Krv Božieho Syna – záchrana ľudstva

Celá nebesa byla naplněna smutkem, když došla zpráva, že člověk zhřešil a je ztracen. Že svět, který Bůh stvořil, byl poskvrněn kletbou hříchu a bytosti, které jej obývají, jsou odsouzeny k nouzi, chorobám a smrti, že pro přestupníky zákona není východiska. Adamovo pokolení musí zemřít. Andělé ustali v chvalozpěvech. V nebeských dvorech zavládl smutek nad zkázou, kterou způsobil hřích.

Ježíš, Boží Syn, Vládce nebes byl jat lítostí nad padlým lidstvem. Jeho srdce bylo pohnuto nekonečnou soustrastí, tvář nesla výraz bolesti a smutku. Viděla jsem jej blížit se do neobyčejného světla, jež otáčelo Otce. Provázející mne anděl řekl: Kristus má důvěrný rozhovor s Tvůrcem. Před Otcem prosil za hříšníky, zatímco zástupy andělů s rozechvěním a zájmem očekávaly výsledek Kristova rozhovoru s Bohem. Dlouho trvalo toto tajemné jednání – „rada pokoje“ (Zach 6,13) o padlých synech lidských.

Spanilé světlo zahalující Otce třikráte obestřelo Ježíše. Viděla jsem Jeho postavu, když vyšel od Otce. Jeho lahodná tvář nenesla žádnou stopu zármutku či beznaděje, vyzařovala nevýslovnou dobrotu, lásku a milosrdenství.

Kristus andělským zástupům oznámil, že byla nalezena záchrana pro ztraceného člověka. Sdělil jim, že se zastal hříšníků před Otcem a jako výkupné za ně obětuje svůj vlastní život, vzal na sebe výrok smrti, aby člověka vysvobodil z prokletí zákona a uvedl jej opět v soulad s nebem. Že On sám vezme na sebe hanbu hříchu, jenž je Bohu tak odporný, že odloučí Otce od Syna.

Kristus podstoupí největší utrpení, aby zachránil ztracené lidstvo. A mocí zásluh své vlastní krve i poslušnosti Božího zákona získá pro lidi milost u Otce, a tak bude lidem opět umožněn návrat do nádherného ráje a jísti ovoce stromu života.

Andělé neměli důvodů k radosti, když jim Kristus odhalil plán vykoupení a poznali, že pro spásu člověka musí jejich milovaný Velitel podstoupit nevýslovná muka. Se zármutkem a ohromením naslouchali Jeho slovům, když jim líčil, kterak musí opustit čistotu a pokoj nebes a vzdát se jejich radosti, slávy a nesmrtelnosti. Musí sestoupit na zem, zakusit ponížení, bolest, potupu a smrt. Sám ponese nepravost a pohrdání i odplatu hříšníků, a přesto jen nemnozí budou jej přijímat za Syna Božího.

Opustí své vysoké postavení Vládce nebes a poníží se na úroveň člověka, aby na vlastním těle poznal bolesti a pokušení, jimž je člověk vystaven. Toho všeho bude zapotřebí, aby mohl pomáhat a stát se zastáncem těch, kteří jsou pokoušeni.(Žid 2,18) Až skončí Jeho učitelské poslání, bude vydán do rukou bezbožníků a podstoupí všechny urážky, krutosti a utrpení, ke kterým je satan a jeho andělé budou navádět.

Musí podstoupit nekrutější smrt pověšením mezi nebem a zemí jako hříšný viník. Musí dlouhé hodiny zápasit ve smrtelných úzkostech tak strašných, že andělé nebudou moci tomu přihlížet a zakryjí své tváře před touto scénou. Jeho utrpení a duchovní úzkost bude tak hrozná, že i Otec od Něj odvrátí svou tvář. Jen On sám musí nést vinu i váhu hříchů celého světa. Oznámil andělům, že zemře, třetího dne však vstane z mrtvých a vstoupí k Otci, aby se přimlouval za slabého, hříšného člověka.

Jediná možná cesta vykoupení

Andělé se vrhli k nohám svého Velitele a nabízeli svůj vlastní život jako oběť za člověka. Ježíš jim však sdělil, že pouze svou vlastní smrtí může spasit padlého člověka a že život anděla nemůže splatit tento dluh. Pouze Jeho vlastní oběť může být Otcem přijata jako cena vykoupení za vinu člověka. Kristus však andělům přislíbil, že i oni mají svůj úkol v plánu vykoupení, protože až vezme na sebe lidskou přirozenost, nebude Jeho moc rovná jejich, budou Mu pak sloužit, posilovat Ho a mírnit Jeho utrpení.

