Gospel, rock a „cudzí oheň“

18/11/2019 MrCastiel

Tajemný projev charismatického katolicismu se začal šířit masovým mluvením v nesrozumitelných jazycích, což přitáhlo pozornost nejen katolíků, ale i mnoha protestantských skupin, které toto hnutí následovaly. Teorie tajemného vychvácení, kterou poprvé představil jezuitský kněz Francisco Ribera ze Salamanky ve Španělsku v roce 1585, odstartovala velké protestantské probuzení. Toto hnutí přineslo emocionální setkání, která zahrnovala doteky, tanec a hudbu v různých žánrech, jako jsou folk, rock, jazz a dokonce i mše pro homosexuály.

Když nové probuzení dorazilo i k naší církvi, reakce byly smíšené. Někteří zůstávali zdrženliví, zatímco jiní přistupovali s tolerancí, aby mohli zachránit věřící z opačného tábora.

Historie manifestací „Ducha“ a jejich odraz v hudbě

Bible říká v 1.Sam 15:23:

„Vzdor je jako hříšné věštění a svéhlavost jako kouzla.“

Satan jako původce vzdoru a vzpoury byl od počátku spojen s modloslužbou, která zahrnovala čarodějnictví, orgie, stavy mimo vědomí a hudbu, jež umocňovala účinek různých rituálů. Moderní historikové při hledání kořenů těchto praktik našli stopy až ve starověkém Egyptě. Odtud se rituální tradice rozšířily do západní Afriky, konkrétně do Dahomey (oblast Voodoo) a Konga, a později kvůli otrokářství také do západní Indie, Jižní, střední a severní Ameriky.

Mnoho afrických, karibských a domorodých amerických kmenů používalo bubny jako posvátné nástroje, které byly nezbytné pro jejich rituály a ceremonie. Primitivní bubeníci byli schopni vyvolat fyziologické stavy jako extáze, halucinace nebo ztrátu vědomí. Pro křesťany však byla tato pohanská hudba s polyrtmickými bubny a tanci příliš hrubá a vulgární. Snažili se ale černošské sousedy obrátit na víru, což vedlo ke vzniku spirituálů a gospelů, které spojovaly obě kultury.

Dalším stylem s výraznými rytmy byl jazz, jenž porušoval tradiční hudební pravidla a během 50 let se stal dominantní formou černošské hudby. Z jazzu vycházel blues, který si uchoval své kořeny ve spirituálech a gospelech. Tyto styly začali přejímat i bílí hudebníci, jako například Elvis Presley, Jerry Lee Lewis nebo Bill Haley, a jejich hudba, původně označovaná jako rhythm and blues, se stala známou pod názvem rock and roll.

Rock and roll byl převážně taneční hudbou, která se stala spojnicí mezi dospívajícími a příležitostí k vyjádření agrese a rebelie. Jeho neústupný rytmus a vliv blues podněcovaly fyziologické reakce a odhodlání posluchačů zbavit se zábran. Hudebníci sami pohybem a tancem vybízeli publikum k sebevyjádření a svobodě.

Od 60. let se rock proměnil v sociální a politické médium i životní styl pro mladou generaci. Rozšířil černošskou hudbu, taneční styl a jejich emoce do všech koutů společnosti. Ve své podstatě se stal nástrojem vzpoury a revoluce, zaměřeným na problémy utlačenosti a nespokojenosti civilizace. Na druhou stranu s sebou tento pocit sebeosvobození přinesl i nové výzvy – jako jsou zoufalství, drogy, nevěra a odcizení od stabilních tradičních hodnot.

Jak to bylo v pohanství, tak to je dnes v křesťanství

Můžeme si povšimnout, že pohanské rituály a jejich fyzické účinky na přihlížející dnes získávají podobu světového trendu prostřednictvím rockové hudby, která vyvolává podobné prožitky – od extází přes záchvaty až po stavy nevědomosti.

