu hnutí se od jeho počátku dařilo mezi chudými: na Azusa Street, Sunshine Revivals v Austrálii, letniční probuzení v Arménii nebo první letniční v severní Anglii, které bylo spojeno se jménem Smitha Wiggleswortha.
Ve všech případech si odkrajovalo ze všech ras a tříd, přičemž bylo zachráněno a proměněno obrovské množství lidí, od rozvedených až po kriminálníky. Můžeme vidět, že tato tradice pokračuje do dnešních dnů ve skutečném probouzení v New Yorku, které vyzařuje z Time Square Church. Zde je multietnické a multirasové Boží hnutí, které je svědectvím o tom všem.
V blízkém okolí Time Square klesla kriminalita o 30%, včetně masivního pornoprůmyslu, a to vše v době uplynulých čtyř let. K tomu dochází tam, kde jsou lidé opravdu spaseni a nikoliv tam, když jsou jen prohlášeni za křesťany, pokud reagují na výzvu přijít k oltáři, jako v Pensacole. Tam kriminalita naopak vzrostla. V Británii a v Evropě lze podobné projevy tradiční síly letničního hnutí, projevující se velkolepými obráceními, pozorovat v Rómském letničním hnutí.
Nejdůležitějším rozdílem mezi letničním a charimastickým hnutím jsou zřejmé odlišnosti v pojetí evangelia, v pojetí učednictví a v osobě Krista. Tradiční letniční hnutí bylo zaměřeno na Ježíše (bylo christocentrické) a nebylo zaměřeno na Ducha svatého (nebylo pneumatocentrické). Biblické chápání Ducha svatého, které letniční ještě do nedávné doby zastávali, znamenalo, že Duch svatý směřuje lidi ke Kristu.
Charismatické hnutí je spíše zaměřeno na ideu „obnovy v Duchu svatém“, než na biblicky chápané „znovuzrození“, podle níž Duch usvědčuje z hříchu, přitahuje nás ke Kristu, přebývá v nás jako Osoba, a skrze obnovu nás vede ke sdílení s Kristem v nás a Krista s námi. Tohoto nebiblického pohledu na Ducha svatého si můžeme všimnout v populárním charismatickém uctívání, které je nebiblicky zaměřené na Ducha svatého a rovněž v nebiblické knize Bennyho Hinna „Dobré ráno, Duchu svatý“, a taktéž na Kurzech Alfa.
Navíc, zatímco letniční hnutí je zaměřeno na biblický program učednictví ‐ s důrazem na věci jako je křest, což je jeden za základů křesťanského učednictví ‐ charismatické modely učednictví (které tu v různém stupni byly vždy), jako jsou Kurzy Alfa, mnoho základních biblických aspektů biblického učednictví (jako je křest) neobsahují. Jelikož učení o Ježíši rozděluje, znovu se stává nepodstatným.
Podle tohoto nebiblického konceptu jednoty, pak namísto jednoty založené na pravdě, je pravda v zájmu jednoty samotné obětována. Falešná učení a hereze se zde nejeví jako problém. Jako problém se jeví pouze rozdělení. Znovu, zatímco mnoho letničních padlo do stejné šlamastiky kompromisů a svodu, tato šlamastika není pro žádnou klasickou formu letničního hnutí reprezentativní. Tato hrozná šlamastika je však zcela typická pro charimastické hnutí.
Ačkiliv musím souhlasit, že většina letničních nesešla jen charismatickou, ale dokonce charismánickou cestou, existují mezi oběma hnutími zásadní rozdíly. Ačkoliv nemnoho dobrého, zda vůbec něco, zůstalo v charimastickém hnutí, stále mohu Bohu děkovat, že ještě existuje biblický pentekostalismus. Mohu být stále Bohu vděčný za Time Square Church, The Calvary Chapels a The Assemblies of God v místech jako je Itálie, za Rómské letniční hnutí a za svoji církev The British Full Gospel Movement.
Jsem si rovněž vědom, že odklon a oddělení se od svých biblických kořenů není jen letniční dilema. Podobné články, poukazující na ty stejné trendy a stejné problémy, mohou být stejně tak dobře napsány o baptistech, presbyteriánech, anglikánech, bratřích a wesleyánských církvích. Všichni můžeme vidět obrovský exodus z vlastních, biblických kořenů. Nicméně všichni mají ve svých kongregacích zbožné zbytky a služebníky, kteří se drží svého pravdivého biblického dědictví.
Všem těm, a též mým rozumným letničním, věřím, že Ježíš říká, to, co řekl církvi v Sardách, kde byli též lidé svědky oddělení od pravdy:
„Pevně se drž toho, co jsi slyšel, a posilni to, co ještě zbývá, protože přijdu brzy“ (parafráze Zjevení 3:1-6).
Súvisiace videá a dokumenty
