9.časť – Anjeli od doby Sudcov po prvé kráľovstvo
Kristus jako „Anděl Páně“
Bůh ve starých dobách posílal své anděly, aby sloužili nebo obcovali s jednotlivci. Když ti zjistili, že to byl anděl, kterého viděli nebo s kterým mluvili, pocítili hrůzu a dostali strach, že zemřou. Měli tak vznešený pohled na hroznou majestátnost a moc Boží, že si mysleli, že se dostali do tak úzkého spojení s tím, kdo přichází přímo od Jeho Svaté Přítomnosti, že je tato blízkost zničí…Soudců 6:22, 23; 13:21, 22; Jozue 5, 13-15. 4bSG 152.
Po smrti jejich vůdce (Jozueho) a starších, kteří s ním spolupracovali, lidé postupně upadali do modlářství…Bůh nedovolil, aby hříchy Jeho lidu zůstaly bez odplaty. V Izraeli byli stále věrní lidé, kteří Ho uctívali; a mnoho jiných ze zvyku a z dávného spojení uctívali Boha ve svatostánku. Velká společnost se shromáždila u příležitosti náboženského svátku, když anděl Boží, který (TA112,113) se nejprve objevil u Galgala, zjevil se zástupu u Síla….
Tento anděl, stejný, který se zjevil Jozuemu při dobývání Jericha, nebyl nikým jiným než Synem Božím….Ukázal jim, že nezrušil svá zaslíbení jim daná, ale že oni sami přestoupili posvátnou smlouvu.
„I stalo se, když mluvil anděl Hospodinův slova tato všechněm synům Izraelským, že pozdvihl hlasu svého lid a plakal.“ „Obětovali tu Hospodinu.“
Ale jejich pokání nemělo trvalejší následky. ST 2. červen 1881.
Gedeon
Gedeon byl syn Joase, z pokolení Manasses. Větev, do které tato rodina patřila, neměla žádnou vedoucí pozici, ale domácnost Joase se proslavila svou odvahou a bezúhonností…Gedeon přijal Božské povolání k vysvobození jeho lidu. V té době byl zaměstnán mlácením obilí…Jak Gedeon pracoval v tajnosti a v tichosti, se smutkem přemýšlel nad tím, jak by mohlo být zlomeno jho utiskovatele jeho lidu. Najednou se před ním objevil „Anděl Páně“ a oslovil ho slovy:
„Hospodin s tebou, muži udatný.“ PP 546.
Anděl byl zahalen Božskou slávou Jeho přítomnosti, ale nebyl to nikdo jiný než Kristus, Syn Boží. Když prorok nebo anděl sděloval Božské poselství, jeho slova byla:
„Hospodin řekl, já to udělám.“ (TA114)
Ale o osobě, která mluvila s Gedeonem je řečeno:
„Tedy řekl jemu Hospodin. Poněvadž já budu s tebou.“
Gedeon chtěl projevit zvláštní úctu ke svému význačnému hostu, a protože získal ujištění, že anděl posečká, spěchal Gedeon do svého stanu a ze svých skromných zásob připravil kůzle a nekvašené chleby, které před něho postavil… Když mu přinesl tento dar, anděl řekl:
„Vezmi to maso a chleby ty nekvašené, a polož na tuto skálu, a polívkou polej.“
Gedeon tak učinil a potom mu Pán dal znamení, po kterém toužil. S holí v ruce se anděl dotkl masa a nekvašených chlebů, z té skály vystoupil oheň a strávil to celé jako oběť, ne jako pohostinné jídlo, protože to byl Bůh, a ne člověk. Po tomto důkazu Jeho Božské přirozenosti anděl zmizel. Když se přesvědčil, že pohlížel na Syna Božího, Gedeon dostal strach a zvolal:
„Ach, Panovníče Hospodine, proto-liž jsem viděl anděla Hospodinova tváří v tvář.“
Potom se Bůh milostivě zjevil Gedeonovi podruhé a řekl: „Měj pokoj, neboj se, neumřeš.“ Tato slova milosti byla vyslovena stejným soucitným Spasitelem, který řekl pokoušeným učedníkům na rozbouřeném moři: „To jsem já; nebojte se.“ Ten, který se objevil truchlícím v horní místnosti, promluvil stejná slova ke Gedeonovi: „Pokoj s tebou.“ ST 23. červen 1881.
