14.časť – Anjeli v priebehu Kristovej služby
Ovládání ďáblem ve dnech Ježíšových
Období Kristovy osobní služby mezi lidmi bylo dobou, kdy mocnosti království temna vyvinuly největší činnost. Po věky se satan se svými padlými anděly snažil ovládnout těla a duše lidí, přivést je do hříchu a utrpení. DA 257.
Svádění k hříchu, dosáhl svého vrcholu (v době, kdy Kristus začal svou službu). Pro zkázu lidských duší byly zapojeny všechny prostředky…Do lidí vnikla satanská moc. Těla lidských bytostí stvořená pro příbytek Boží se stala sídlem démonů. Smysly lidí, jejich nervy, city i údy řídily nadpřirozené bytosti tak, aby jimi lidé ukájeli své nejnižší chtíče. Vliv démonů se zračil na vzezření lidí. Výraz lidských tváří odrážel zlo, jež lidi posedlo….
Satan jásal, že se mu podařilo snížit obraz Boží v očích lidí. Pak přišel Kristus, aby (TA180,181) v lidech znovu vytvořil obraz Stvořitele…. Kristus přišel, aby vypudil démony, kteří ovládli vůli. Přišel, aby nás pozvedl z prachu, aby podle svého Božského vzoru znovu vytvořil to, co bylo zkaženo, a aby to okrášlil svou slávou. DA 36 -38
Skutečnost, že lidé byli ovládáni démony, je jasně uvedena v Novém zákoně. Lidé takto posedlí netrpěli pouze nemocí z přirozených příčin. Kristus měl dokonalé poznání o tom, čím se zabýval, a poznal přímou přítomnost a působení zlých duchů. 4SP 332.
Satan a jeho andělé byli během Kristovy služby velmi zaneprázdněni, aby do lidí vkládali nevěru, nenávist a opovržení. 1SG 36.
Odmítnutí v Nazaretu
Ve svém dětství a mládí se Ježíš účastnil bohoslužeb se svými bratry v nazaretské synagóze. Od začátku svého působení se s nimi nestýkal, jim však nebylo neznámo, co se s Ním děje. Když se opět objevil mezi nimi, vzrostl jejich zájem a naděje na nejvyšší míru…
Když byl v synagóze přítomen rabín, očekávalo se od něho, že bude kázat a některý Izraelita pak mohl číst z proroků. Tuto sobotu byl požádán Ježíš, aby se zúčastnil bohoslužby. (TA182)
„Vstal, aby četl. I dána jemu kniha Izaiáše proroka.“ Lukáš 4:16, 17
Ježíš stanul před lidem jako živoucí vykladač proroctví, jež mluvila o Něm. Když vysvětloval slova, která přečetl, mluvil o Mesiáši jako o vysvoboditeli utiskovaných a zajatých a lékaři sužovaných, jenž vrací slepým zrak a zjevuje světu světlo pravdy… Když jejich srdce byla pohnuta pod vlivem Ducha svatého, odpověděli vroucím amen a chválou Hospodina. DA 236, 237.
Duch dosvědčoval tak mocně tomu, co prohlašoval (Kristus), že srdce všech, kteří byli v synagóze, na tato laskavá slova, která vyšla z Jeho úst. Toto byl rozhodující okamžik u této společnosti. Když Kristova Božskost probleskla skrze lidství, jejich duchovní zrak se otevřel. Sestoupila na ně nová moc poznání a uznání a téměř všichni byli přesvědčeni, že je Syn Boží. Ale satan byl po ruce, aby vzbudil pochyby, nevěru a pýchu. ST 14. září 1882.
