8.časť – Anjeli od Sinaja po dobytie Jericha
Andělé při putování Izraele pouští
Kristus byl tím andělem vyvoleným Bohem, který kráčel před Mojžíšem v poušti a vedl Izraelity v jejich putování do země Kanán. RH 6. květen 1875.
Po celou cestu Božího vedení nacházeli (Izraelité) vodu, aby občerstvili svou žízeň, chléb z nebe, aby uspokojili svůj hlad, klid a bezpečí pod stinným oblakem ve dne a ohnivým oblakem v noci. Andělé jim sloužili, když šplhali do velkých výšek nebo se proplétali hrbolatými cestami pouště. ST 21. říjen 1880.
Bůh ukázal svou velkou starost a lásku o Svůj lid tím, že jim poslal chléb z nebe. „Člověk jedl andělský pokrm“ protože toto bylo jídlo, které jim obstarávali andělé. 1 SP 226.
Izrael na Sinaji
A nyní se před nimi ve své slavnostní majestátnosti tyčila hora Sinaj. (TA98,99) Oblakový sloup spočinul na jejím vrcholu a lid rozbil své stany v rovině na úpatí hory. Toto místo bylo jejich domov po téměř rok. V noci je ohnivý sloup ujišťoval o Božské ochraně a zatímco spali, chléb z nebe se jemně snášel na tábor…
Krátce potom, co se utábořili u Sinaje, Mojžíš byl povolán na horu, aby se setkal s Bohem. Sám šplhal vzhůru po strmé a neschůdné stezce a blížil se k oblaku, který označoval místo přítomnosti Jehovy. Izrael se nyní měl dostat do úzkého a zvláštního vztahu s Nejvyšším…
Promluvil z husté tmy, která Ho zahalovala, obklopen družinou andělů, z vrcholu hory Bůh oznámil svůj zákon…Nyní musela být učiněna opatření ke zřízení vyvoleného národa pod vládou Jehovy jako jejich krále. PP 301, 303, 304, 312.
„I udělajíť mi svatyni“
Za svého pobytu na hoře dostal Mojžíš příkaz, aby dal vybudovat svatyni, ve které by byla zvláštním způsobem představována přítomnost Boží. „I udělajíť mi svatyni, abych bydlil uprostřed nich,“ bylo příkazem Božím. PP 313.
Budova (svatostánek) byla rozdělena krásným a bohatým závěsem neboli oponou, zavěšenou na pozlacených sloupech, na dvě oddělení; podobná opona uzavírala vchod do prvního oddílu . Tyto opony, podobně jako vnitřní přikrývka tvoříci strop, měly nejnádhernější (TA100) barvy, v nádherném uspořádání modré, purpurové a šarlatové, v nich pak byli zlatými a stříbrnými vlákny vetkáni cherubíni, kteří představují zástup andělů, jež jsou spojeni s dílem nebeské svatyně a jsou služební duchové lidu Božímu na zemi. PP 347.
Poté co byla dokonána stavba svatyně, Mojžíš prohlédl všechnu práci. Srovnal ji se vzorem a instrukcemi, které dostal od Boha, a viděl, že každá část souhlasila se vzorem; a požehnal lidu. Bůh dal Mojžíši vzor archy se zvláštními instrukcemi, jak ji vyrobit. Archa byla vyrobena tak, aby obsahovala kamenné desky, na které Bůh vyryl svým vlastním prstem deset přikázání. Měla formu truhly a byla obložena a vyložena čistým zlatem. Nad ní byly zlaté věnce.
Víkem této svaté truhly byla slitovnice, vyrobena z jednoho kusu zlata. Na každém konci slitovnice byl upevněn cherubín z čistého taženého zlata. Jejich obličeje byly obráceny k sobě a pohlíželi uctivě dolů na slitovnici, což představuje nebeské anděly, kteří pohlížejí se zájmem a úctou na zákon Boží uložený v arše v nebeské svatyni. Tito cherubíni měli křídla. Jedno křídlo každého anděla bylo vztaženo vzhůru, zatímco druhým křídlem si zastírali svá těla.
Archa pozemské svatyně byla po vzoru pravé archy v nebi. Tam u nebeské archy stojí živí andělé, na každé straně archy, každý s jedním křídlem přikrývajícím slitovnici a vztahujícím se (TA101) vzhůru, zatímco dalšími křídly si zakrývají svá těla na důkaz úcty a poníženosti. 1 SP 272.