Samson
Přes rostoucí odpadnutí, věrní ctitelé (TA115) Boží nepřestávali prosit o vysvobození Izraele…Na hranici hornaté země, odkud bylo možno vidět nížinu Filištínských, leželo městečko Zarah. Zde žila rodina Manuova z pokolení Dan, jedna z mála rodin, která v době všeobecného odpadnutí zůstala věrná Bohu. Bezdětné ženě Manuově se zjevil „Anděl Hospodinův“ s poselstvím, že bude mít syna, skrze kterého Bůh započne vysvobozovat Izrael.K tomu jí dal anděl pokyny, jak se má chovat a jak má vychovávat dítě…
Žena vyhledala svého manžela a poté, co popsala anděla, opakovala Jeho poselství. Pak s obavou, že by mohli udělat nějakou chybu v důležitém úkolu, který jim byl svěřen, se manžel modlil:
„Nechť muž Boží, kteréhož jsi byl poslal, zase přijde k nám, a naučí nás, co máme dělat s dítětem, kteréž se má naroditi.“
Když se anděl objevil znovu, zeptal se ho Manue s úzkostí:
„Jaká péče o to dítě a správa při něm býti má?“
Anděl opakoval dřívější pokyn:
„Od všeho toho, o čemž jsem oznámil ženě, ať se ona vystříhá. Ničeho, což pochází z vinného kmene, ať neužívá, tj. vína aneb nápoje opojného ať nepije, a nic nečistého ať nejí; cokoli jsem jí přikázal, ať ostříhá.“ PP 560, 561.
Manue a jeho žena nevěděli, že ten, který k nim promlouvá, je Ježíš Kristus. Pohlíželi na Něho jako na Božího posla, ale nevěděli, jestli Ho mají považovat za proroka nebo anděla. Chtěli svému hostu prokázat pohostinnost, a proto (TA116) na Něj naléhali, aby zůstal, zatímco pro něj připraví kůzle. Ale protože netušili jeho přirozenost, nevěděli, zdali mu to mají nabídnout jako jídlo, nebo jako zápalnou oběť. Anděl odpověděl:
„Bys mne i pozdržel, nebuduť jísti pokrmu tvého, ale jestliže připravíš oběť zápalnou, Hospodinu ji obětuj.“
Manue byl tímto ujištěn, že jejich návštěvník je prorokem a řekl:
„Jaké jest jméno tvé, abychom, když se naplní řeč tvá, poctili tebe?“
Odpověď byla:
„Proč se ptáš na jméno mé, kteréž jest tajemstvím?“ (KJV)
Manue nyní pochopil Božskou přirozenost svého hosta, a proto“vzal kozlíka a oběť suchou, obětoval to na skále Hospodinu, a on divnou věc učinil, an na to hledí Manue a manželka jeho.“ Ze skály sestoupil oheň, strávil oběť, a jak oheň stoupal k nebi, „vznesl se anděl Hospodinův v plameni s oltáře, Manue pak a manželka jeho vidouce to, padli na tvář svou na zemi.“ Už nemohlo být žádných dalších pochyb o přirozenosti jejich návštěvníka.
Věděli, že pohlíželi na Svatého, který se svou slávou zahalenou v oblakový sloup byl vůdcem a pomocníkem Izraele v poušti. Úžas, bázeň a strach naplnily Manuovo srdce a mohl pouze zvolat: „Jistě my zemřeme, nebo jsme Boha viděli!“ Ale jeho společnice v této slavnostní hodině prokázala více víry než on. Připomněla mu, že Bůh byl potěšen, přijal jejich oběť a zaslíbil jim syna, skrze kterého započne vysvobozovat Izrael. To byl důkaz přízně, ne hněvu. ST 15. září 1881. (TA117)
Božské zaslíbení Manuemu mělo být splněno narozením jeho syna, kterému bylo uděleno jméno Samson. Podle příkazu anděla neměla žádná břitva vstoupit na jeho hlavu, protože byl posvěcen Bohu jako Nazarejec od svého narození. ST 6. října 1881.
Samuel a Eli
Jako dítě byl Samuel obklopen těmi nejzkaženějšími vlivy. Viděl a slyšel věci, které zarmucovaly jeho duši. Synové Elího, kteří zastávali svatá místa, byli ovládáni satanem. Tito muži poskvrňovali veškerou atmosféru kolem sebe. Muži a ženy byli denně šokováni hříchem a špatností, zatímco Samuel kráčel nepotřísněn. Roucho jeho povahy zůstalo neposkvrněno.
