Genezis – pravdivý základ viery?

Mnoho praktikujících křesťanů považuje názor, že prvních pár kapitol Genesis zachycuje skutečné dějiny, za cosi jako víru v pohádku. Spíše než by přijali zprávu o stvoření a dějinách člověka potvrzenou Kristem a jeho apoštoly, volí raději víru v učení ateistů a lidí, kteří nenávidí Boha. Například:

• Navzdory výslovným výrokům Bible o tom, že Bůh původně stvořil dokonalý svět – svět, který odrážel jeho vlastní svrchovanou dobrotu – věří, že se život od svého počátku zdárně rozvíjel jen cestou přírodního výběru a „přežití nejzdatnějších“².
• Spíše než by přijali, že Bůh učinil prvního člověka skrze zázračný akt speciálního stvoření, tvrdí, že se lidstvo zrodilo „cestou surovosti a krutosti“ z přírody, evolučním procesem vyžadujícím miliony let nemocí, vzájemného vraždění a zoufalého boje o přežití.
• Zatímco Písmo jasně učí, že smrt přišla do světa skrze hřích, přijímají tito lidé nadšeně Darwinovu teorii, která tvrdí, že smrt byla ve světě dlouho předtím, než zde byl jakýkoli člověk, který by mohl zhřešit.

Nedbajíce na Kristova varování, aby se nedrželi davu (Matouš 7:13), zatvrzele lpí na většinovém názoru a obětují tak Boží slovo na oltář lidského „vědění“. V důsledku toho se základní křesťanské doktríny jako třeba Boží dobrota stávají abstraktními pojmy, a nikoli solidními pravdami.

Další články víry, jako je prvotní hřích a lidská odpovědnost za stav světa, jsou dokonce popírány. Zastávání těchto prokazatelně antibiblických názorů je ospravedlňováno tím, že věda údajně dokázala jejich pravdivost. Skutečností však je, že tato „věda“ je stejně neobhajitelná jako teologie, kterou pomáhá prosazovat: známá vědecká fakta jsou totiž daleko více v souladu s biblickou zprávou o stvoření a dějinách Země než s evoluční teorií.

Velký třesk?

Podle ateistického stvořitelského příběhu začal vesmír „velkým třeskem“. Jen málo ateistů si však uvědomuje, jak obrovská porce slepé víry je třeba, aby takovou teorii přijímali. Jak by mohl z nicoty vzniknout vesmír? Nedávno se nás o tom snažil poučit profesor Richard Dawkins:

„Zdravý rozum se samozřejmě vzpírá uvěřit, že něco může vzniknout z nicoty. Přirozeně nám naše intuice říká, že to není možné. Proto je to právě zajímavé. Vůbec všechno, co souvisí se vznikem vesmíru, je zajímavé. Muselo to být něco pořádně tajemného, co stálo u zrodu vesmíru.“

Chápete to? Říká, že vesmír vznikl z nicoty, pak ale tvrdí, „Muselo to být něco pořádně tajemného, co stálo u zrodu vesmíru.” Zdá se, že je dost zmatený. Podle profesora Oxfordské univerzity Rogera Penroseho je pravděpodobnost, že velký třesk vytvořil náhodou vesmír jako je ten náš (to znamená náležitě uspořádaný), zhruba 1 děleno 1010^23. Tato pravděpodobnost je tak nízká, že to nelze ani přiměřeně popsat. Proti ní vypadá 1 děleno počtem atomů v bilionu bilionů bilionů vesmírů jako mimořádně vysoká pravděpodobnost. Někteří světští kosmologové se tím však nenechávají vyvést z rovnováhy a tvrdí, že mají odpověď na tenhle problém.

Říkají, že musí existovat obrovský počet vesmírů (snad dokonce nekonečný počet), a z nich se jeden náhodou povedl – ten, ve kterém žijeme! Avšak jelikož pozorujeme jenom jeden vesmír, je tohle opravdu vědecká fantazie spíše než vědecký fakt. Pravda je taková, že vědci neznají žádný přirozený jev, který by mohl vytvořit vesmír – neřkuli uspořádaný vesmír jako je ten náš. Reálná věda proto hovoří o nadpřirozeném jevu jako je ten, o kterém čteme v Bibli:

„Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi“ (Genesis 1:1).

