Démoni – padlí anjeli

Démoni podle Bible: Co říká Písmo o duchovních bytostech

Abych pravdu řekl, raději bych psal například o Boží lásce a velikosti. Bohužel, s démony mám mnohem více zkušeností. Rád bych případným čtenářům připomněl existenci těchto duchovních bytostí. V poslední době se církev chovala tak, jakoby existence a hlavně aktivita démonů skončila s Ježíšovým ukřižováním či vzkříšením. Bohužel to není pravda. Pojďme se tedy nyní společně podívat, co o démonch říká Bible! Pokusím se to vzít popořádku s pomocí biblické konkordance. První odkaz je v třetí knize Mojžíšově 20, 27:

Leviticus 20, 27: Muž či žena, v nichž bude duch zemřelých nebo duch věštecký, budou jistě usmrceni; bude se na ně házet kamení, jejich krev je na nich.

Z tohto oddielu vyplýva, že človek môže mať v sebe nečistého ducha – démona. Je zrejmé, že aby mohli byť títo duchovia rozpoznaní, musia sa cez daného človeka nejako zjavne prejavovať. Je to hrozné, keď si uvedomím, ako populárny je ešte dnes napríklad spiritizmus – vyvolávanie duchov. Tu ide vlastne o prípravu na prijatie „ducha zemrelého“. Kto je najviac otvorený, „vyhráva“, a je vybraný ako médium pre spojenie s dušami nebožtíkov. Chcel by som na tomto mieste trochu predbehnúť a upozorniť na ďalšiu ložu spiritizmu – že pri ňom dochádza ku kontaktu so skutočnými dušami alebo duchmi zemrelých osôb. Pozrite sa prosím teraz do knihy Kazateľ:

Kazatel 9, 5-6: Neboť živí vědí, že zemřou; mrtví, ti však nevědí nic, ani už nemají odměnu, protože jejich památka byla zapomenuta. Jak jejich láska tak jejich nenávist i jejich žárlivost dávno zanikla a nebudou mít už nikdy podíl na ničem, co se pod sluncem koná.

Rozumne prosím: mŕtvi už do nášho života zasiahnuť nemôžu ničím, teda ani ako nejakí duchovia. Ten, kto v skutočnosti dáva odpovede, je nejaký démon, ktorý má dostatok informácií o zemrelom človeku. Ďalším miestom, kde sa Biblia spomína o nejakom démonovi, je Súdcov 9, 23:

Soudců 9, 23:  Bůh pak poslal mezi Abímeleka a občany Šekemu zlého ducha a občané Šekemu se k Abímelekovi zachovali zrádně.

Z tohto miesta vidíme, že démoni dokážu ovplyvňovať chovanie a postoje ľudí. Ďalej tiež vidíme, že obtěžovanie nejakým zlým duchom si môžeme „vykoledovať“. Abímelek sa zachoval hrozne, umlúvil Šekemské, aby ho ustanovili kráľom, a svojich 70 bratrancov nechal popraviť. Biblia je úžasná aj v tom, že sa sama vykladá. Hneď v nasledujúcom verši (verš č. 24) je napísané:

To pro násilí spáchané na sedmdesáti Jerubaalových synech, aby jejich krev dopadla na jejich bratra Abímeleka, který je zabil, a na občany Šekemu, kteří posilnili jeho ruce, aby zabil své bratry.

Ako vidíte, podobný osud postihol toho, ktorý bezprávie napáchal, tak aj tých, ktorí ho v ňom podporovali. Vôbec celú deviatú kapitolu knihy Súdci všetkým odporúčam k prečítaniu a zamyšľaniu! Táto kapitola pokračuje tým, ako sa Abímelek choval ako kráľ až po jeho násilnú smrť. Pri obliehaní jednej veže na neho nejaká žena zhodila mlýnsky kameň a rozbila mu hlavu. Aby sa nehovorilo, že ho zabila žena, nechal sa probodnúť od jedného svojho zbrojnoša. V verši 56-57 je povedané:

Tak Bůh odplatil Abímelekovi za zlo, jež spáchal proti svému otci, když zabil svých sedmdesát bratrů. Také všechno zlo šekemských mužů Bůh obrátil na jejich hlavu a přišla na ně kletba Jótama, syna Jerubaalova.

V týchto veršoch môžeme nájsť ďalšie poučenie. Jedná sa o odplatu za bezprávie, či chcete, hriech. Boh hovorí napríklad v 5. Mojžišovej 32, 35: „Mne patrí pomsta a odplata.“ Boh ľuďom prikazuje odpúšťať a zveriť odplatu Jemu samotnému. Často sa ľudia previnujú tým, že „berú spravodlivosť do svojich rúk.“ Ďalšie miesto, kde sa hovorí o nejakom zlém duchu, je 1. Samuelova 16,14-16:

1. Samuelova 16, 14-16: Duch יהוה odstoupil od Saula a děsil ho zlý duch od יהוה. Saulovi otroci mu řekli: Hle, děsí tě zlý duch od Boha. Ať jen řekne náš pán svým otrokům, kteří ti slouží, ať vyhledají někoho, kdo umí hrát na lyru. A když se stane, že na tebe přijde zlý duch od Boha, bude hrát svou rukou a bude ti dobře.