Nespolčoval se se zlem a neměl ani nejmenší potěšení ve hříších, o nichž kolovaly v celém Izraeli strašné zprávy. Samuel miloval Boha; udržoval svoji duši v tak úzkém spojení s nebem, že byl seslán anděl, aby s ním rozmlouval ve věci hříchů Eliho synů, kteří kazili Izrael.—3T 472, 473.
Přestoupení Eliho synů bylo tak troufalé, …že žádná oběť nemohla odčinit taková úmyslná přestoupení… Tito hříšníci vedli archu do tábora Izraelských… Bůh dovolil, aby Jeho archa byla vzata nepřáteli, aby Izraeli ukázal, jak marné bylo důvěřovat v archu, symbol Jeho přítomnosti, zatímco takto zneucťovali přikázání v ní uložená… (TA118)
Filištínští jásali, protože měli, jak si mysleli, slavného boha Izraelců, který pro ně činil takové zázraky, a udělal z nich postrach pro jejich okolní nepřátele. Vzali archu Boží do Azotu a donesli ji do okázalého chrámu, vystaveného k poctě jejich nejvyššího boha Dágona. Zde ji pak postavili vedle jeho sochy. Ráno kněží těchto bohů vešli do chrámu a byli zděšeni, když shledali, že socha Dágona padla na tvář vedle archy Boží…Andělé boží, kteří všude doprovázeli archu, povalili na zem neživou modlu a poté ji poškodili, aby bylo zjeveno, že Bůh, živý Bůh, je nade všemi bohy a že před Ním všichni pohanští bohové nejsou nic. –4aSG 106, 107.
Muži z Betsemes rychle rozhlásili, že archa se k nim opět vrátila, a lidé z okolní krajiny se shromáždili, aby oslavovali její návrat. Archa byla položena na veliký kámen, který prve sloužil jako oltář, a byli před ní obětovány přídavné oběti Bohu…Namísto aby připravili důstojné místo pro její přijetí, dovolili, aby zůstala na sklizňovém poli. A jak dál zírali na svatou truhlu a mluvili o podivuhodném způsobu jejího navrácení, začali se dohadovat, v čem spočívá její moc. Nakonec, přemoženi zvědavostí, odstranili pokrývky a odhodlali se ji otevřít…
Ani bezbožní Filištínští se neodvážili archu odkrýt. Nebeští andělé, neviděni, doprovázeli archu všude na jejích cestách. Neuctivá troufalost lidu z Betsemes byla rychle potrestána. Mnozí byli sraženi náhlou smrtí.—PP589. (TA119)
Saul a Jonatan
Bůh povýšil Samuele, aby soudil Izrael. Byl vážený ve všem lidu. Bůh měl být jejich jediným velkým Vůdcem, ale přesto určil jejich vůdce, naplnil je svým Duchem svatým a zjevoval jim svoji vůli skrze své anděly. — 4aSG 67.
Kvůli Saulovu hříchu při jeho opovážlivé oběti by Bůh nepoctil Saula vítězstvím nad Filištínskými. Jonatan, králův syn, muž, který se bál Boha, byl vybrán jako nástroj k vysvobození Izraele…
Nebeští andělé chránili Jonatana a jeho sluhu, andělé jim bojovali po boku a Filištínští před nimi padali.—PP 623.
Andělé Boží bojovali vedle Jonatana, a Filištínští padali všude kolem něj. Veliký strach zachvátil vojsko Filištínských na bojišti a v pevnosti… Země se pod nimi třásla, jako by na tom místě bylo velké množství jezdců a válečných vozů připravených k bitvě. Jonatan se svým štítonošem a také Filistínské vojsko věděli, že Bůh pracoval k vysvobození Hebrejů.—4aSG 70.
Davidova raná léta
Samuel už nikdy nepřišel k Saulovi s pokyny od Boha. Bůh ho už nemohl použít, aby naplnil jeho záměry. Ale On poslal Samuele do domu Izai, (TA120) aby pomazal Davida, kterého vybral, aby byl králem namísto Saula, kterého odmítnul.