Věřit v toto je daleko logičtější než věřit ve stvořitelský příběh ateistů.

Život začínající sám od sebe?

Po velkém třesku vznikl život, jak je nám předkládáno, spontánně z běžných chemikálií. Ale i ten nejoddanější evolucionista připustí, že nemohou vysvětlit, jak to asi probíhalo. Když se ho zeptali, zda má nějakou představu o tom, jak začal život, odpověděl Richard Dawkins, „Ne, tu nemá nikdo“. Je tomu tak proto, že ze známých zákonů chemie vyplývá, že molekuly potřebné pro život by se nikdy nevytvořily; spíše by se časem rychle rozpadaly.

Navíc nesou tyto molekuly informace a software, které nemohou vygenerovat žádné známé přírodní procesy. To proto, že nikdo neví, jak by mohl vypadat programovací proces potřebný pro veškerý život. Jak nám naznačuje pozorování, je potřeba buď program, který by existoval předem, nebo zdroj inteligence. Skutečná věda proto opět svědčí o nadpřirozeném původu živého světa.

Evolucionisté nám říkají, že fosilie v horninách vyprávějí příběh mnoha milionů let evoluce, příběh mikrobů postupně se měnících v lidi. Avšak nejenže systematicky chybí přechodné fosilie, nýbrž také mnohá geologická pozorování svědčí o tom, že se horniny vytvářely rychle v podmínkách potopy spíše než pomalu po dlouhé věky. Některé horninové vrstvy se táhnou napříč celými světadíly, jako třeba tapeatské pískovce, které pokrývají většinu Severní Ameriky.

Křídové vrstvy v Anglii lze vystopovat přes celou Evropu až na Střední východ; tytéž vápencové horniny se táhnou z Portugalska přes jižní Francii a odtud až na Kavkaz. Rozměry těchto formací svědčí o masivní celosvětové katastrofě způsobené vodou spíše než o omezeném pomalém ukládání sedimentů, které vidíme dnes.

Mnoho zkamenělin, které byly vyzvednuty z údajně miliony let starých hornin, vypadá téměř stejně jako tvorové dnes žijící. Jsou známy jako „živé fosilie“ a představují velký problém pro evoluční teorii. Evoluční proces je údajně tak mocný, že dokáže změnit tvory podobné opicím v lidi za pouhých pět či šest milionů let; ale zdá se, že nedokáže změnit některé tvory za desítky či dokonce stovky milionů let. Některé pozůstatky dinosaurů obsahují měkké, ohebné tkáně, proteiny, a dokonce DNA, což svědčí o tom, že zřejmě nemohou být staré miliony let. Uvedené příklady stejně jako mnoho pohřebišť fosilií jsou opět důkazem biblické pravdy, která učí, že v nedávných dobách došlo k celosvětové Potopě.

Antropologie a Bible

Evolucionisté nám říkají, že podobnosti mezi lidskou a šimpanzí DNA poskytují jasný důkaz o tom, že se lidé a lidoopi vyvinuli ze společného předka. Vždyť jsme přece, tvrdí, skoro úplně opicemi! Avšak sdílíme rovněž 50 % své DNA s banány, což ale asi těžko znamená, že jsme zpolovice banánem.

Ve skutečnosti potvrzuje genetická věda to, co říká o původu člověka Bible. Dokonce i materialističtí genetici připouštějí, že z analýz DNA plyne, že celé lidstvo vzešlo z jediného muže a jediné ženy. (Samozřejmě, že asi budou zpochybňovat, že oni dva žili v téže době a že tehdy nežili žádní jiní muži či ženy – nemohou to však dokázat!)

Zatímco studium antropologie nabízí evolucionistům jen málo radosti, přináší mnoho pozitivního těm, kdo důvěřují Božímu slovu. Legendy o stvoření a celosvětové Potopě, které jsou pozoruhodně podobné Genesis, nalézáme v různých kulturách po celém světě. Od ostrova Tahiti k Eskymákům z Point Barrow, Aljaška, a k tožským kmenům mluvícím jazykem ewe, tradice říkají, že první člověk byl zformován ze země – (viz Genesis 2:7).