Budou také „služebními duchy, kteříž posílání bývají k službě pro ty, jenž mají dědičně obdržet spasení“.(Žid 1,14) Až andělé spatří Ježíšovo ponížení a Jeho smrtelný zápas a budou svědky strašlivé nenávisti, jaká bude proti Němu rozpoutána, zaplaví je bolest a rozhořčení; budou chtít svého milovaného Vůdce vysvobodit z rukou vrahů. Nebude jim však dovoleno, aby Jej vysvobodili; zato však vezmou účast v Jeho zmrtvýchvstání – neboť tak je to uloženo v plánu vykoupení, který s Otcem vytvořil.

Kristus ujišťoval a těšil anděly, že svou smrtí vykoupí mnohé a zničí toho, kdo má moc smrti. Že od Otce získá zpět království, jež obejme celou zemi, která se pak na věky stane Jeho vlastnictvím. Satan i hříšníci budou zničeni, aby již nikdy neškodili a neohrožovali nebe ani novou očištěnou zemi.

V nebi zavládla nevýslovná radost. Představa slávy a blaženosti vykoupené země byla tak silná, že převýšila bolest z oběti Knížete života. Nebeskými dvory se rozezněly akordy harf a nejnádhernější Boha velebící písně, jež opěvovaly nezměrnou lásku Otcovu – že dal svého jediného milovaného Syna na smrt za odbojné lidské pokolení. Díkuvzdání, chvála i velebení byly vyjadřovány Kristu za Jeho sebezapření, lásku a nesmírnou oběť, za to, že se dobrovolně rozhodl opustiti přítomnost svého milujícího Otce a vyvolil život plný utrpení, ponížení a bolesti, aby nakonec nevinně zemřel hanebnou smrtí.

Anděl řekl: „Domníváte se, že Otec vydal svého milovaného Syna bez boje? Ne! Bůh zakusil boj sám se sebou; má nechat člověka beznadějně zahynout, nebo má dopustit, aby Jeho milovaný Syn zemřel potupnou smrtí za viníky“.  Andělé byli tak dojati osudem člověka, že chtěli odložit svou slávu a položit za něj svůj život.

Provázející mne anděl mi však sdělil: „Přestupek byl tak velký, že život anděla nemohl splatiti dluh. Jedině smrt a prostřednictví Božího Syna mohla přinést zadostiučinění a vykoupení člověku z jeho beznadějnosti a neštěstí.

Andělům bude dovoleno sestupovat z nebe, aby přinášeli úlevu Božímu Synu v Jeho utrpeních a sloužili Mu. Jejich úkolem bude také bdít a držet ochranu nad poddanými království milosti před padlými anděly a temnotou, jakou satan bude stále obestírat lidstvo. Viděla jsem, že Bůh nemohl pro záchranu člověka pozměnit svůj svatý zákon. Proto vydal svolení, aby Jeho milovaný Syn zemřel za lidské přestupky.

Satan se svými anděly se radoval, že následkem pádu člověka, jehož původcem byl sám, pozbaví Syna Boží jeho vysokého postavení, jaké v nebi zaujímá. Řekl svým andělům, že přijme-li Ježíš lidskou přirozenost, pak nad Ním zvítězí, a tímto způsobem překazí naplnění plánu vykoupení.

Satan mi byl ukázán, když byl ještě šťastným a velkým andělem. Potom mi byl ukázán takovým, jakým je v současnosti. Ještě i nadále vlastní královskou postavu. Jeho vzhled je ještě stále majestátní, je přece andělem, i když padlým. Výraz jeho tváře však zjevuje obavu, nepokoj, nespokojenost, zlost, nenávist a úskočnost. Je v ní vepsáno všeliké zlo.

Zvláště jsem se soustředila na jeho profil, který měl před pádem tak šlechetný. Jeho čelo od obočí bylo nyní zešikmeno dozadu. Pochopila jsem, že příliš dlouho byl pod vlivem zla, že všeliké dobro v něm odumřelo, a místo něj se v něm rozvinuly zlé vlastnosti. Jeho pohled byl pronikavý, chytrácký a úskočný. Postavu měl ještě stále okázalou, ale tělo ztratilo svou pružnost a bylo skleslé na rukou i tváři. Ve chvíli, kdy jsem ho viděla, měl opřenou bradu na levé ruce. Zdál se být ponořen v myšlenkách.

Na tváři vyloudil úsměšek, který mnou otřásl, byl plný jedu a ďábelské prohnanosti. Tento úšklebek se na jeho tváři zjevuje tehdy, když je jistý svou obětí, a když ji má ve svých osidlech,stává se strašným.

Pokořeni a s nevýslovným smutkem opustili Adam i Eva nádherný ráj, kde byli tak šťastní a blažení do chvíle, kdy přestoupili Boží přikázání. Dokonce i podnebí doznalo změnu, ovzduší již nebylo tak příjemné jako předtím: Bůh jim dal kožešinový oděv, aby je uchránil před chladem a horkem, kterým byli nyní vystaveni.

