Falošný Ježiš a Božia vôľa

Tento falošný duch, falošný „Ježiš“, ktorý potešuje telo, dostal odo mňa povolenie vstúpiť do môjho života. Ak by som dobre poznala Pánovu povahu alebo ak by som poznala základy Biblie, rozpoznala by som falošného ducha jednoducho tým, že by som sa pozrela na to, ako som sa správala, keď som zažívala tohto „ducha“. Vedela by som, že ovocím skutočného a pravdivého Svätého Ducha je pokoj, láska, skutočná radosť, vľúdnosť, zhovievavosť, zdržanlivosť, skromnosť, trpezlivosť, láskavosť, vernosť a dobrota.

Ak by som si urobila tento malý test, jasne by som videla, že mi chýba vľúdnosť, zdržanlivosť, trpezlivosť, pokoj a skutočná láska. Tento falošný duch sa dá veľmi ľahko rozpoznať, keď si urobíte tento malý test. To, čo som si vpustila do života, spôsobilo netrpezlivosť, hnev, hrubosť, úplnú neschopnosť ovládať sa, chaos, telesné šialenstvo, sebecké ambície a túžby.

Falošný Duch

Ďalším spôsobom, ako identifikovať falošného ducha, je urobiť rýchle porovnanie povahy Boha Biblie s duchom, ktorému ste sa otvorili. Zodpovedá to tomu, čo hovorí Božie slovo?:

– kto je Boh (Boh poriadku a pokoja -1 Kor 14:33)

– poriadok bohoslužby [žiadny chaos, žiadne jazyky bez výkladu, nie viac ako dvaja či traja, ktorí hovoria v jazykoch, a to po sebe (nie jeden cez druhého)]

– tieto prejavy sú podobné, ak nie totožné s neposvätným ohňom, ktorý obetovali Áronovi synovia v knihe Exodus

– vodcovstvo v cirkvi (malo by sa vyznačovať Božou povahou: pokojní ľudia, ktorí majú zdržanlivosť, pokoj, vľúdnosť, miernosť a pokoru)

– dôraz na Božie učenie (človek je vedený k tomu, aby sa úplne spoliehal na Ježiša Krista a nie na seba alebo na človeka či zbor)

– ľudia pod Pánovou mocou (prejavujú okolo seba pokoj, miernosť, tichosť a vľúdnosť)

– zomieranie sebe a zomieranie telu.

Celé hnutie falošného ducha sa vyznačuje uspokojovaním vlastného tela a telesnou povahou. Namiesto pokorenia sa pred Pánom ide o to, aby ste čo najviac dostali pre seba, aby ste pre seba dostali „pomazanie“, aby ste pre seba dostali „prejavy“, aby ste sami videli znamenia a zázraky. Je to úplný opak života Ježiša Krista, života úplného sebaobetovania, a to je život, ktorý majú kresťania žiť. Máme krotiť svoje telo a podrobiť si ho (1 Kor 9:27)

Skutočné Pánovo evanjelium je neobľúbené. Uvedomila som si, že všade, kde sú obrovské davy a žiadne skutočné pokánie (po ktorom nenasledujú žiadne väčšie zmeny v živote človeka), treba postupovať mimoriadne opatrne! Pánova cesta je úzka, nie obľúbená cesta. Musíme dávať veľký pozor na falošných učiteľov a falošných prorokov v posledných časoch. Je nesporné, že žijeme v posledných časoch, tak prečo by sme mali prestať rozpoznávať z dôvodu, že sa príliš bojíme, že nás budú nepravdivo nazývať farizejmi?

Čo sa týka uzdravení

– Pán Ježiš NIKDY neinformoval verejnosť o svojich uzdraveniach, ani nemal službu uzdravovania.

– Nepoužíval uzdravovanie ani ako zámienku na získanie peňazí. V skutočnosti niekedy povedal tým, ktorých uzdravil, aby to nikomu nehovorili. (Matúš 8:1-4, 9:27-31)

– Pán Ježiš uzdravoval každý neduh. (Matúš 9:35)

– Pán Ježiš nemal konkrétne dni na liečenie konkrétnych chorôb, ani konkrétne hodiny, počas ktorých uzdravoval.