Jedna legenda ze Střední Ameriky objevená v jedné posvátné knize starých Aztéků vypráví, že 1716 let po stvoření světa došlo k velké potopě, kdy voda sahala sedmapůl metru nad nejvyšší pozemské hory. Kniha obsahuje rovněž zprávu o zmatení jazyků po vztyčení vysoké věže a následném rozptýlení lidstva po celé Zemi. Tohle všechno je přesně to, co bychom očekávali, pokud se lidstvo rozptýlilo z Bábelu zhruba před 4 000 lety, jak učí Bible. Není to to, co bychom čekali, pokud se lidstvo vyvinulo a rozšířilo z Afriky před 60 000 až 100 000 lety, jak tvrdí evoluční teorie. Přežily by podobné legendy obsahující takové podrobnosti a tradované většinou ústním podáním desítky tisíc let?

Studie o tempu populačního růstu představují pro evolucionisty další zásadní problém. Kde jsou všichni ti lidé, pokud počet lidí rostl po všechna ta milénia, jak tvrdí? Z propočtů plyne, že současná světová populace sedmi miliard lidí je víceméně tím, co bychom očekávali, kdyby tři páry mající potomky vystoupili z Arky zhruba před 4 350 lety (Genesis 9:18-19). Z podobných propočtů beroucích v úvahu evoluční časovou stupnici by vycházel dnešní počet obyvatel Země zhruba na dvěstě bilionů bilionů, i kdybychom předpokládali mimořádně nízké tempo růstu populace.

Lingvistika a Bible

Studium jazyků rovněž potvrzuje biblickou historii. Není možné najít pro světové jazyky pátráním směrem do minulosti jeden či dva jazyky původní, jak by se dalo očekávat podle evoluční teorie. Místo toho rozeznávají lingvisté v nejlepším případě pár tuctů odlišných a vzájemně nesouvisejících jazykových rodin – což je v souladu se zprávou o zmatení jazyků v Bábelu (Genesis 11).

Když Charles Darwin navštívil Ohňovou zemi na samé špici Jižní Ameriky, narazil tam na několik Patagonců z Ohňové země, které považoval za divochy, příklady podstatně méně vyvinutých lidí. Napsal o jejich jazyce, že „si skoro nezaslouží být nazýván artikulovaným“, a že „křik domácích zvířat je daleko srozumitelnější“. Ale to se právě kardinálně mýlil. Skutečností je, že například jámanština byla bohatší a měla více emočně zabarvených výrazů než angličtina.

První pokus o slovník jámanštiny obsahoval 32 000 slov a jejich skloňovaných či časovaných tvarů. Patagonci měli slova pro více než pět různých druhů sněhu a padesát různých slov pro rodinné vztahy. Vzhledem k tomu by člověk musel říci, že byli vyvinutější než Britové, což vyvrací Darwinovy názory o tom, že šlo o méně vyvinuté lidi.

(Počet původního obyvatelstva Ohňové země – Šelknamů, Haušů, Jámanů, Alakalufů aj.) před příchodem Evropanů se odhaduje na 10 000, v roce 1910 jich bylo již pouhých 350, dnes jejich potomci čítají jen několik osob. Pozn. překl.)

Genesis – základ naší víry

Creation Ministries International (Mezinárodní kreační služba) se snaží vybavit církve a věřící lidi, aby dokázali prokázat hloupost materialistického myšlení a pravdu Bible; aby bořili „všecko, co se v pýše pozvedá proti poznání Boha“ (2. Korintským 10:5). Podáváme svědectví o historicitě Písma svatého a ukazujeme, jak ho věda bezvýhradně potvrzuje, a ne vyvrací. Křesťanské učení je prokazatelně založeno na faktech zaznamenaných v knize Genesis, která tak zůstává pevnou základnou naší víry.

Komentář čtenáře: Jenom jedna dodatečná poznámka k oddílu „Život začínající sám od sebe?“. Aby evolucionisté mohli tvrdit, že došlo k evoluci, musí ukázat nejen to, že „skutečně došlo k chemické evoluci“ (vytvoření takzvaného „života“ v laboratoři vlastně nedokazuje, že to takto opravdu v minulosti probíhlo), musí rovněž prokázat, že se u tohoto takzvaného „prvního organizmu“ vyvinul nějaký reprodukční mechanizmus. A, samozřejmě, musel se rozmnožit dříve, než zemřel – což je nepravděpodobné. Je opravdu potřeba velmi silná víra, aby člověk uvěřil v evoluci.