Nezměnitelný Boží zákon

Neposlušnost a pád Adama a Evy stáhly na celé lidské pokolení Boží hněv a nebe se obestřelo zármutkem. Lidé byli odloučeni od Boha a ponořeni v beznadějný smutek. Zákon Boží nemohl býti změněn, neboť zabezpečoval všechny lidské potřeby. Boží zákon je Božím ustanovením a v žádném případě nemůže ztratit svou moc, ani býti pozměněn byť jen v nepatrné míře.

Andělé byli pověřeni návštěvou Adama a Evy a informovati je, že ačkoliv nemohou zůstat ve svém dosavadním domově, neboť přestoupili požadavky Božího zákona, jejich věc přesto není beznadějná. Sdělili lidem, že Syn Boží, který se s nimi před jejich pádem v rajské zahradě stýkal, byl jat lítostí z jejich beznadějného postavení a dobrovolně souhlasil převzít za ně trest smrti, aby člověk mohl žít skrze víru v zaslíbené smíření, jež měl Ježíš vykonat. Kristus otevřel dveře naději, že člověk může i přesto, že je hříšný, vysvobodit se z nadvlády satana.

Víra v zásluhy Božího Syna dá člověku tolik sil, že se bude moci vzepříti všem satanským pokušením. Bude podroben zkoušce, během které skrze pokání a víru ve smírčí oběť Božího Syna a přijetí Jeho zásluh může být osvobozen od přestoupení zákona, vyvýšen do prvotního stavu a jeho úsilí o naplnění požadavků zákona může být uznáno.

Andělé vyprávěli Adamovi a Evě o smutku, jaký nastal v nebi, když došla zpráva o přestoupení Božího zákona i o tom, co vedlo Krista k tomu, že se rozhodl položit svůj vlastní život jako výkupnou oběť. Adam s Evou nyní plně pochopili, jak vznešený a svatý je zákon Boží, když jeho přestoupení vyžadovalo nutnost tak nesmírně drahocenné oběti, aby lidstvo mohlo býti vykoupeno od nevyhnutelné záhuby; prosili, aby raději sami zemřeli neb aby jejich potomkové nesli trest za přestupek rodičů – nemohli se smířit s tím, že Boží milovaný Syn musí z lásky k nim přinést tak velkou oběť.

Adamův zármutek ještě vzrostl, když si uvědomil velikost svého hříchu, nesoucího s sebou tak strašné následky. Což nelze zabránit tomu, aby tento velký a svatý Pán nebes, který je stvořil, obcoval a rozmlouval s nimi, když byli ještě nevinní a svatí, Vládce všehomíra, kterého ctili a velebili andělé, musel opustit své postavení a zemřít za jejich přestupek?

Opět si uvědomil, že zákon velkého Jahve, který je fundamentálním Právem Boží vlády na nebi i na zemi, je tak svatý jako sám Bůh – velký Zákonodárce, proto život anděla nemohl býti svatému Bohu dostatečnou obětí za přestoupení Jeho zákona. V očích Nejvyššího má svatý zákon důležitější postavení nežli svatí andělé, jež obklopovali Jeho trůn.

Otec nemohl zrušit ani pozměnit ve svém věčném Právu byť jen jediné přikázání, aby tímto způsobem pomohl padlému člověku. Jedině Syn, který spolu s Otcem stvořili svět, mohl požadavku zákona učinit zadost a smířit člověka s Bohem, když obětí svého vlastního života vzal na sebe hněv Tvůrce. Andělé informovali Adama, že jak skrze jeho neposlušnost a přestupek přišla smrt a utrpení, tak skrze Ježíše Krista bude znovu navrácen život a nesmrtelnost.

Adam viděl, jak neposlušnost, zločin a podlost bude vzrůstat v dalších pokoleních, protože člověk podléhal vrozeným dědičným sklonům v přestupování Božího zákona. Bylo mu ukázáno, že prokletí hříchu bude stále víc a více doléhat na lidstvo, na zvířata i na zemi, poněvadž lidé budou setrvávat v neposlušnosti. Viděl, že nepravost, násilí a mravní úpadek budou stále vzrůstat, viděl však také, že uprostřed této záplavy lidského neštěstí a nouze vyskytnou se jednotlivci vážící si Boží známosti, kteří uprostřed všeobecného zla zůstanou Bohu věrni.

Adam pochopil, že hřích je přestoupením zákona. Bylo mu ukázáno, že následkem hříchu lidské pokolení bude se zmenšovat a slábnout po morální, rozumové i fyzické stránce a celý svět bude naplněn neštěstím všelikého druhu.