Nad slitovnicí byla šekina, projev Božské přítomnosti; a z místa mezi oběma cherubíny Bůh oznamoval svou vůli.Božská poselství veleknězi někdy oznamoval hlas z oblaku. PP 349.
Když Bůh neodpověděl hlasem, nechal svaté paprsky světla a slávy spočinout na cherubínovi na pravé straně archy, jako projev přízně nebo souhlasu. Pokud jejich požadavky byly odmítnuty, oblak spočinul na cherubínovi na levé straně. 1 SP 399.
Skrze Krista měl být naplněn záměr, jehož byl svatostánek symbolem – ten slavný příbytek, jeho stěny lesknoucí se zlatem odrážející v duze barvy opon, ve kterých jsou vetkáni cherubínové, vůně věčně hořícího kadidla pronikající všude, kněží oděni v bílé roucha bez poskvrny a hluboké tajemství vnitřního oddělení, nad slitovnicí, mezi postavami uctívajících andělů, sláva Nejsvětějšího. Ve všem tom Bůh chtěl, aby Jeho lid četl Jeho záměr s lidskou duší. Byl to stejný záměr, který dlouho později prohlásil apoštol Pavel skrze Ducha Svatého:
„Zdaliž nevíte, že chrám Boží jste, a Duch Boží v vás přebývá?“ Ed 36.
Na samém úpatí hory Sinaj začal satan uskutečňovat své plány týkající se svržení zákona Božího, a tak pokračoval (TA102) v tom samém díle, které započal už v nebi. Během 40 dní kdy byl Mojžíš na hoře s Bohem, Satan byl zaneprázdněn, zaséval pochybnosti, ponoukal ke vzpouře a k odpadlictví. Zatímco Bůh psal svůj zákon, který měl být odevzdán lidu s nímž měl smlouvu, Izraelité zapřeli svou věrnost Jehovovi a žádali si bohů ze zlata!…
Celý vesmír byl svědkem událostí u Sinaje. Ve vypracování dvou správ bylo vidět kontrast mezi vládou Boží a satanovou. Opět bezhříšní obyvatelé jiných světů viděli výsledky satanova odpadnutí a druh vlády, kterou by založil v nebi, kdyby mu to bylo dovoleno. PP 335, 336.
Můžeme se potom divit, že „úžasná sláva“ zářící od Všemohoucího zářila v Mojžíšově tváři s takovým jasem, že se lidé na ni nemohli ani podívat? Otisk Boží byl na něm, takže vypadal jako jeden ze zářících andělů od trůnu Božího. 4T 533.
Kdykoliv si za svého putování stěžovali na těžkosti cesty a reptali proti svým vůdcům, Mojžíš jim říkal:
„Vaše reptání jest proti Bohu. Ne já, ale Bůh vás vysvobodil.“
Avšak jeho unáhlená slova před skálou, „Zdali ze skály této vyvedeme vám vodu?“ připouštěla, že jejich reptání je oprávněné…Hospodin chtěl navždy vymazat tento dojem z jejich mysli tím, že Mojžíši zakázal vejít do zaslíbené země. To byl neklamný důkaz, že jejich vůdcem není Mojžíš, ale mocný Anděl, o kterém Bůh řekl, „Aj, já pošli anděla před tebou, aby ostříhal tebe na cestě, (TA103) a přivedl tě na místo, kteréž jsem přikázal. Šetrně se měj před ním, a poslouchej hlasu jeho;…poněvadž jméno mé jest uprostřed něho.“ PP, 419
Smrt a vzkříšení Mojžíše
Mojžíš se odvrátil od zástupu a v tichosti a sám kráčel na horu… V této osamělé výšce stál a pozoroval nezkaleným okem scénu odehrávající se před ním. PP 471.
Nebylo Boží vůlí aby šel někdo s Mojžíšem na vrch hory Nébo. Tady stál na vyvýšenině nad vrcholkem Nébo, v přítomnosti Boha a nebeských andělů. 4aSG 57.