(„Nemám dost víry na to, abych byl ateistou.“ – Tuto knihu napsali Dr. N. Geisler a F. Turek – pozn. edit.)

Autenticita knihy Genezis potvrdená

Bill Cooper je viceprezidentem Creation Science Movement ve Velké Británii a respektovaným historikem a učencem. Z pověření British Library transkriboval a redakčně připravil poslední vydání překladu Nového zákona z roku 1388 od Willima Tyndalea. Je rovněž autorem četných článků a knih, včetně slavné After the Flood, ve které dokumentuje, jak nejstarší Evropané zaznamenali svůj původ z Noema. Jeho poslední kniha The Authenticity of the Book of Genesis (Věrohodnost knihy Genesis) je skutečnou lahůdkou, se 400 stranami, nabitými dobře zdokumentovanými fakty, potvrzujícími historicitu první knihy Bible.

Archeologové i studenti dějepisu vědí, že naše muzea vlastní četné památky na dávné civilizace, které existovaly v oblasti Středního východu v letech zhruba 2500 před Kristem. Písemné památky oné doby obsahují značné množství vyprávění, která jsou identická či podobná zápisům o událostech zdokumentovaných v Genesis – jako například stvoření světa, Adam a Eva, Potopa a zmatení jazyků v Babelu.

Ti, kdo zavrhují Bibli s poukazem na to, že jde pouze o lidské dílo, často argumentují tím, že autoři Genesis čerpali z pohanských zdrojů. Cooper však ukazuje, že závažné důkazy svědčí o tom, že Genesis je původním, autentickým záznamem. Spousta podobných záznamů od sousedních kmenů je pokrouceným zněním pravdivých příběhů dosvědčených patriarchy a předávaných z generace na generaci Noemovými potomky.

Cooper rovněž dokládá, že po celém světě se tradují zprávy o stvoření, globální potopě a zmatení jazyků, které se pozoruhodně podobají zprávě v Genesis, což svědčí o společném zdroji a potvrzuje biblickou zprávu o rozptýlení lidstva v Babelu. Cooper se zabývá i legendami o Potopě, které pocházejí z doby, kdy ještě nemohla být původním zdrojem žádná křesťanská zpráva. Podle modernistů byla většina materiálu knihy Genesis shromážděna během období exilu v Babylónu v 6. století př. Kr. Kromě toho se předpokládá, že zpráva o stvoření v Genesis není ničím víc, než několikrát omílanou zprávou o stvoření obsaženou v babylonských tabulkách Enuma eliš.

Cooper zdůrazňuje, že toto nelze smířit s fakty (str. 22-41). Samaritánský opis židovského Pentateuchu je psán ve staré formě hebrejštiny, která byla používána dříve než Izraelité odešli do exilu. Nejstarší samaritánský opis obsahuje přes dva tisíce jazykových zkomolenin proti původnímu židovskému rukopisu. Tyto zkomoleniny by se měly hromadit během staletí, což činí velmi nepravděpodobnou domněnku, že si Samarité pořídili opis Pentateuchu hned po návratu Izraelitů z Babylónu.

Potopa

Liberální teologové často tvrdí, že zpráva o Potopě v Genesis vychází z babylónského mýtu, konkrétně Eposu o Gilgamešovi. Tento epický příběh je jedním z nejstarších dochovaných literárních děl. Byl zaznamenán na hliněných tabulkách datovaných kolem 7. století př. Kr., ale považuje se za opis mnohem staršího textu, který pochází zhruba z roku 1800 př. Kr. Zpráva v Eposu o Gilgamešovi vykazuje překvapivou podobnost se zprávou v Genesis.

Epos o Gilgamešovi vypráví o zkaženosti lidstva před potopou, zaplavení země jako božím trestem, stavbě archy, kterou postavil spravedlivý člověk a vzal na palubu zvířata. Popisuje zničení lidstva, užití ptáků k monitorování ústupu potopy a konečné spočinutí archy na hoře, stejně jako přinesení oběti k usmíření. Tato podoba je jedním z hlavních důvodů, proč někteří považují babylónský mýtus za původní příběh, který ovlivnil další tradice.