Dôvodom, pre ktorý zlý duch začal prepadávať Saula, bolo nesplnenie priamych Božích rozkazov. Saul dostal rozkaz pobit Amáleka a ako klaté zničiť aj všetko, čo mu patrí. Saul však neposlúchol a Amáleckého kráľa Agaga nechal nažive. Navyše si ponechal najlepšie kusy z bravu a skotu, aby ich mohol obetovať Bohu. Prorok Samuel povedal Saulovi: „Pretože si zavrhol Jehovovo slovo, i On zavrhol teba ako kráľa.“ Rovnako ako v prípade Abímeleka, aj tu bol najprv spáchaný hriech, až potom začali byť títo muži obtěžováni démonmi.

Ďalej z týchto veršov môžeme poznať, že miestni ľudia už mali o démonoch určité znalosti. Dokonca vedeli, že démon Saula prestane obtěžovať, keď bude niekto hrať na citaru. Áno, hudba má naozaj veľkú moc. Privedli teda Davida, a vždy, keď hral, zlý duch od Saula odstupoval. Pozrime sa teraz o pár veršov ďalej na miesto 1. Samuelova 18, 10-11:

1. Samuelova 18, 10-11: Příštího dne se stalo, že Saula uchvátil zlý duch od Boha a choval se uvnitř paláce jako prorok. David hrál svou rukou na loutnu jako každý den. Saul měl v ruce kopí. Vtom Saul vrhl kopí, neboť si řekl: Přibodnu Davida ke stěně. David však před ním dvakrát uhnul.

Tu môžete vidieť, že démoni môžu mať naozaj ohromný vplyv na správanie ľudí. Pozrime sa teraz do Nového Zákona, na to, čo o démonoch hovoril a ako s nimi zaobchádzal Ježiš:

Matouš 8, 16: Když nastal večer, přinesli k němu mnoho démonizovaných; i vyhnal duchy slovem a všechny nemocné uzdravil,

To bolo úplne niečo iné, než s čím sa ľudia doteraz stretávali. Ježiš démonom prikázal a oni odchádzali. Zaujímavý je príbeh o uzdravení posedlého v Gerase:

Marek 5, 1-15: Přišli na druhou stranu moře do krajiny Gerasenů. A jak vystoupil z lodi, hned proti němu z hrobů vyšel člověk s nečistým duchem, který měl v hrobech obydlí. Ani řetězy ho již nikdo nemohl spoutat, neboť byl častokrát spoután okovy a řetězy, ale on vždy řetězy na sobě roztrhal a okovy rozlámal. Nikdo ho nedokázal zkrotit. A stále dnem i nocí mezi hroby a na horách řval a sekal se kameny. Když Ježíše z dálky uviděl, přiběhl a poklonil se mu a silným hlasem zařval: „Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha Nejvyššího? Zapřísahám tě při Bohu, netrýzni mne!“ Ježíš mu totiž říkal: „Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!“ A tázal se ho: „Jaké je tvé jméno?“ Řekl mu: „Mé jméno je Legie, protože je nás mnoho.“ A velice ho prosil, aby je neposlal pryč z toho kraje. Tam u hory se páslo veliké stádo vepřů. Všichni ti démoni ho poprosili: „Pošli nás do těch vepřů, abychom do nich vstoupili.“ On jim to dovolil. Nečistí duchové vyšli a vstoupili do těch vepřů. A stádo se zřítilo po svahu do moře, asi dva tisíce kusů, a utopilo se v moři. Ti, kteří je pásli, utekli a oznámili to ve městě i ve vesnicích. A lidé přišli, aby se podívali, co se stalo. Přišli k Ježíši a pozorovali toho démonizovaného, jak sedí oblečený a má zdravou mysl — toho, který měl Legii — a ulekli se.

Tu si môžeme všimnúť niekoľko zaujímavostí: Démonizovaný (posedlý) mal ohromnú silu (miestni ľudia si s ním nedokázali poradiť). Ježiš nehovoril k človeku, ale priamo k démonom, a naopak, s Ježišom hovorili samotní démoni. Vidíme tu, že sa jedná o bytosti, ktoré nemajú hmotné telo, no majú inteligenciu. Démoni vedeli, že Ježiš je Boží syn (Ježiš sa tým nechlubil, práve naopak) a že má nad nimi moc (autoritu).