Když však Ježíš oznámil:
„Dnes naplnilo se písmo toto v uších vašich,“
vzpomněli si náhle sami na sebe a na výroky toho, jenž k nim právě promluvil. Kdo je ten Ježíš? kladli si otázku. Ten, jenž si osoboval slávu Mesiáše, byl synem tesaře a pracoval v dílně svého otce Josefa…Ačkoli na jeho životě nebylo poskvrny, nechtěli uvěřit, že je oním Zaslíbeným… (TA183)
Jakmile otevřeli dveře pochybnosti, začala se jejich srdce, která se na chvíli obměkčila, tím více zatvrzovat. Satan se rozhodl, že zaslepené oči toho dne už neprohlédnou, že ujařmené duše nebudou vysvobozeny. Vynaložil veškeré úsilí, aby jejich nevěru upevnil…
Slova, jež ježíš pronesl ke svým posluchačům v synagóze, zasáhla kořen jejich samo spravedlnosti a vyjadřovala trpkou pravdu, že se odloučili od Boha a ztratili právo být Jeho lidem… Nyní opovrhli vírou, kterou jim Ježíš prve vnukl. Nechtěli připustit, že Ten, který vyšel z chudoby a z nízkého stavu, se liší od obyčejného člověka. DA 237-239
Na shromáždění byl anděl světla, který sledoval s intenzivním zájmem rozhodnutí té hodiny. Andělé satanovi zde byli také, aby našeptávali pochyby a vzbuzovali předsudky… Z nevěry vyrostla zášť. To že člověk, který vyrostl v chudobě a v nízkém stavu by si dovolil je kárat, naplnilo srdce nazaretských nenávistí až zuřivostí. Shromáždění se skončilo zmatkem. Lidé pokládali své ruce na Ježíše a vyháněli Ho ze synagógy i z jejich města. ST 16. červen 1887.
Všichni byli posedlí ve snaze zahubit Ho. Spěchali s Ním na okraj srázu a chtěli Ho z něj svrhnout. Výkřiky a kletby naplnily ovzduší. Někteří na Něj metali kameny a špínu; ale najednou zmizel z jejich prostředku, nevěděli (TA184) jak nebo kdy. Andělé Boží byli s Ježíšem uprostřed rozvášněné lůzy a uchovali Jeho život. Nebeští poslové byli po Jeho boku v synagóze, zatímco mluvil; a následovali Ho, když byl tlačen a hnán nevěřícími rozzuřenými židy. Tito andělé oslepili oči šílícího davu a dovedli Ježíše na místo bezpečí. 2SP 114, 115
Posedlý v synagóze v Kafarnaum
Ježíš mluvil v synagóze o království, které přišel zřídit, a o tom, že Jeho posláním je vysvobodit zajatce satanovy. Jeho řeč byla přerušena hrozným výkřikem. Jakýsi posedlý muž se prodíral zástupem a volal:
„Ale což jest tobě do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi zatratiti nás; znám tě, kdo jsi, a vím, že jsi ten svatý Boží.“
Nastal zmatek a pozdvižení. Pozornost lidí se odvrátila od Krista a Jeho slov nikdo nedbal. Právě toho chtěl satan dosáhnout, když zavedl svou oběť do synagógy. Ježíš však démonu pohrozil a řekl:
„Umlkniž a vyjdi od něho. A povrhna jej ďábel mezi ně, vyšel od něho, a nic mu neuškodil.“
Satan zatemnil mysl tohoto ubožáka, avšak v přítomnosti Spasitele pronikl tmou paprsek světla. Ubožák se vzchopil, aby se osvobodil z područí satanova, démon však odolával moci Kristově. Když se muž pokusil volat k Ježíši o pomoc, vložil mu zlý duch slova do úst a muž vykřikl v záchvatu strachu. Posedlý (TA185) si trochu uvědomoval, že je v přítomnosti Toho, jenž ho může osvobodit; když se však pokusil dostat se na dosah Jeho mocné ruky, zadržela ho jiná vůle a jeho ústy promluvil někdo jiný. Boj mezi mocí satanovou a touhou nebohého po svobodě byl strašný. DA 255.
Ten, který přemohl ďábla na poušti, vyrval tohoto svíjejícího se zajatce ze satanova sevření. Ježíš dobře věděl, že i když přijal jinou podobu, tento démon je stejný zlý duch, který Ho pokoušel na poušti. 2SP 180.
Démon vynaložil všechnu svou moc, aby si udržel nadvládu nad svou obětí. Povolit zde znamenalo poskytnout Ježíši vítězství. Zdálo se, že sužovaný musí ztratit život v boji s nepřítelem, který v něm zmařil lidskou podstatu. Spasitel však promluvil s autoritou a zajatce osvobodil. Muž, jenž trpěl posedlostí, se postavil před udivený zástup šťasten, že je vysvobozen ze své posedlosti…. Oko, v němž ještě před chvílí plál oheň šílenství, vyzařovalo nyní rozumnost a zalévalo se slzami vděčnosti. DA 256.