Nicméně, Bill Cooper nabízí alternativní vysvětlení, které považuje za pravděpodobnější. Podle Coopera jde o jeden z mnoha záznamů o Potopě, které Noemova rodina předávala svým potomkům. Tyto záznamy, zachované v kulturách, které vznikly po rozptýlení lidstva v Babelu, přežily v legendách nově vzniklých národů po celém světě.

Cooper uvádí neúprosné důkazy, které vyvracejí tvrzení modernistů, že babylonská legenda o Potopě je zdrojem všech ostatních legend o Potopě. Důkazem může být objevení tabulky během archeologických vykopávek v Nippuru, starém babylónském městě, při vykopávkách vedených Pennsylvánskou univerzitou. Tabulka obsahuje vyprávění o potopě, které je datováno nejméně kolem 2005 př. Kr., což je o mnoho století starší než samotný Epos o Gilgamešovi. Je napsána v semitské babylonštině, což ukazuje na její blízký vztah k biblické hebrejštině.

Tato objevy potvrzují, že zpráva o Potopě v Genesis je původní, autentickou zprávou, která se později objevila v různých mýtech po celém světě, nikoliv výsledkem pohanského vlivu. Však také je její jazyk tak blízký jazyku textu Genesis, že její překladatel, profesor H. V. Hilprecht, napsal:

„…její význam je dále umocněn faktem, že v nejdůležitějších podrobnostech se velmi pozoruhodně shoduje s biblickou verzí potopy – mnohem víc, než je tomu u kterékoli z dosud známých klínopisných verzí“ (str. 392).

Verze Potopy v Genesis, na rozdíl od mnoha jiných příběhů, se neodchyluje od původní zprávy Genesis v žádné podrobnosti. Její jasně monoteistické ladění je klíčovým důkazem, že je starší než všechny ostatní legendy babylónského původu. Tento objev je jedním z nejcennějších pro ty, kdo se snaží obhájit Bibli před útoky liberálních teologů, neboť potvrzuje, že Epos o Gilgamešovi je spíše nezávislým svědectvím pravdy o Potopě zachycené v Bibli.

Dalším nezvratným důkazem, že Epos o Gilgamešovi není původním pramenem, je samotná archa. V Genesis jde o plavidlo schopné plavby, které odolalo obrovské vlně tsunami, zatímco archa v Gilgamešovi je krychle, která by se pravděpodobně převrátila. Důvodem tohoto nesouladu je, že Babylóňané žili daleko od moře a neorientovali se ve mořeplavbě, což činí z jejich záznamu nepraktický popis plavidla.

Bill Cooper také zdůrazňuje různé fascinující podrobnosti z legend o Potopě, které dodávají váhu modernímu kreacionistickému pohledu na události spojené s Potopou. Například legenda Benua-Jakunů, kmene na malajském poloostrově, hovoří o zemi s kůží, pod kterou je propast s podzemní vodou. Podle této legendy bozi spustili Potopu tak, že kůži protrhli. Mohlo by se jednat o narážku na tektonické pohyby desek?

Maorská legenda rovněž přisuzuje značnou část viny za Potopu geologickým aktivitám a vzedmutí podzemních vod. Popisuje zemi po potopě jako „popraskanou a s trhlinami“, což opět ukazuje na souvislost s možnými geologickými změnami. Legenda Tahitianů zmiňuje padající kamení, což by mohlo souviset s teoretickým bombardováním meteority, které podle některých kreacionistů mohlo probíhat v raných fázích Potopy.

Babylonská věž a zmatení jazyků

Svědectví o zmatení jazyků a stavbě věže v Babelu se nachází po celém světě v legendách a historických záznamech. Mezi staršími zprávami se nachází sumerský epos Enmerkar a pán Aratty, který pravděpodobně vznikl v 21. století př. Kr. Tento epos popisuje dobu, kdy „celý vesmír chválil Enlila jediným jazykem“, což podtrhuje původní jednotu jazyka před zmatením, které následovalo po postavení věže v Babelu.

Další významné svědectví je tabulka objevená a přeložená křesťanským asyriologem Georgem Smithem v roce 1875, která vypráví o hříchu stavitelů věže a o odsouzení „otcem všech bohů“, jenž jim způsobil zmatení jazyka a zabránil dokončení jejich díla. Tento text pochází ze sedmého století př. Kr. a je jedním z klíčových důkazů pro historické zmatení jazyků. Také Řekové a Římané uchovali podobné legendy, včetně příběhu Hestiaeuse z Perinthu, žáka Platona, který hovoří o stavbě věže a následném zmatení jazyků (podrobnosti na str. 70).