Ještě nedávno byla tato hudba součástí modloslužby a doprovázela posvátné oběti bohům. A dnes? Tato hudba pronikla do většiny protestantských i katolických kostelů. Slouží k tomu, aby člověk dosáhl duchovního prožitku a vstoupil do jiného emocionálního stavu. Je mezi tím rozdíl? Jeden podstatný. Zatímco dříve byla tato hudba využívána k oslavování pohanských bůžků, dnes tvoří základ křesťanských rituálů.

Spojení svatého s nesvatým nebo sestupný trend?

Do adventismu proniká rocková hudba pomaleji než do ostatních církví. Přesto se i naše církev začíná přizpůsobovat a ve snaze zachránit ostatní pro Ježíše hovoří stejnou hudební řečí.

Otázkou však zůstává: Můžeme očistit rockovou hudbu – která ve své podstatě obsahuje prostředky pro vzpouru, pošlapávání standardů, morálky a úsudku – tím, že k ní přidáme náboženská slova? Nebo jde o spojování svatého s nesvatým, nerozlišování čistého od nečistého? (Ez 22, 26–28) Pokud je tato hudba ve své podstatě nečistá, nejedná se o to, co Bible nazývá Babylonem? Nepřijímáme tím Babylon přímo do církve, která káže: „Babylon padl, vyjděte z něj“?

Druhá otázka zní: Do jaké míry církev zažila změny v chování a postojích, které jsou charakteristické pro jiné světské skupiny? Nárůst rozvodů a opětovných sňatků, pokles zbožnosti a morálky, duch neochoty podřídit se autoritám – jak v církvi, tak mimo ni – a ignorování Boha a Jeho proroků, stejně jako tříštění učení církve falešnými naukami, jsou jasnými důkazy toho, že prožíváme zřetelný sestupný trend.

Falešné nauky a vliv nebezpečné hudby na uctívání Boha

Kdykoli byla tato nebezpečná hudba spojena s uctíváním Boha, ať už uvnitř naší církve nebo mimo ni, bylo to vždy doprovázeno falešnými naukami. Například v Letničním hnutí – známém svou zvláštní hudbou, spirituální vírou a různými extatickými projevy. K Adventistům se tato hudba dostala na stanovém shromáždění v Indianě. Psal se rok 1900. Poslechněte si některé z výpovědí o tomto setkání.

„Mají velký buben a 2 tamburíny, velkou basu, 2 housle, flétnu, organ a několik hlasů. Mají zahradu pálivých koření místo svého zpěvníku (mimochodem to je zpěvník Letničních církví) a hrají taneční hudbu se svatými slovy. Nikdy nepoužívali naše vlastní sborové zpěvníky, pouze když mluvil starší Breče nebo Haskell. Křičí Ámen, Chvála Pánu, Sláva Bohu – tak jako služba Armády spásy. To doslova vyvádí z rovnováhy. Učení mají správné. Ovšem nešťastné duše jsou opravdu zmateny.“ (Hetty H. Haskel, Letter to Miss Sara McInterfer , September 17,1900).

„Minulou sobotu si vzali dopolední setkání a také kázání v 11 hodin a zavolali je do předu ke kazatelně. Nešťastné duše se tam stádovitě shromáždili až jich byly 3 řady. Kazatelé nepřestali své pokřiky, spíše bych měla říci ječení. Pozvali staršího Breeda a Haskella, aby jim přišli pomoci ke kazatelně. Bratr Breed se snažil s některými mluvit, ale cítil se tak cize, že vstal a podíval se kolem. Starší Haskell opustil stan a šel do stanu našeho. Nakonec si udělali zvláštní chvíli pro modlitbu. Po ní se postavili a radostně volali Chvála Pánu, Sláva! Padli si do náručí, políbili se a potřásli si rukama. Nechali pak svou hudbu pokračovat i s tím rámusem, dokud většina z nich nevypadala jako blázni.“ Haskel, letter to E.G.W., 22.9.1990

Bude se to opět opakovat

Během rozvoje tohoto divného hnutí byla Ellen G. White (EGW) v Austrálii. Vrátila se do Ameriky ve stejný měsíc, kdy probíhalo stanové shromáždění – 13.–23. září 1900. Když dorazila domů, našla dopisy, které na ni čekaly ohledně divné hudby na tomto shromáždění. Dne 10. září napsala odpověď. Některé myšlenky z této odpovědi jsou velmi zajímavé.