Vyléčení centuriova služebníka
Centurio viděl okem víry, že andělé Boží jsou kolem Ježíše a že Jeho slovo pověří anděla aby šel k trpícímu. Věděl, že Jeho slovo projde místností a že jeho služebník bude uzdraven. RH 11. březen 1890. (TA186)
Posedlí v Gadara
Za časného rána připlul Spasitel se svými učedníky ke břehu… Z úkrytu mezi hrobkami vyřítili se na ně dva šílenci, jako by je chtěli rozsápat na kusy. Z obou mužů visely ještě zbytky řetězů, které zpřetrhali při svém útěku z vězení. Jejich těla byla pokryta krvácejícími ranami, jež si způsobili ostrými kameny. Zpod dlouhých a rozcuchaných vlasů zíraly vytřeštěné oči a zdálo se, že démoni, kteří je ovládli, v nich potlačili lidskou tvář, takže vypadali spíše jako divá zvěř, než jako lidé.
Učedníci a jejich druzi se z hrůzy dali na útěk; přitom zjistili, že Ježíš s nimi není, a proto se obrátili, aby se po Něm podívali. Ježíš stál tam, kde Ho opustili. Ten, jenž utišil bouři, jenž už se dříve utkal se satanem a zvítězil nad ním, neuprchl před těmito démony. Když se muži skřípajíce zuby a s pěnou u úst k Němu přiblížili, Ježíš pozvedl ruku, jíž přiměl rozbouřené vlny ke klidu, a muži nemohli přijít blíže. Zastavili se před Ním zuříce, ale bezmocní.
S mocí přikázal Ježíš nečistým duchům, aby z nich vyšli. Jeho slova pronikla zatemněnou myslí nešťastníků. Jen nejasně si uvědomovali, že blízko nich je ten, jenž je může zbavit mučivých démonů. Padli k nohám Spasitelovým, aby Ho uctili; když však otevřeli ústa, aby si od Něho vyprosili milosrdenství, promluvili skrze ně démoni pronikavým hlasem:
„Co je tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Prosím tebe, netrap mne.“…. (TA187)
Na horské stráni nedaleko odtud se páslo velké stádo prasat. Démoni žádali, aby jim bylo dovoleno do nich vstoupit a Ježíš jim to strpěl. Vzápětí se stádo prasat splašilo. Bezhlavě se hnalo po stráni dolů, aniž se mohlo na břehu zastavit, vběhlo do jezera a zmizelo.
Zatím se s posedlými stala obdivuhodná změna. Do jejich myslí zazářilo světlo. Objevila se v nich rozumnost. Jejich tváře, tak dlouho znetvořené do podoby satanovy, náhle zjihly, zkrvavené ruce se přestaly chvět a zachránění radostně velebili Boha za své vysvobození…. Nyní seděli oba muži, oblečení a vyrovnaní, u nohou Ježíšových, naslouchali Jeho slovům a velebili jméno toho, jenž je uzdravil DA 337, 338.
Uzdravení posedlého syna
Byl přiveden chlapec a když na něj Spasitel upřel svůj zrak, padl chlapec k zemi v smrtelné křeči sražen zlým duchem. Nešťastník se válel po zemi s pěnou u úst, vydávaje nelidské skřeky. Opět se kníže života a kníže mocnosti temna setkali na bojišti… Andělé světla i zástupy padlých andělů nikým neviděni byli přítomni, aby přihlíželi střetnutí.
Na krátkou chvíli Ježíš dovolil, aby zlý duch projevil svou moc, aby diváci pochopili, jak nesnadné bude vysvobození…. Ježíš se obrací k trpícímu a praví:
„Hluchý a němý duchu, já tobě přikazuji, vyjdi z něho (TA188) a nevcházej více do něho.“
Z chlapcových úst vychází výkřik, jeho tělo se zmítá ve smrtelném zápase. Zdá se, že vycházející démon chce svou oběť připravit o život. Hoch pak zůstává ležet bez pohnutí, zdánlivě bez života. Lidé si šeptají: „Je mrtev.“ Ježíš ho však bere za ruku, zvedá ho a odevzdává ho jeho otci, dokonale zdravého na těle i na duchu. Otec i syn velebí jméno svého Vysvoboditele. DA 428, 429.