Mexičtí Toltékové rovněž mají ve svých legendách vyprávění o zmatení jazyků a následném vystěhování jejich předků do Ameriky, kde žili v jeskyních, což může souviset s dávnými jeskynními obyvateli, které někteří evolucionisté považují za představitele primitivního lidského života.

Rodopis národů

Rodopis národů (Genesis kapitoly 10 a 11) dokumentuje velmi podrobně Noemovy potomky. Tento rodokmen popotopních národů nese všechny znaky seriózního a přesného výčtu nově vzniklých národů, které se objevovaly po potopě. Genesis 10 a 11 nabízejí fascinující pohled na začátky národů a etnických skupin, které se vyvinuly po velké katastrofě, a ukazují, jak se jednotlivé biblické národy a kmeny šířily po Zemi. Cooper dosvědčuje:

„Strávil jsem 25 let zevrubným zkoumáním rodopisu národů a hledal jsem sebemenší chybu, nesprávný údaj či historickou nepřesnost. Nenašel jsem ani jednu“ (str. 75)¹¹.

Netřeba snad ani zdůrazňovat, že modernisté chápou rodopis jako pouhý produkt fantazie. Běžným názorem na něj je, že byl opsán z pohanských zdrojů zhruba v pátém století př. Kr., během „perského období“. To se však jeví jako velmi nepravděpodobné.

„Perským obdobím“ se rozumí doba, kdy Izraelitům vládli Peršané. Ovšem spíše než doba, kdy bylo Židům ubližováno, to byla doba, kdy jim byla prokázána velká laskavost. Za krále Ahašveróše (Artaxerxese) požívali zvláštní ochrany před svými nepřáteli (Ester 8); v prvním roce své vlády jim král Kýros zaručil svobodný návrat do Jeruzaléma i možnost znovu si postavit chrám, dokonce jim Kýros vrátil poklad, který jim král Nabukadnezar uloupil z původního chrámu (Ezdráš 1 a 6).

Židé byli Peršanům nesmírně zavázáni. Proč ale potom, byl-li rodopis národů zkompilován během tohoto období, neobsahuje ani zmínku o Peršanech? Odpověď jistě zní, že rodopis národů byl sestaven stovky let předtím, než byla Persie známa jako národ, tj. že pochází z dřívější doby než Perská říše. Dalším potvrzením autenticity rodopisu je fakt, že neobsahuje jména jiných národů známých z perského období, a naopak obsahuje národy, jejichž sláva pohasla dávno před 5. stoletím př. Kr. (str. 76).

V Genesis 14 čteme o čtyřech králích, Amráfelovi, Arjókovi, Kedorlaómerovi a Tideálovi, kteří unesli Abramova synovce Lota a ukradli jeho majetek. O všech čtyřech je zmínka ve starých mezopotamských tabulkách nyní chovaných v Britském muzeu.

Závěr

Podle světských, evolučních dějin lidstva, se lidé rozšířili do světa z Afriky před zhruba 60 až 100 tisíci lety. Kdyby to byla pravda, nebylo by možné, aby se u kmenů rozptýlených po celém světě dochovaly tytéž legendy po tak dlouhou dobu. A přece nalézáme zkomolené formy zprávy Genesis o stvoření a raných dějinách lidstva v četných kulturách na všech světadílech, a dokonce i u lidí, žijících na osamělých ostrovech, obklopených tisíci kilometry oceánu.

Tato fakta vlastně velmi dobře odpovídají biblické historické zprávě. Pokud se lidé rozptýlili ze Středního východu před něco málo přes 4 000 lety, jak říká Bible, očekávali bychom, že potomci těchto lidí budou sdílet stejné legendy. Cooper strávil většinu života studiem raných dějin lidstva. Svou práci završil velmi cennou knihou – zdrojem poznání. V The Authenticity of the Book of Genesis vrší fakt na fakt a argument na argument a potvrzuje, že Bible opravdu zaznamenává pravdivou historii lidstva. Už nikdy nebudu číst Genesis stejně jako dřív.

Súvisiace videá a dokumenty

( Biblické lekcie k dispozícii – STIAHNUŤ )