Jak se synové Izai ukazovali před Samuelem, už chtěl vybrat Eliaba, který byl vysoké postavy a důstojného vzezření, ale anděl boží stál při něm, aby ho vedl při tak důležitém rozhodnutí, a nabádal ho, aby nesoudil podle vzezření. Eliab se Boha nebál. Jeho srdce nebylo s Bohem za jedno. Byl by z něho pyšný a přísný král. Žádný nebyl nalezen mezi syny Izai než David, nejmladší, jehož pokorným povoláním bylo starat se o ovce. – 4aSG 77,78.
David neměl vznešenou postavu; ale byl pěkného obličeje, vyjadřujícího pokoru, upřímnost a pravou odvahu. Anděl boží potvrdil Samueli, že David byl ten, kterého měl pomazat, neboť on byl Bohem vyvolený. Od toho času Bůh dal Davidovi moudré a chápající srdce. –1 SP 368.
Davidův nejstarší bratr, Eliab, …žárlil na Davida, protože byl poctěn před ním. Pohrdal Davidem a pohlédal na něj jako na sobě podřazeného. Přede všemi ho nařkl, že utekl bez vědomí svého otce, aby mohl shlédnout bitvu. Avšak David zapuzuje nespravedlivé obvinění a říká: „co jsem učinil?“, „zdaliž mi nebylo poručeno?“ David se nepokouší vysvětlovat svému bratru, že přišel pomoci Izraelským; že ho Bůh poslal, aby zabil Goliáše. Bůh si ho vyvolil za krále Izraele; a zatímco armády živého Boha byly v tomto nebezpečí, on byl veden andělem, aby zachránil Izrael. –1SP 371. (TA121)
Saulovo střetnutí s andělem
[Saul] dovoloval svým popudům ovlivňovat jeho rozvahu, dokud se neponořil do návalu zuřivosti. Trpěl výbuchy hněvu a šílenství, zatímco byl odhodlán připravit o život každého, kdo si dovolil postavit se jeho vůli…Byla to Davidova bezúhonná povaha a ušlechtilá poctivost, které zapříčiňovaly králův hněv; už samotný život a přítomnost Davidova byly pro Saula výčitkou …
Přišel do Ráma a zastavil se u velké cisterny v Socho. Lidé se zde shromáždili, aby si nabrali vodu a Saul se dotazoval, kde zůstává Samuel a David. Když mu bylo řečeno, že jsou v Náiot, rychle spěchal na to místo. Ale po cestě se potkal s andělem Božím a ten ho ovládl. Duch Boží ho měl ve své moci, a tak šel cestou, pronášeje modlitby k Bohu přerušované prorokováním a svatými melodiemi. Prorokoval o příchodu Mesiáše jako Vykupitele světa. Když přišel do Náiot v Rámě, svlékl své vnější roucho, které označovalo jeho postavení a celý den a celou noc ležel před Samuelem a jeho žáky pod vlivem Božského Ducha. ST 24. srpen 1888
Saulova seance v Endor a jeho smrt
Mezi Izraelem a Filištínskými byla znovu vyhlášena válka…Saul se dozvěděl, že David a jeho síly byli s Filištínskými a očekával, že syn Jesseho využije tuto příležitost, aby mu odplatil za všechno zlé, které vytrpěl. Král byl v bolestivém zármutku…Ráno musí Saul napadnout (TA122) v boji Filištínské. Stíny blížící se zkázy ho obklopily temnotou; čekal pomoc a vedení. Stejně bylo ale zbytečné, že hledal radu od Boha.
„Hospodin neodpovídal jemu ani skrze sny, ani skrze urim, ani skrze proroky.“…
Potom řekl Saul svým služebníkům:
„Pohledejte mi ženy mající ducha věštícího, i půjdu k ní a poradím se skrze ni.“
Králi bylo řečeno, že žena, která má ducha věštícího bydlí v úkrytu v Endor. Tato žena učinila smlouvu se satanem, nechala se jím ovládat a plnila jeho záměry; na oplátku jí kníže zla zpracovával zázraky a zjevoval jí tajné věci.
Saul se přestrojil a vyšel v noci pouze s dvěma muži, aby hledal útěchu u čarodějnice… Pod přikrývkou tmy Saul a jeho společníci přešli planinu, bezpečně prošli kolem tábora Filištínských, přešli horský hřeben až došli do opuštěného domu čarodějnice z Endor… Poté co pronesla svá zaříkadla, řekla:
„Bohy jsem viděla vystupující z země…Muž starý vystupuje a jest oděný pláštěm. Tedy srozuměl Saul, že by Samuel byl.“
Nebyl to Boží svatý prorok, který byl vyvolán na základě zaříkávání čarodějnice. Samuel nebyl přítomen v tomto doupěti zlých andělů. Nadpřirozený zjev byl vyvolán pouze mocí satanovou. PP 675, 676, 679.