Ďalej v tomto príbehu vidíme, že démoni môžu vstupovať a ovládať nielen ľudí, ale aj zvieratá (aj keď radšej hostujú u človeka). Z príbehu je jasné, že posedlý človek behal po krajine nahý. Po vyhnaní démonov sa okamžite začal správať rozumne. Poďme teraz ďalej! Ďalším zaujímavým príbehom je uzdravenie nemého:

Matouš 9, 32-33: Když odcházeli, hle, přivedli k němu němého démonizovaného člověka. A když byl démon vyhnán, němý promluvil. A zástupy užasly a říkaly: „Něco takového se v Izraeli nikdy nestalo.“

Ako z tohto príkladu vidíme, niektoré nemoci alebo zdravotné problémy môžu byť spôsobené démonmi. V tomto prípade démon spôsobil, že človek nemohol mluviť. Zaujímavým tématom týkajúcim sa démonov je otázka autority. Ježiš svoju autoritu zveril najprv svojim dvanástim učedníkom a neskôr ďalším sedemdesiatim:

Lukáš 10, 17-20: Těch sedmdesát dva se vrátilo s radostí a říkali: „Pane, i démoni se nám poddávají ve tvém jménu.“ Řekl jim: „Viděl jsem, jak Satan spadl s nebe jako blesk. Hle, dal jsem vám pravomoc šlapat po hadech a štírech, i nad veškerou silou Nepřítele, a naprosto nic vám neublíží. Ale z toho se neradujte, že se vám poddávají duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“

Ježiš svoju moc (autoritu) nad démonmi aj nemocemi mohol predať svojim učedníkom. Je to podobné, ako je to u štátnych zamestnancov – napríklad u policajtov. Policajti majú štátom zverenú autoritu k vykonávaniu spravodlivosti. Sami o sebe nemajú autoritu (alebo chcete-li moc) napríklad zastavovať automobily. Túto pravomoc im dáva povýšenie od štátu. Podobné pravidlá fungujú aj v duchovnom svete. Ježišovi učedníci by sami o sebe neboli schopní vyhnať jediného démona. Túto autoritu im však ako svojim zástupcom (vyslancov) zveruje Ježiš. Ježiš svojim učedníkom ďalej vysvetľuje, čo je podstatné a z čoho sa majú radovať. Pozrime sa na ďalší príbeh vyslobodenia démonizovaného:

Marek 9, 17-29: A jeden člověk ze zástupu mu odpověděl: „Učiteli, přivedl jsem k tobě svého syna, který má němého ducha. Kdekoli se ho zmocní, trhá jím, a on pění, skřípe zuby a strne. Řekl jsem tvým učedníkům, aby ho vyhnali, ale nemohli.“ On jim na to říká: „Ach, pokolení nevěřící, jak dlouho ještě budu u vás? Jak dlouho ještě vás budu snášet? Přiveďte ho ke mně.“ I přivedli ho k němu. Jakmile ho duch spatřil, ihned s ním zalomcoval, chlapec padl na zem, válel se a měl pěnu u úst. Ježíš se zeptal jeho otce: „Jak je to dlouho, co se mu to stává?“ On řekl: „Od dětství. Často ho hodil i do ohně a do vody, aby ho zahubil. Avšak můžeš-li něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám.“ Ježíš mu řekl: „Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří.“ Otec toho chlapce hned vykřikl a říkal: „Věřím, pomáhej mé nevíře!“ Když Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, pohrozil tomu nečistému duchu: „Duchu němý a hluchý, já ti přikazuji, vyjdi z něho a už do něho nikdy nevstupuj!“ Ten vykřikl a silně jím zalomcoval a vyšel. Chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že zemřel. Ježíš uchopil jeho ruku, probudil ho a on vstal. Když Ježíš vešel do domu, jeho učedníci se ho v soukromí ptali: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“ Řekl jim: „Tento rod nemůže vyjít jinak, než v modlitbě a půstu.“

Domnievam sa, že tieto príznaky by súčasná medicína hodnotila ako epilepsiu (padúcnice). Ježiš miesto nasadenia antiepileptík, neuroleptík a sedatív vyhnal démona. Tým bola odstránená príčina problému a nielen príznaky. Ježiš tu ako dôvod, prečo učedníci nemohli démona vyhnať, uvádza ich nevieru. Ďalej im hovorí, že k tomu, aby mohol byť tento démon vyhnaný, by museli pripojiť modlitbu a pôst. Ať už je to tak, že pri modlitbe a pôste rastie viera, či nikoliv, niektoré druhy démonov (väčšinou tie najťažšie prípady démonizácie) bez nasadenia týchto „zbraní“ neodídu.

V Biblii je ešte mnoho ďalších príbehov s démonmi, ale pre zoznámenie sa s touto oblastí by to snáď mohlo stačiť. Na všetky prípadné otázky podľa svojich síl odpoviem na svoje e-mailovej adrese, prípadne túto stránku rozšírim o ďalšie príklady z Bible.