Přinášení obětí

Když Adam dle přesných Božích pokynů předložil první oběť za hřích, byl tento obřad pro něj zvlášť bolestnou chvílí. Aby mohl tuto oběť za své přestoupení přinést, musel vlastní rukou vzíti život, jehož dárcem je sám Bůh. Poprvé viděl umírání a smrt. Když patřil na zkrvavenou oběť a její smrtelné záchvěvy, okem víry viděl umírat nevinného Beránka Božího, na Nějž tato oběť poukazovala a který se měl stát obětí za hříchy všeho lidstva.

Krev této symbolické oběti Bohem vyžadované měla neustále připomínat Adamovi jeho vinu, měla v něm vyvolat lítost i pokání a vést jej k vyznání a zanechání hříchů.

Tento akt zabíjení oběti měl v něm hlouběji a silněji vyvolat závažnost jeho přestupku, jenž nemohl býti ničím jiným vyplacen a odpuštěn než jedině smrtí milovaného Syna Božího. Žasl nad nekonečnou dobrotou, milosrdenstvím a láskou, jež nabídla tak vysokou cenu výkupného, aby zachránila hříšníka. Když Adam zabíjel nevinnou oběť, měl pocit, že vlastníma rukama prolévá krev Syna Božího. Pochopil, že kdyby byl zůstal poslušný a věrný Bohu a Jeho svatého zákonu, nebylo by nikdy žádné smrti, a to ani zvířete, ani člověka.

Skrze tyto symbolické oběti jež poukazovaly na budoucí velkou oběť Syna Božího, zářila hvězda naděje, jež osvěcovala temnou a hroznou budoucnost a přinášela úlevu z osvobození od neodvratné záhuby. Sám fakt, že Kristus nesl trest za provinění člověka, je pádným důkazem pro všechny inteligentní tvory, že Jeho zákon je neměnný, že Bůh je spravedlivý, milosrdný a obětavý a že v působení Jeho vlády se spojuje věčná spravedlnost a smilování.

V počátečních dobách byla hlava každé rodiny správcem a knězem svého domu. Později, když se lidé na zemi rozmnožili, Bůh vyznačil zvláštní pokolení, jež mělo správu nad obětním systémem za lid. V krvi obětních zvířat měli hříšníci viděti očišťující krev Syna Božího. Smrt oběti měla viditelně všechny přesvědčit, že trest za hřích je smrt.

Hříšník přinášející oběť uznával svou vinu a projevil víru ve velkou a dokonalou oběť Syna Božího, jejímž symbolem byla obětní zvířata. Bez smíření vykonaného Ježíšem nemůže člověk dosáhnout žádné požehnání ani spasení. Bůh dbal o čest svého zákona, jehož přestoupení způsobilo tragické odloučení člověka od Boha. Pokud byl Adam poslušný a nevinný, měl bezprostřední, svobodný a snadný přístup k svému Stvořiteli. Po pádu do hříchu dorozumívání člověka s Bohem je možné jedině přes Pána Ježíše a anděly.

Výňatek z knihy E.G.Whiteové „Dějiny Vykoupení“

Přemýšlejte stále nad hloubkami úžasného plánu vykoupení. Jen pohledem na Kristovu lásku a Jeho utrpení bude naše srdce upokorněno a bude toužit být v souladu s naším Zachráncem. Budeme chtít z lásky a z vděčnosti žít tak jako On, v souladu s nebeským zákonem.

Jan 3,16 – „Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Jan 14,15 – „Jestliže mne milujete, zachovejte má přikázání.

1. Petr 1,18-21 – Víte, že ze svého marného způsobu života, zděděného po otcích, jste byli vykoupeni ne pomíjejícími věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž drahou krví Krista jako beránka bez vady a bez poskvrny. On byl předem poznán před založením světa a byl na konci časů zjeven pro vás, kteří skrze něho věříte v Boha, jenž ho probudil z mrtvých a dal mu slávu, takže vaše víra i naděje se upíná k Bohu.

Židům 10,19-22 – Když tedy, bratři, máme smělou důvěru, že smíme vstoupit do svatyně Ježíšovou krví, cestou novou a živou, kterou nám otevřel skrze oponu, to jest skrze své tělo, a když máme velikého kněze nad domem Božím, přistupujme s opravdovým srdcem v plnosti víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou.

Židům 10,28-29 – Kdo pohrdl Mojžíšovým zákonem, umírá bez slitování na základě svědectví dvou nebo tří svědků. Uvažte, oč horšího trestu bude hoden ten, kdo pošlapal Syna Božího, a krev smlouvy, jíž byl posvěcen, měl za nečistou, a Ducha milosti potupil

Súvisiace videá a dokumenty

( Biblické lekcie k dispozícii – STIAHNUŤ )