„To co jsi mi popisoval, že se dělo v Indianě, mi ukázal Pán, že se bude dít zase těsně před koncem doby milosti. Budou projevy nejrůznějších nečistých způsobů. Bude se křičet s bubny, hudbou a tancem. Smysly myslících lidí budou tak zmateny, že jim nebude možné důvěřovat, že udělají správná rozhodnutí a říkají tomu „Působení ducha savtého.“ Zmatek hluku, šokující smysly a kazící ty kteří se chovají správně. Jak by to mohlo být požehnáním? Síly satanských bytostí se smíchají s rámusem a hlukem, aby vytvořili karneval, jež někteří nazývají mocné působení Ducha svatého. Když setkání skončí, tak to dobré, co se má vykonat a co mělo být vykonáno představením posvátných pravd nebude moci být naplněno. Ti, kteří se účastní na údajném probuzení získávají dojmy, které vedou k nestabilnímu unášení se do extrémů. Už nemohou říci to, co dříve věřili ohledně biblických principů. Takovému druhu bohoslužby by nemělo být dáno žádné povzbuzení. satan tam působí hřmot a zmatek, přitom se jedná o hudbu, která kdyby byla zahrána správně, mohla by být chválou a oslavou boha. Ale satan působí její účinky jako jedovaté bodnutí hada. Tyto věci, které se vyskytovaly v minulosti, ze zopakují i v budoucnosti. Satan udělá hudbu pastí v tom jak je vedena a produkována. Bůh volá na svůj lid, který má před sebou světlo v Božím Slově a ve Svědectvích, aby četli, zvažovali a dbali Jeho pokynů. Bylo nám dáno jasné naučení, aby tomu každý mohl rozumět. Ale v nepřekonatelné touze přinést něco nového vznikají nová, cizí učení a podstatně ničí vliv těch, kteří by byli silou pro dobro, pokud by se drželi pevně své víry, tak jak ji získali na počátku a důvěřovali v pravdu, jež jim Pán dal.“ EGW, Selected Messages, Vol. 2, str. 36-38

V jiném komentáři k této zkušenosti Ellen White napsala:

„Byli uneseni spiritistickým klamem. … Pokud bychom uskutečnily plány, které by někteří chtěli, abychom uskutečnili, byly by zformovány skupiny, jež by přinesly spiritistické projevy a popletli by víru mnohých.“ EGW, Evangelizace 595

Povšimněte si scénáře – Hudba byla používána, aby zmátla mysl jinak racionálních lidí. Hudba má schopnost ovlivnit rozhodování a může vytvářet emocionální reakce, které přehluší logické myšlení. V takových případech mohou být lidé méně důvěryhodní při vyřčení správných rozhodnutí. Tento fenomén ukazuje, jak hudba působí na lidskou psychiku a její schopnost manipulovat emocemi.

„Získali dojmy, jež je odvádějí pryč a už nemohou říci to, čemu věřili dříve ohledně principů Bible.“ 1 T 506

„Satan nemá námitky proti hudbě, pokud z něj můe učinit prostředek kterým si získá přístup do myslí mladých lidí. “ 1 T 497

„On ví, které orgány má vzrušit, aby podnítil, ovládl a okouzlil mysl.“ Rady k rodičům, učitelům a studentům str 235

„Přirozená mysl má sklony k požitkářství a sebeuspokojování … Jak se to hodí satanovu záměru, vytváří u lidí okouzlující pocity.“ , str. 27

„Ten kdo ve svém nitru prožívá stálou přítomnost Spasitele, nebude Ho před ostatními zneuctívat produkováním tónů, které odvracejí mysl od Boha a nebe k lehkovážným a ničemným věcem. Hudba má tedy vliv na navození atmosféry a některé z lehkovážných populárních písní nebudou to nejvhodnější pro Boží děti. 1T 497 Hudba lehkého žánru a populární hudba namísto podněcování ke svatosti a duchovnosti je prostředkem odvádění mysli od pravdy.“ 1T 510

EGW popisuje vliv hudby v 1T506 – působí příjemné pobláznění:

„… zničení představivosti, obsahuje přebytek nadšení a jistý druh vnější inspirace. Připravuje posluchače na nesvaté myšlenky a činy.“ CPTS 339.