Andělé také zjevili Mojžíši, že i když litoval toho že zhřešil, nemůže vejít v důsledku toho do zaslíbené země. I když cítil, že byl příčinou hříchu dětí Izraele, byl to jejich vlastní hřích, jejich reptající a stěžující si duch, který ho odvedl od správného a zapříčinil hřích, který mu nedovolí vejít do zaslíbené země. Andělé mu řekli, že on nebyl největším trpitelem, že necítil ve svém srdci nejplnější hloubku jejich hříchu, ale že Kristus, neviditelný vůdce, byl tím, proti komu zhřešili…
Nebeští poslové také poukázali na obětní službu znázorňující ukřižování Krista a otevřeli před Mojžíšovou myslí události, které se stanou v budoucnosti…Když mu byl ukázán pohled na ukřižování, jaká to musela být scéna (TA104) na vrcholku Nébo!…Viděl přehledně události, které před ním probíhaly, ve kterých viděl utrpení Anděla, který vedl Izraelity pouští, a vedl je při jejich putování z Egypta do Kanánu…Když viděl Kristovo nanebevstoupení a přesvědčil se, že on sám bude jedním z těch, kteří budou vítat Spasitele a otevírat Mu brány věčnosti, jak se změnil výraz jeho tváře!….
Viděl zemi očištěnou ohněm a očištěnou od každé stopy hříchu, každé známky prokletí, obnovenou a danou svatým, aby ji vlastnili navěky věků… Když Mojžíš viděl tuto scénu, v jeho tváři se objevila radost a vítězství. Mohl pochopit sílou všech andělů, která mu byla zjevena. Přijal celou scénu tak jak mu byla představena. 10MR 151, 152, 154, 155, 158, 159.
Poté co uviděl ke svému uspokojení Kanán, ulehl jako unavený bojovník, aby si odpočinul. Přišel na něho spánek, ale byl to spánek smrti. Andělé vzali jeho tělo a pohřbili ho v údolí. Izraelité nikdy nemohli najít místo kde byl pohřben…
Satan jásal, že uspěl, když zapříčinil, aby Mojžíš zhřešil proti Bohu. Díky tomuto hříchu se Mojžíš dostal pod nadvládu smrti. Pokud by byl nadále věrným a jeho život nebyl zmařen tímto jedním hříšným selháním, kdy nevzdal slávu Bohu za vyvedení vody ze skály, mohl by vejít do zaslíbené země a mohl by být přenesen zaživa do nebe. Michal neboli Kristus s anděly, kteří pochovali Mojžíše, sestoupil z nebe (TA105) poté, co byl chvíli v hrobě, a vzkřísil ho. 4aSG 57, 58.
Moc hrobu nikdy nebyla zlomena a všechny, kdo byli v hrobě považoval (satan) za své zajatce, kteří nikdy nebudou vysvobozeni z jeho temné věznice.
Poprvé Kristus měl dát život mrtvému. Jak se Kníže života spolu se zářícími anděly přiblížil ke hrobu, satan dostal strach o svou moc. Se svými zlými anděly stál, aby vyvolal vpád na teritorium, které považoval za své. PP 478.
Jak se Kristus s anděly přibližoval ke hrobu, satan a jeho andělé se objevili u hrobu a střežili tělo Mojžíše, aby nebylo vyjmuto. Jak se Kristus a Jeho andělé přibližovali blíže, satan jim bránil v přístupu, ale slávou a mocí Krista a Jeho andělů byl přinucen padnout zpět. Satan si vymáhal tělo Mojžíše kvůli jeho hříchu, ale Kristus se jemně odvolal na Svého Otce a řekl: „Ztrestiž tě Pán.“ Kristus řekl satanovi, že ví o tom, že Mojžíš pokorně vyznal tuto jednu chybu, na jeho charakteru nezůstala jediná poskvrna a jeho jméno v knize nebeských záznamů stojí nezakaleno. Potom Kristus vzkřísil tělo Mojžíšovo. 4aSG 58.
Balám, pomýlený prorok
Bůh přišel k Balámovi v noci skrze jednoho ze svých andělů a dotazoval se ho: Kdo jsou tito muži (TA106) u tebe? A Balám řekl Bohu:
„Balák syn Seforův, král Moábský, poslal ke mně, řka: Aj, lid ten, kterýž vyšel z Egypta… protož nyní poď, proklň mi jej….I řekl Bůh k Balámovi: Nechoď s nimi, aniž zlořeč lidu tomu, nebo požehnaný jest.“
Anděl říká Balámovi, že děti Izraele jsou vedeny pod korouhví Boha nebeského; a žádné zlořečenství nemůže zpomalit jejich růst. Ráno vstal (Balám) a neochotně řekl mužům, aby se vrátili k Balákovi, protože Bůh nestrpí, aby šel s nimi. Potom Balák poslal další knížata,…která zastávala vyšší postavení než předchozí poslové, a tentokrát jeho výzva byla naléhavější:
„Nezpěčuj se, prosím, přijíti ke mně. Nebo velikou ctí tě ctíti chci…Odpovídaje pak Balám, řekl… Byť mi pak dal Balák plný dům svůj stříbra a zlata, nemohl bych přestoupiti slova Hospodina Boha svého, a učiniti proti němu malé neb veliké věci.“ 4aSG 44.