– Pán Ježiš NIKDY neuzdravil nikoho čiastočne. Ľudia boli „úplne uzdravení“ v ten deň.

– Pán Ježiš NIKDY nepovedal nikomu, že sa uzdraví až po určitom čase. (Matúš 15:29-31; Mark 7:31-37)

– Pán Ježiš NIKDY nemal neúspech pri uzdravovaní. Nikdy nemusel podávať trápne vysvetlenia.

Bůh touží po nevěstě, která se mu oddává z lásky

(Lukáš 17:11-19) A stalo se, když byl na cestě do Jeruzaléma, že procházel Samařskem a Galileou. Když vcházel do jedné vesnice, setkalo se s ním deset malomocných mužů, kteří zůstali stát opodál a hlasitě zvolali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“ Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím.“ A stalo se, když odcházeli, že byli očištěni. Jeden z nich, když uviděl, že je uzdraven, se vrátil a velikým hlasem oslavoval Boha; padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. A byl to Samařan. Ježíš na to řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal chválu Bohu, kromě tohoto cizince?“ A řekl mu: „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.“ 

Zde máme příběh dalších deset mužů. Devět z nich si přišli ke Kristu jenom pro zázrak. Dokonce se k Ježíši modlili a volali a přesto to nebyli jeho učedníci. Šli si svou cestou. Domnívali se, že následují Boží vůli. Devět těchto mužů netoužilo po vztahu s Kristem, kdyby toužili, vrátili by se, poděkovali by, vzdali by chválu Bohu.

Oni si však řekli, že čím dříve je kněz uvidí, tím lépe pro nich. Přáli si pouze požehnání v tělesné, hmotné oblasti. Nic více. A nic více také nedostali. Zůstali sice uzdraveni, Ježíš jim nemoc nevrátil. Ale nebyli Kristem požehnáni. Ač prožili velký zázrak, ač se ke Kristu modlili, ač byli, jak se domnívali, poslušni Písmu, přesto zůstali Kristem nepoznáni.

Mnozí křesťané stejně tak tvrdí, že Kristovo požehnání spočívá v tělesné oblasti, ve velkých zázracích, v uspokojování potřeb, v tělesném zdraví, v bohatství. Ale to není pravda. Ježíš odmítá být pouhým automatickým zdrojem neosobní síly, automatem, kde na jedné straně vrazíme víru a na druhé vypadne zázrak. Ježíš touží po mnohem více. Po vztahu s námi. Chudoba, nemoc, křivdy, při kterých jako Job procházíme s Ježíšem Kristem bok po boku je více než bohatství bez Ježíše Krista.

Mnozí křesťané v podstatě volají k Bohu: Plať nám, ať poznáme tvojí lásku. Zaplať nám a my se ti oddáme. Církev Jobových přátel: „Jdi za Kristem, vyděláš na tom.“ Ale jak Bůh dokazuje svou lásku?

(Malachiáš 1:4) Zamiloval jsem si vás, praví Hospodin. Vy však se ptáte: ‚Kde je důkaz , že sis nás zamiloval?‘ Což nebyl Ezau Jákobův bratr? je výrok Hospodinův. Jákoba jsem si zamiloval, Ezaua jsem však odmítnul.

Kde je důkaz, že jsme si zamilovali naše manželky, než v tom, že jenom naši ženu si vyvolujeme za manželku, milenku, v dobách dobrých i zlých, v nemoci i ve zdraví, mládí i ve staří, v bohatství i v chudobě, a ostatní ženy pro tento ůčel odmítneme? Je to láska, jestliže k manželce si vezmeme pět milenek? Jestliže se po pěti, deseti, třiceti letech s manželkou rozvedeme a řekneme ji: Sorry, našel jsem si mladší? Když řekneme: Ano, jsi moje žena, milenka, ale jenom tehdy, kdy jsi mladá, krásná, svěží, neokoukaná, bohatá, splňující mé představy?