První slova ženy pod zaříkáváním jejich kouzel byla adresována králi. „Pročež jsi mne oklamal! Nebo ty jsi Saul.“ Prvním činem (TA123) zlého ducha, který zosobňoval proroka byla tajná komunikace z touto bezbožnou ženou a varování jí před podvodem, který byl na ni nastražen. Poselství k Saulovi od údajného proroka bylo:
„Proč mne nepokojíš, že jsi mne zavolati rozkázal? Odpověděl Saul: Úzkostmi sevřín jsem velice; nebo Filistinští bojují proti mně, a Bůh odstoupil ode mne, a neodpovídá mi více, ani skrze proroky, ani skrze sny. Protož povolal jsem tě, abys mi oznámil, co bych měl činiti.“
Když Samuel ještě žil, Saul pohrdal jeho radou a odmítl jeho výtky. Ale nyní, v hodině zoufalství a bídy cítil, že prorokova rada je jeho jedinou nadějí, aby mohl komunikovat s nebeským poslem. Marně hledal pomoc u posla pekla! Saul se cele poddal pod moc satanovu; a nyní ten, jehož jediným potěšením je přinášet neštěstí a zkázu, využil svou nejlepší příležitost, aby zničil nešťastného krále. Jako odpověď na zoufalou Saulovu prosbu přišlo hrozné poselství, údajně ze rtů Samuelových:
„Proč tedy se mne dotazuješ, poněvadž Hospodin odstoupil od tebe, a jest s nepřítelem tvým?… Nebo že jsi neuposlechl hlasu Hospodinova,…proto… vydá Hospodin i Izraele s tebou v ruku Filištínských.“ PP 680
Když Saul žádal vidět Samuele, Bůh nezpůsobil, aby se Samuel Saulovi zjevil. Satanovi nebylo dovoleno přerušit odpočinek Samuele v hrobě a přivést ho k čarodějnici z Endor. Bůh nedává satanovi moc vzkřísit (TA124) mrtvé. Ale satanovi andělé napodobí způsob mrtvých přátel, mluví a jednají jako oni, takže skrze údajné mrtvé přátele může lépe pokračovat ve svém díle podvodu. Satan znal Samuele dobře a věděl, jak ho představit před čarodějnicí z Endor a jak správně vyslovit osud Saule a jeho synů. 1SP 376.
Vysvětlení Saulovy návštěvy ženy v Endor je předmětem zmatku mnoha studentů Bible. Jsou někteří, kteří zaujímají stanovisko, že Samuel byl vlastně přítomen při rozhovoru se Saulem, ale Bible sama poskytuje dostatek důkazů pro opačný závěr. Pokud by, jak to předkládají někteří, Samuel byl v nebi, musel by být odtamtud povolán buď mocí Boha, nebo satana.
Nikdo nemůže ani na chvíli uvěřit tomu, že satan měl moc, aby povolal svatého proroka Božího z nebe, aby poctil zaříkávání odpadlé ženy. Také nemůžeme věřit tomu, že Bůh ho povolal do doupěte čarodějnice, protože Bůh už odmítl komunikovat se Saulem skrze sny, skrze urim i skrze proroky. Toto byly média, která byla ustanovena samotným Bohem, a Bůh by je jen tak nepřehlédl a nenechal, aby poselství bylo přineseno satanovým zvědem.
Poselství samo o sobě je dostatečným důkazem o jeho původu. Jeho obsah nevedl Saule k pokání, ale hnal ho do zkázy; a toto není dílo Boží, ale satanovo. O co víc, čin Saulův, že se dotazoval čarodějnice, je v Písmu citován jako jediný důvod, proč byl odmítnut Bohem a odsouzen k záhubě.
„A tak umřel Saul pro přestoupení své, jímž byl přestoupil proti Hospodinu, (TA125) totiž proti slovu Hospodinovu, jehož neostříhal, a že se také radil s duchem věštím, doptávaje se ho, A nedoptával se Hospodina. Protož zabil jej, a přenesl království na Davida syna Izai.“ 1. Paralipomenon 10: 13, 14. PP 683.
Súvisiace videá a dokumenty