Podruhé byl Balám zkoušen…Toužil vyhovět králově žádosti; i když mu byla vůle Boží jasně oznámena, naléhal na posly, aby ještě počkali, že se bude více dotazovat Boha; jako by Nekonečný byl člověkem a dal se přesvědčit. PP 440. K Balámovi byl poslán anděl a řekl mu:
„Poněvadž proto, aby povolali tě, přišli muži tito, vstana, jdi s nimi, a však což přikáži tobě, to čiň.“ 1 SP 321. (TA107)
Balám získal povolení jít s moábskými posly, pokud pro něho přijdou ráno. Otráveni jeho odkladem očekávali další odmítnutí, a proto se vydali na cestu zpátky, aniž by mu to řekli. Každá omluva pro nedodržení Balákovy žádosti byla nyní odstraněna. Ale Balám prahl po odměně; osedlal zvíře, na kterém byl zvyklý jezdit, a vydal se na cestu. Měl strach, že by Božské povolení mohlo být zrušeno, a proto se netrpělivě hnal kupředu, aby mu neušla žádoucí odměna. PP 441.
Boží hněv byl rozpálen proti Balámovi za jeho až do nebe volající pošetilost. „Postavil se anděl Hospodinův na cestě, aby mu překazil.“ Zvíře, vidělo Božského posla, který byl ale neviditelný jeho pánovi, a uchýlilo se z cesty do pole. Krutými ranami dostal Balám zvíře zpět na cestu; ale opět, na úzkém místě mezi zídkami, objevil se anděl a zvíře, které se snažilo vyhnout hrozivé postavě, přitisklo nohu jezdce ke zdi. ST 25. listopad 1880.
Balám se rozzuřil do nepříčetnosti a ztloukl zvíře holí ještě krutěji než předtím. Tu Bůh zvířeti otevřel ústa a „oslice němá, člověčím hlasem promluvivši, zbránila nemoudrosti proroka.“ 2. Petrova 2:16. „Cožť jsem učinila,“ pravila, „že již po třetí mne biješ?“ Rozvzteklen tím, že ho takto zdržuje na cestě, odpověděl Balám zvířeti, jakoby mluvil (TA108) s inteligentní bytostí.
„To, že jsi mne v posměch uvedla. Óbych měl meč v rukou, jistě bych tě již zabil.“….
Nyní Balám prohlédl a uviděl anděla Božího stojícího s taseným mečem a připraveného jej usmrtit. V hrůze „nakloniv hlavy, poklonu učinil na tvář svou.“ Anděl mu řekl:
„Proč jsi bil oslici svou po třikrát? Aj, já vyšel jsem, abych se protivil tobě, nebo uchýlil jsi se s cesty přede mnou. Když viděla mne oslice, vyhnula mi již po třikrát; a byť mi se byla nevyhnula, již bych také tebe zabil.“….
Když spatřil posla Božího, Balám v hrůze zvolal, „Zhřešilť jsem, nebo jsem nevěděl, že ty stojíš proti mně na cestě; protož nyní, jestliže se nelíbí tobě, raději navrátím se domů.“ PP 442, 443.
Poté co anděl Baláma důrazně varoval před úplatky Moábských, dal mu povolení, aby pokračoval v cestě… Balám se setkal s Balákem a ptal se ho, proč nechtěl přijít, když pro něho poslal…Balám odpověděl: „Aj, již jsem přišel k tobě“. Potom mu řekl, že nemá žádnou moc, aby mohl cokoliv říci. Řekl mu, že bude moci mluvit pouze slova, která mu dá Bůh, a žádná jiná.
Balám rozkázal, aby byly přineseny oběti podle náboženských obřadů. Bůh poslal Svého anděla, aby se s Balámem setkal a dal mu výmluvnost, kterou mu dával při příležitostech, kdy byl Balám cele odevzdán do služby Bohu.