Stejně tak i Boží láska se projevuje v tom, že si nás vyvolil, aby s námi měl osobní vztah. On si vyvolil Církev, aby byla Jeho nevěstou, jedinou nevěstou. Aby On byl naším jediným Bohem. V tom je Boží láska. Vše ostatní je navíc, třešnička na dortu, která dort nevytváří a dort ji nepotřebuje. Střezme se prázdného, pragmatického, vypočítavého křesťanství. Bůh totiž nestojí o prostitutku, nevěstku, kterým musí platit, aby se mu oddaly. Touží po nevěstě, která se mu oddává z lásky.

(Římanům 5:8) Bůh ale dokazuje svou lásku k nám: Kristus zemřel za nás, když jsme ještě byli hříšníci.

(Jan 3:16) Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život.

(Marek 11:24) Ježíš jim odpověděl: „Mějte víru v Boha! Amen, pravím vám, že kdo řekne této hoře: ‚Zdvihni se a vrhni se do moře‘ – a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít. Proto vám pravím: Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít.

Krásné zaslíbení. Mnohé církve na tomto místě postavily svou teologii. „Chceš mít milión na účtě, krásnou vilu, pevné zdraví? Pak věř a ono to funguje!“. Ale, čím více čtu bibli a čím déle jsem křesťanem, tím větší bázeň se mně z těchto slov zmocňuje.

„Vše, oč v modlitbách prosíte.“ No jo, ale je to, za co v modlitbách prosím, pro mne dobré? Nekazí to Boží plán? Jak já, ze svého omezeného pohledu, mohu vědět, co je pro mne dobré? Za co mám vlastně prosit?  Je to opravdu jenom zaslíbení? Nemůže to být i varování? Když prosíte o tělesnost, tělesnost budete mít. Když prosíte svévolně, svévole je vám dána. Vážení bratři a sestry, hrozím se toho. Hrozím se modliteb vyslyšených na základě mé tělesnosti. Máme v písmu příklady takovýchto modliteb? A jejda, že jich tam je.

(Matouš 9:27-31) Když šel Ježíš odtamtud dál, šli za ním dva slepci a křičeli: „Smiluj se nad námi, Synu Davidův!“ A když vešel do domu, přistoupili ti slepci k němu. Ježíš jim řekl: „Věříte, že to mohu učinit?“ Odpověděli mu: „Ano, Pane.“ Tu se dotkl jejich očí a řekl: „Podle vaší víry se vám staň.“ A otevřely se jim oči. Ježíš jim pohrozil: „Ne aby se to někdo dověděl!“ Oni však šli a rozhlásili ho po celé té krajině. 

Tento příběh zní až neuvěřitelně. Vypráví o dvou mužích, které Kristus zázračně uzdravil, svěřil jim poslání, jejich úkol. A oni? Oni svůj úkol pět minut po té porušili. Kde se ztratila jejich víra v Ježíše? Jejich důvěra Kristu jako Svému Pánu? Byla tam vůbec od počátku? Důvěřovali oni slepci Ježíši Kristu jako Svému Pánu? Anebo jenom věřili v to, že Kristus má moc je uzdravit?

Podle vaší víry se vám staň, řekl Ježíš slepcům. Krásně zaslíbení. Ale jaká byla jejich víra? Nebyla to víra sobectví? Tělesnosti? Opravdu to byla víra služebníků? Toužili tito dva po důvěrném vztahu s Kristem? Sloužit mu? Znali jej vůbec? Anebo o Něm pouze slyšeli? Jestliže jej znali, jaktože hned, pět minut po té, porušili Jeho jasný příkaz? Kde je bázeň před Kristovým slovem, které jim vrátilo zrak? Není ono zaslíbení, které Bůh řekl slepcům, nakonec varováním?

Podle vaší víry (t.j. také důvěry a věrnosti) se vám staň. Jaká byla jejich víra? Víra služebníků? Důvěra v Pána? Věrnost Pánovu slovu? Anebo víra svévolná, která si myslí, že sama dobře ví, co je pro jejich život nejlepší? Víra, které je jedno, jaké má Bůh plány či záměry? Možná si vzpomenete na příběh o Pánu Ježíši, když potkal deset mužů, kteří byli malomocní.

