Chránené heslom: III.časť – Biblia vs Korán

Život Muhammada: Od obchodníka po Božího posla

Podle nezaručených zpráv se Muhammad narodil v roce 570 n.l. v Mekce; pocházel z rodu Hášimovců, nepříliš významné a bohaté větve kmene Kurajšovců. Ve svých 25 letech vstoupil do služeb zámožné vdovy Chadídži jako obchodní agent a zakrátko se s ní oženil. Z manželství vzešli dva chlapci, kteří brzo zemřeli, a 4 dcery, jež dosáhly dospělosti, avšak kromě nejmladší z nich, Fátimy, se žádná z nich nestala předmětem zvláštní úcty muslimů. Muhammadova sociální situace se sňatkem zlepšila, takže se mohl samostatně věnovat obchodu (str. 22).

Podle tradice se Muhammadovi dostalo prvního zjevení v roce 610, kdy mu bylo 40 let. Zpočátku byl jat obavami, zda se nezbláznil. V těchto chvílích mu byla manželka Chadídža silnou oporou a za pomoci svého bratrance Waraky, který se již dříve seznámil s křesťanstvím, v něm upevnila víru, že je skutečně poslem božím. Muhammad po určitou dobu hlásal to, co pokládal za zjevení, jen úzkému kruhu své rodiny a přátel. Zpočátku se tato obec věřících scházela tajně.

Mekkánská oligarchie se zpočátku dívala na jeho obec lhostejně. Jakmile se však začaly zřetelněji projevovat některé implikace vyplývající z Muhammadova nároku na to, že je poslem božím, postoj vládnoucích skupin se radikálně změnil. Muhammad nalezl silnou oporu ve vlastním rodě, Hášimovcích, jejichž hlavou byl jeho strýc Abú Tálib.

Po smrti Abú Táliba i Muhammadovy ženy Chadídži v roce 619 se Muhammadova situace v Mekce zhoršila natolik, že se rozhodl přesídlit do Jathribu, pozdější Medíny. 24. září 622 dorazili na okraj jathribské oázy. To byla tzv. hidžra, počátek muslimského letopočtu (str. 31).

Po příchodu do Jathribu očekával, že jej tamní židovská obec přijme s otevřenou náručí jako jednoho ze svých a uzná jej jako proroka. To se však nestalo, naopak Židé začali napadat základy jeho učení, poukazující na zjevné rozpory mezi Starým zákonem (SZ) a Koránem. Muhammad nemohl popřít tyto rozdíly, a proto dospěl k závěru, že Židé změnili původní Abrahamovo učení a odchýlili se od něho. V roce 624, po jeho neúspěchu přesvědčit odpůrce, vyvodil z toho důsledky náboženské i politické. Zpočátku proti nim nemohl vystoupit, byl na to příliš slabý (str. 35).

Muhammad, Korán a proměna Medíny: Historie, bitvy a prorocké poslání

Situace se ale změnila, když muslimové v roce 624 porazili mekkánské vojsko v bitvě u Badru. Potom se Muhammad obrátil proti Židům. Oblehl židovský kmen Banú Qajnuqá v jeho tvrzích, a když se tento kmen vzdal bez boje, byl vysídlen z Medíny. Druhý židovský kmen Banú an-Nadír byl v roce 625 vyhnán z Medíny a donucen odevzdat své zbraně a nemovitý majetek, hlavně palmové háje. Kmen Banú Qurajza, který v době obléhání Medíny v roce 627 vyjednával s Mekkánci, dopadl tak, že muži byli popraveni, ženy a děti prodány do otroctví.

Tím byl původně židovský Jathrib přeměněn v čistě muslimskou Medínu. Od roku 627 směřovalo úsilí muslimů k získání arabských kmenů a podrobení židovských kmenů severně od Medíny (str. 39). V roce 630 byla obsazena Mekka a zaveden v ní islám. Muhammad zemřel 6. 6. 632 v Medíně (str. 43).

Muhammad nikdy nekonal žádné zázraky ani nepřinášel jiná znamení pro své prorocké poslání než právě slovo, jež pokládal za zjevení boží (str. 49 – 50). Muhammad si sám tvořil nová slova, jež měla svou zvučnost anebo tajemnost zvýšit účinek verše na posluchače. Činil tak zvláště na počátku své prorocké kariéry a v eschatologických pasážích (např. Zabáníja, saqar, zakkům apod.), čímž způsobil pozdějším komentátorům mnohé bolení hlavy při pokusech racionálně je vysvětlit (str. 57).

Muhammad nikdy nehodlal být básníkem, i když se snažil dát svému poselství určitou literární formu, jsa si vědom magického účinku vázané řeči a vhodně zvolených slov (str. 64). Nelze zapomínat ani na to, že Korán má docela jiný účinek u Arabů a u muslimů, v nichž vyvolává nadšení a vzrušení, než u evropských čtenářů, kteří k jeho četbě přistupují s určitým odstupem a jimž je cizí ona magie koránských slov a vět, tak silně působící v muslimském prostředí (str. 65).