„Vložil pak Hospodin slovo v ústa Balámova a… Tedy vzav před sebe přísloví své, řekl: Z Aram přivedl mne Balák král Moábský,… řka: (TA109) Poď, zlořeč mi k vůli Jákoba, a poď, vydej klatbu na Izraele. Proč bych zlořečil, komuž Bůh silný nezlořečí? A proč bych klel, kohož Hospodin neproklíná?“…
Balák byl zklamaný a nahněvaný. Volá:
„Abys zlořečil nepřátelům mým, povolal jsem tebe, a aj, ustavičně dobrořečil jsi jim.“
Balák si myslí, že ho od zlořečení zadržuje impozantní pohled na Izraelity v jejich stanech. Myslí si, že když ho vezme…kde Izrael nebude vypadat tak v převaze, že získá od Baláma zlořečenství. Znovu, na hoře Fegor…Balám přinesl zápalné oběti a potom šel obcovat s andělem Božím. A anděl Balámovi řekl všechno, co má mluvit. 1 SP 322-324.
Jozue vede Izrael do Kanánu
Izraelité velmi oplakávali (Mojžíše) svého zesnulého vůdce a k uctění jeho památky třicet dní konali zvláštní bohoslužby…Jozue byl nyní uznán jako vůdce Izraele… Byly vydán rozkazy, aby se připravili k postupu…Opustili svůj tábor…zástup sestoupil ke břehu Jordánu. PP 481, 483.
Čtyři nebeští andělé stále obklopovali truhlu Boží na všech jejích cestách, aby ji chránili od všech nebezpečí a splnili jakýkoliv úkol, který byl od nich požadován ve spojitosti s truhlou. Ježíš, Syn Boží, následován nebeskými anděly kráčel před truhlou, když přicházeli k Jordánu; a vody se rozestoupily před Jeho přítomností. U truhly stáli Kristus a andělé. Kněží (TA110) na dně řeky, dokud Izrael nepřešel Jordán. SP 399.
Kdyby byly oči Jozueho otevřeny…a jeho oči by to mohly snést, viděl by anděly Boží, jak jsou rozloženi kolem dítek Izraele, protože vycvičená nebeská armáda přišla, aby bojovala za lid Boží, a Kapitán vojsk Božích byl zde, aby velel. RH 19. červenec 1892.
Když se Jozue vzdálil od izraelských vojsk, aby uvažoval a modlil se, aby s ním byla přítomna zvláštní Boží přítomnost, uviděl muže vysoké postavy, oděného jako válečníka, s mečem ve své ruce…To nebyl žádný obyčejný anděl. Byl to Pán Ježíš Kristus, ten, který vedl Hebreje po poušti, zahalený v ohnivý sloup v noci a v oblakový sloup ve dne. Toto místo bylo posvěceno Jeho přítomností, proto bylo Jozuovi přikázáno, aby si vyzul své boty. 4aSG 61.
Pojat hrůzou, padl Jozue na svou tvář a klaněl se. I uslyšel ujištění:
„Aj, dal jsem v ruku tvou Jericho, a krále jeho s silnými muži jeho.“ Pak získal pokyny, jak oblehnout město.“ PP 488
Kapitán zástupů Božích se nezjevil celému zástupu. Komunikoval pouze s Jozuem, který vylíčil rozhovor Hebrejům. Bylo na nich, jestli uvěří, nebo budou o slovech Jozueho pochybovat, jestli budou následovat příkazy, které mu byly dány (TA111) ve jménu Kapitána zástupů Božích, nebo se budou bouřit proti Jeho pokynům a popřou jeho autoritu. Nemohli vidět zástup andělů seřazený Synem Božím. 4T 162, 163.
Dobytí Jericha
Sám Kapitán Božích zástupů sestoupil z nebe, aby vedl nebeské vojsko v dobývání města. Andělé Boží uchopili masivní zdi a položili je k zemi. 3T 264.
Kristus a andělé doprovázeli truhlu při obcházení Jericha, nakonec shodili masivní zdi města a vydali Jericho do rukou Izraele. 1 SP 399.
Když padlo Jericho, žádná lidská ruka se nedotkla zdí města, ale andělé Boží svrhli opevnění a vnikli do pevnosti nepřítele. Nebyl to Izrael, ale Kapitán Božích zástupů, kdo dobyl Jericho. Ale Izrael měl svou úlohu v tom, aby ukázal svou víru v Kapitána jejich spasení. RH 19. červenec 1892.
Pokud by jediný válečník použil svou sílu proti zdím, sláva Boží by se zmenšila a Jeho vůle by byla zmařena. Ale toto dílo bylo přenecháno Všemohoucímu; mělo základ z cimbuří, které bylo položeno ve středu země a svou špičkou dosahovalo oblouku nebe. Výsledek byl jasný, když Kapitán Božích zástupů vedl své legie andělů k útoku. ST 14. duben 1881.
Súvisiace videá a dokumenty