(Lukáš 17:11-19) A stalo se, když byl na cestě do Jeruzaléma, že procházel Samařskem a Galileou. Když vcházel do jedné vesnice, setkalo se s ním deset malomocných mužů, kteří zůstali stát opodál a hlasitě zvolali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“ Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím.“ A stalo se, když odcházeli, že byli očištěni. Jeden z nich, když uviděl, že je uzdraven, se vrátil a velikým hlasem oslavoval Boha; padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. A byl to Samařan. Ježíš na to řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal chválu Bohu, kromě tohoto cizince?“ A řekl mu: „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.“

Pán Ježíš uzdravil všech deset, ale pouze jeden z nich byl spasen. Uzdravení není zárukou spasení. Co tedy budeme mít? Svoji tělesnost, svoji svévoli? Anebo Boží požehnání, oddání se Boží vůli? Chceme spoléhat na svůj rozum, anebo na vedení Boží? Bojím se modliteb vyslyšených z tělesné víry, z „tescové“ víry. Víry malých dětí křičících uprostřed velkoobchodu žadonící o čokoládku, bonbónek nebo o nanuček. Víra malých dětí, kteří nevědí, co je a co není pro ně dobré, ale křičí na celé kolo a vztekají se, když rodiče pamlsek nechtějí koupit.

Buď svou vůli odevzdáme Bohu do rukou a budeme se ptát po spravedlnosti Králoství Nebeského, nebo si svoji vůli necháme, budeme si sami určovat, co je pro nás dobré a co špatné. A podle naší víry pak dostaneme, ovoce toho, co jsme sami zasévali. Tělesná víra neni dostatečná pro křesťana. Nestačí ke spáse. Jestliže člověk hledá naplnění svých tělesných potřeb pouze pro tento tělesný svět, pak tato tělesná víra mu plně vyhovuje. Ale hledá-li člověk více, opravdový vztah s Ježíšem Kristem, a né pouze s Jeho mocí, pak potřebuje více.

Potřebuje na prvním místě hledět na Boží Králoství a Jeho spravedlnost, a vše ostatní mu bude přidáno. Křesťan potřebuje důvěrný vztah s Ježíšem Kristem, poznávat Jej a být Jím poznáván po každý okamžik života. Křesťan by měl toužit po důvěrném vztahu s Bohem, učit se důvěřovat Ježíši Kristu za všech okolností. Nejenom ve chvílích, kdy se vše daří, ve chvílích moci, mládí a síly, ale i ve chvílích, kdy nejde nic podle našich představ, v době nemoci, slabosti a stáří.

Sloužit Bohu tam a v takovém stavu, v jakém si jej žádá Bůh, jaký má On plán. Takováto víra, důvěra a věrnost Kristu jako Pánu a Spasiteli přináší spásu. Odevzdávat svou vůli a svůj rozum jako věci nedostatečné do Božích rukou a přijímat vůli Boží. Vždyť tak se koneckonců modlil i sám Pán Ježíš Kristus v olivetské zahradě: Ať se neděje vůle má, Otče, ale vůle Tvá.

R. McConnell, který napsal knihu Jiné evangelium, obviňuje učitele hnutí víry z toho, že zkreslují biblický názor na víru tím, že ji představují jako určitou manipulaci neosobními zákony, které působí nezávisle na suverénním Bohu. Moc k dosažení výsledků spočívá v samotné víře, která vznikla díky dodržení jednoduché formule v určitém magickém výroku.

Jeden bývalý stoupenec pozitivního vyznávání napsal po přečtení knihy Dave Hunta – Svod křesťanství: „Není divu, že mé pozitivní vyznávání selhalo. Tolik let svého křesťanského života jsem strávil tím, že jsem se sobecky snažil získat víru, která hory přenáší, a po celou tu dobu jsem potřeboval víru v Boha, který hory přenáší.“

(Jakub 4:3) Prosíte, ale nedostáváte, protože prosíte zle, abyste uspokojili své vlastní choutky.

(Matouš 6:10) Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi.

Súvisiace videá a dokumenty

( Biblické lekcie k dispozícii – STIAHNUŤ )