Ježíš je nařčen, že je posedlý démonem
Ježíš se prohlásil za Pravého Pastýře, protože dal svůj život za ovce….Ježíš tato slova pronesl před velkým zástupem lidí a na srdce mnohých posluchačů to udělalo hluboký dojem. Zákoníci a farizeové byli naplněni žárlivostí, protože si naklonil mnoho lidí…Zatímco se představil jako Pravý Pastýř, farizeové řekli:
„Ďábelství má a blázní. Co ho posloucháte?“
Ale jiní, kteří rozpoznali hlas Pravého Pastýře, pravili:
„Tato slova nejsou ďábelství majícího. Zdaliž ďábelství může slepých oči otvírati? I bylo posvícení v Jeruzalémě, a zima byla. I procházel se Ježíš v chrámě po síňci Šalomounově. Tedy obstoupili jej Židé, a řekli jemu: Dokudž duši naši držíš? Jestliže jsi ty Kristus, pověz nám zjevně. Odpověděl jim Ježíš: Pověděl jsem vám, a nevěříte. Skutkové, kteréž já činím ve jménu Otce svého, tiť svědectví vydávají o mně….Já a Otce jedno jsme.“…. (TA189)
Židé pochopili, co tím myslel (Kristus)… a začali sbírat kameny, aby Ho ukamenovali. Ježíš na ně pohlížel klidně a nebojácně a řekl,
„Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce svého. Pro který z těch skutků kamenujete mne?“
Majestát nebes stál klidně a jistě, jako Bůh mezi svými nepřáteli. Jejich zamračené tváře, jejich ruce plné kamenů. Ho nezastrašily. Věděl, že neviditelné síly, legie andělů, jsou kolem Něj a stačilo by jedno slovo z Jeho rtů, aby udeřili s hrůzou zástup, pokud by si opovážil na Něj hodit byť jen jediný kámen. ST 27. listopad 1893.
I když měl Ježíš důkaz své Božské moci, přesto Mu nebylo dovoleno učit své lekce bez přerušování. Vládcové usilovali o to, aby Ho před lidmi zesměšnili. Nedovolili Mu, aby své myšlenky přednesl souvislým způsobem, ale i když byl častokrát přerušován, v myslích stovek lidí vzplanulo světlo, a když vládcové slyšeli Ježíšova slova, která byla zahalena mocí a podmaňovala si tyto lidi, byli rozhněvaní a říkali:
„Jsi Samaritán a máš ďábla.“
Ježíš tato obvinění přijímal s tichou důstojností, beze strachu a rozhodně prohlašuje, že závazná práva se soustřeďovala v Něm samém. Prohlási
l: „Dříve než Abraham byl, já jsem.“
Zuřivost židů neznala mezí a připravili se, aby Ho kamenovali, ale andělé Boží, neviditelní lidmi, Ho vyvedli z jejich shromáždění. ST 26. květen 1890. (TA190)
Zlí andělé v lidské podobě mezi Kristovými posluchači
K Jeho (Kristovým) posluchačům byli často přidruženi andělé v podobě člověka, kteří kritizovali, přinášeli své připomínky, nesprávně chápali a vysvětlovali Spasitelova slova. RH 11. srpen 1903.
Kristus byl velitelem zástupů těchto andělů, dříve než padli z jejich vysokého postavení. 3SM 410.
Vzkříšení Lazara
Kristus mohl přikázat kamenu, aby se odvalil, a on by poslechl Jeho hlas. Mohl vyzvat anděly, kteří Mu stáli po boku, aby to udělali. Na Jeho vyzvání by neviditelné ruce odvalily kámen. Ale kámen musel být odvalen lidskýma rukama. Tímto Kristus ukázal, že lidství má spolupracovat s Božstvím. Co dokáže lidská moc, k tomu není povolávána Božská moc. DA 535.
Ježíš během své služby pronásledován od města k městu
Ježíš byl během své služby pronásledován z místa na místo. Kněží a vládcové Ho stále sledovali. Nesprávně pochopili Jeho poslání a dílo. Přišel do vlastního a Jeho vlastní Ho nepřijali.
Andělé sledovali tento jev na každém kroku. Viděli ducha a dílo nepřítele. Pozorovali s úžasem (TA191) plány satanovy proti Synu Božímu. Mohli vidět, že ten, který byl hned druhým po Ježíši v moci a slávě, padl tak nízko, že mohl ovlivnit lidi, aby Krista pronásledovali od města k městu. ST 25. listopad 1889.
Znovu a znovu mohl být (Ježíš) zabit, kdyby nebylo nebeských andělů, kteří Ho doprovázeli a chránili Jeho život, dokud nepřišel čas, kdy o židech jako o národu mělo být rozhodnuto. RH 12. říjen 1897.
Súvisiace videá a dokumenty