„Cítím velké obavy, když vidím bezuzdnost mladých lidí, kteří vyznávají, že věří. Bůh není v jejich myslích. Jejich mysl je naplněna nesmysly. Jejich konverzace je prázdná. Mají dychtivé uši pro hudbu a satan ví, které orgány hudbou vzrušit, aby okouzlil mysl, tak aby netoužila po Kristu.“ Hlas, hudba a řeč, EGW

Nejvíce rozrušující část tohoto poselství je náznak, že my se nebudeme chtít naučit tuto lekci. Že v oblasti volby správné hudby zopakujeme chyby, jichž jsme se dopustili v minulosti.

„Bude slyšet křik s bubny, hudbou a tancem těsně před koncem doby milosti.“

Je zajímavé, že starý Izrael měl ten stejný problém těsně před tím, než vešel do zaslíbené země. Byli zlákáni hudbou a potom svedeni k imorálnostem a pohanské modloslužbě – viz 2 Moj 32. Bible nám říká, že to vše bylo napsáno pro naše poučení. Necháme se těmito prorockými napomenutími poučit i v dnešní církvi?

Slyšíme dnes ve sborech taneční nápěvy s posvátnými slovy? Slyšíme křičení? Slyšíme rytmus bubnů? Možná to nevidíme, protože Satan pracuje velmi obezřetně. On zná dar proroctví, proto často skrývá bubny v malých dávkách – zvláště u komerčně vytvořených doprovodů a instrumentálních skladeb.

Myslíte si, že jsme blízko době milosti? Sami posuďte. Pro vaše dobro, pro spásu vašeho sboru a pro Boží věc prosím pečlivě zvažte tuto záležitost. Hledejte Boží vůli na modlitbách a rozhodněte se stát mezi těmi, kdo uslyší slova: „Vítejte doma děti, vy, jež jste byli i v malém věrní, učiním vás vládci nad mnohým. Vejděte do radosti svého Pána.“ (Mat 25,21).

Generální konference vydala pravidla pro používání hudby v ASD sborech. Bylo by moudré seznámit se s jejím posvátným posláním a vyhnout se přehnanému hluku a nezdravým rytmům – viz Guidelines Toward a Seventh-day Adventist Philosophy of Music.

David a jeho tanec – viz 150. žalm. Tyto projevy (tleskání, tanec, cimbály a bubny) se používaly během oslav na ulicích a nikoli ve svatyni. To, co bylo přijatelné během festivalů, nebylo přijatelné v chrámu – viz rozdíl mezi festivalem a Dnem smíření. I v Písmu je velký rozdíl mezi oslavou a bohoslužbou. Jedno bylo mimo chrám, druhé v něm. Jedno bylo radostné a hravé, druhé posvátné a zjevující úctu. Když Izrael uctíval zlaté tele, zněla Mojžíšovi ta hudba jako zvuk festivalů (Ex 33,18). Slovo tanec má v SZ více významů. Často to znamená refrén či sbor, a někdy také poskakování radosti. Ne vždy je jasné, který význam se myslí.

Reakce na knihu Notes on Music:

„Hudba je jedna z mála všcí, která dokáže strhnout emoce a chování člověka. Může jak uklidnit pocuchané nervy a zvednout myšlenky k Bohu, tak také vyburcovat smrtelné vášně. Satan je profesionál v psychologii a používá hudbu, aby získal vstup do myslí lidí, hypnotizuje své oběti a uvězňuje je v hříchu. Koncept prezentovaný v této knize ohledně hudby a její ovládající moci nad myslí i duší by měl být velmi pečlivě zvážen každým, kdo bere vážně své spasení.“ Georgie E. Rice, Ph.D., Associate Direktor, E.G. White Estate

Viac sa dočítate na stránke Tajemství hudby.